Článek
Tím byl totiž Alexander Carlisle, švagr prezidenta belfastských loděnic Harland and Wolff W. J. Pirrieho, která vdechla známé trojici lodních obrů (Olympicu, Titanicu a Britanicu) život. Carlisle figuroval v loděnici jako generální ředitel a šéf projektu konstrukce lodí třídy Olympic, ale v roce 1910 z neznámých důvodů na svou funkci rezignoval (existuje domněnka, že mezi ním a Pirriem docházelo k častým neshodám, ale důvody, proč k těmto neshodám mělo docházet jsou založeny na pouhých spekulacích). Pozici generálního ředitele zastával od roku 1907 právě Thomas Andrews, který po odchodu Carlisleho zároveň převzal i řízení celého projektu. To už byly nicméně návrhy na konstrukci všech tří lodí dávno hotové, první z trojice – Olympicu, scházely do spuštění na vodu pouhé čtyři měsíce.
Kořeny tohoto všeobecně přijímaného a mylného názoru musíme hledat především ve filmových zpracováních, zejména ve ztvárnění historické postavy Thomase Andrewse ve filmu A night to Remember z roku 1958, natočeného podle knižního bestselleru Waltera Lorda stejného jména. James Cameron pak ve svém velkofilmu z roku 1997 vykreslení této postavy jen zopakoval. Jeden z producentů filmu A night to Remember, Bill MacQuitty, belfastský rodák, který jako malý capart sledoval spuštění Titanicu na vodu to vysvětluje tím, že pro režiséra filmu byla dějová linka o tom, kterak jde konstruktér lodi ke dnu se svým dílem příliš lákavá na to, aby se striktně držel historických reálií.
A pamatujete si na scénu z Cameronova filmu, ve které Thomas Andrews provádí Rose a její rodinu po lodi a Rose se ho zeptá, proč je na palubě tak málo záchranných člunů? Andrews na její otázku rezignovaně odvětí, že on si přál, aby jich tam bylo dvakrát tolik, ale byl přehlasován. Přitom neexistuje žádný důkaz o tom, že by Thomas Andrews zkoušel pro Titanic prosadit více záchranných člunů, než bylo dle zákona povinné a v souvislosti s tímto tématem se znovu „dostává ke slovu“ Alexander Carlisle, který navrhl vylepšení konstrukce pro tzv. Welinovy jeřáby, aby byly schopny pojmout dvojnásobek záchranných člunů (32). Patrně si byl dobře vědom skutečnosti, že zákonné regule upravující nezbytný počet člunů jsou značně zastaralé a vůbec nereagují na fakt, že loděnice staví čím dál větší lodě, které přepravují daleko víc cestujících. Titanic byl sice Welinovými jeřáby vybaven, ale na své panenské plavbě disponoval pouze 20 záchrannými čluny.
O tom, že Thomas Andrews sehrál v neočekávaně krátkém a tragickém příběhu této lodi stěžejní roli, však není pochyb. Rodák z malého městečka Comber, které leží 15 kilometrů od hlavního města Severního Irska Belfastu, se narodil 7. února 1873 do prominentní rodiny. Andrewsovi byli významným hráčem na poli lnářského průmyslu, Thomasův strýc – jak už bylo zmíněno, byl prezidentem belfastských loděnic a jeho starší bratr John se později stal premiérem Severního Irska. Jeho to ale odmalička táhlo k lodím, jako dítě si kvůli tomu dokonce vysloužil přezdívku „admirál“.
Zaměstnanci loděnice Harland & Wolff, v pozadí rozestavěný Olympic
V 16 letech nastoupil jako učeň do loděnic Harland and Wolff a napříč blízkému příbuzenskému vztahu k jejímu prezidentovi rozhodně nebyl žádným protekčním dítkem. Pirrie se totiž rozhodl, že pokud chce jeho synovec ve firmě uspět, musí se vypracovat vlastním úsilím a schopnostmi. V následujících letech Thomas opravdu prokázal mimořádnou pracovitost a nadání a vedle práce v loděnici pokračoval ve studiích aplikované mechaniky a námořního stavitelství a postupně mu byly svěřovány stále závažnější úkoly.
Thomas Andrews
V dubnu 1912, kdy se Titanic chystal vyplout z anglického Southamptonu, byl ve věku 39 let na profesním vrcholu. Patřil k nejuznávanějším lodním konstruktérům své doby a v jedné z nejvýznamnějších světových loděnic zastával druhý nejdůležitější post (byl podřízen pouze jejímu prezidentovi). A předpokládalo se, že po svém strýci jednou tuto funkci převezme.
10. dubna se spolu s devíti členy tzv. garanční skupiny, která byla vytvořena z nejšikovnějších pracovníků loděnice a měla se postarat o to, aby na první plavbě Titanicu šlapalo vše jak hodinky, nalodil na palubu a v brzkých ranních hodinách ještě naposledy provedl inspekci celé lodi.
A i jako známý perfekcionista byl spokojen.
Nemohl tušit, že mu zbývá posledních pět dnů života.
ZDROJE:
HUBÁČEK, Miloš. Titanic. Praha: Paseka, 2002. ISBN: 978-80-7185-486-9.
BULLOCK, Shan F.: Thomas Andrews, Shipbuilder. Leopold Classic Library, 2015. ASIN:B00TB7GUG6.
https://www.titanicbelfast.com/history-of-titanic/titanic-stories/who-really-designed-the-titanic/
https://www.britannica.com/biography/Thomas-Andrews-Irish-ship-designer
https://en.wikipedia.org/wiki/A_Night_to_Remember_(1958_film)
