Článek
Práci v televizi se učila od píky
Jana Rezková se narodila 27.12.1965. V televizi začala pracovat v roce 1983 krátce po maturitě, po absolvování střední školy se zkoušela dostat na Filmovou a televizní fakultu Akademii múzických umění v Praze, což jí nevyšlo. Přisuzuje to svému „špatnému kádrovému profilu“. Práci v televizi začínala na těch nejnižších pozicích: nejprve si vyzkoušela pozici „klapky“, pak asistentky režie a „děvčete pro všechno - skriptky“, kterou považuje za tu vůbec nejužitečnější. Jako „asistentka scény“ se podílela i na tvorbě hudebního pořadu „Sejdeme se Na výsluní“, kde měla možnost zažít uvedení nové pěvecké dvojice Sepéši-Bartošová, který v něm představil svou píseň „Knoflíky lásky“, do širšího diváckého povědomí.
Přes pomocné televizní práce se Jana Rezková postupem času dostala až k daleko vyšším metám - práci s kamerou a řízení natáčecího štábu. Její manžel je lékař a dcera stejného jména se vydala v matčiných šlépějích a společnými silami se podílí i na tvorbě Výměny manželek.
Milovaná i nenáviděná Výměna manželek
Výměna manželek za ta léta, kdy běží na televizních obrazovkách, dosáhla takové proslulosti, že snad nenajdete člověka, který by tuto reality show neznal nebo o ní alespoň neslyšel. A jen málokdo přizná, že pořad sleduje z nějakého pozitivního motivu, daleko častějším jevem je razantní odsouzení, případně neochotné potvrzení sledování jako nějaké formy „guilty pleasure“ (v překladu něco jako tajná neřest). Janu Rezkovou tento formát pořadu velmi baví a zajímá, ačkoli přiznává, že dlouhé hodiny, strávené za kamerou uprostřed často vyhrocených situací, ji někdy psychicky velmi vyčerpávají. Negativní komentáře, kterými pořad diváci ve velkém zasypávají, raději nečte, protože ji nenechávají chladnou a jsou pro ni příliš zraňující.
Říká, že jí „nevadí lézt lidem do soukromí“, ale že se zpočátku „naopak bála, aby něco neprošvihla tak moc, že pracovníky z natáčecího štábu ani nechtěla pouštět na oběd“. Krátce po svém uvedení se Výměna manželek dočkala nominace na cenu Českého lva v kategorii nejlepší dokumentární televizní seriál, ale neproměnila ji. Po prvních dvou řadách se intenzivně sledovaly osudy respondentů, pak se od toho ale upustilo. V průběhu let se postupně navyšoval honorář, který účastníci show po skončení natáčení dostali - z původních 50 tisíc Kč na současný trojnásobek: 150 000 Kč.
Zájemcům o přihlášení do show zasílá produkce dotazník, který byl v minulosti daleko rozsáhlejší a podrobnější a jeho součástí byla i pasáž, věnovaná zdravotnímu stavu potenciálních účastníků. To se zavedením GDPR skončilo a někdy to pak natáčecímu štábu komplikuje situaci. Třeba v případě, že se dostanou do rodiny, ve které vládnou katastrofální hygienické podmínky - dříve do takovýchto domácností, kde takové podezření existovalo, vybírali osoby, u kterých věděli, že jsou očkovaní na žloutenku. V poslední době se prý oproti minulosti daleko častěji stává, že rodinu přihlásí někdo jiný, než ona sama (navíc bez jejího vědomí), a takové natáčení pak většinou ani nenastane.
Pokud rodina produkci nějakým způsobem osloví, vyrazí část natáčecího týmu přímo k nim domů, kde mají všichni členové domácnosti možnost vyptat se na všechno, co potřebují před natáčením vědět, a pak už zbývá jen tzv. „napárování“ rodin, tedy určení, která manželka se vymění za kterou. Samotné natáčení probíhá nejprve natočením medailonku rodiny - ten vznikne ještě před odjezdem manželky/partnerky a pak už následuje filmové zaznamenávání asimilace nového člena rodiny.
Třetí den už lidé většinou nevnímají, že je nějaká kamera natáčí.
Natáčecí štáb ve sledované domácnosti nežije, ale ubytovává se někde poblíž, přes noc s rodinou nikdo z nich není. „Párkrát se mi ale stalo, že když se náhradní manželka cítila špatně, zůstala jsem spát v obýváku na sedačce, abychom měly obě klid,“ přiznává Jana Rezková.
Posted by Jana Rezkova on Saturday, March 19, 2011
Zůstávat v roli pouhého pozorovatele je často těžké
Ukončení natáčení předčasně se stalo za celou éru existence pořadu pouze ojediněle. V takovém případě ale účastníci přicházejí o část odměny. Respondenti nedostávají před natáčením žádné scénáře, chovají se podle své přirozenosti.
Jako první jsme ukázali lesbickej pár, potom pár gayů, transgender osoby apod… řekla bych, že tím suplujeme sociální dokument.
Podle Rezkové může pořad pomoct mužům, aby si více vážili svých žen - jednou prý při návštěvě hospody zažila, jak u baru skupina chlapů Výměnu manželek sledovala a jeden z nich pak podotkl, že „po tomhle snad koupí své ženě i kytku“.
Pro dobrý výsledek je při natáčení velmi důležité zachovávat nestrannost a nenechat se pokud možno ovlivňovat vlastním názorem na partnerský život, vedení domácnosti nebo péči o děti. Někdy je ale udržení role pouhého pozorovatele extrémně náročné. Pokud ale Jana Rezková cítí nutnost za sebe rodině něco sdělit, říká jim to vždy na konci natáčení.
Nesuďme ty lidi, protože každej máme na výchovu nebo úklid úplně jinou normu.
Hodně lidí tuto show pojímá podle Rezkové jako terapii, a některým účast v ní prý skutečně pomůže ve zlepšení vztahu, ona ale za pozitivní dopad pořadu považuje i vyústění, kdy se manželé po natáčení „šťastně“ rozvedou. Někdy bývá u filmování přítomná i ochranka, pokud má někdo ze štábu pocit, že by některý z členů domácnosti mohl být nebezpečný, policii ale ještě nikdy volat nemuseli.
Sebevražda, do které měl být zapleten jeden z režisérů
V srpnu roku 2020 se natáčel jeden z dílů Výměny manželek ve Slavkově na Opavsku, v rodině policisty, ke kterému byla jako náhradní manželka přiřazena Romka z Olomouce. Podle synů policisty měl v průběhu natáčení probíhat ze strany jednoho z režisérů (ne Jany Rezkové) nátlak na to, aby měl na svou „novou“ manželku rasistické narážky. Když to odmítl udělat, režisér mu údajně vyhrožoval, že dostane pokutu, jelikož se kvůli jeho nespolupráci bude muset natáčení ukončit.
Policista tedy nakonec uposlechl, jenže bezprostředně poté dostal strach, že by ho kvůli tomu mohli propustit z práce a večer před svou smrtí volal celý vyděšený svému nadřízenému, kterého se tázal, za jakých podmínek lze ukončit pracovní poměr, protože „se nechal do něčeho navést“. Den nato - osmý natáčecí den byl nalezen oběšený. Tento díl nikdy odvysílaný nebyl a dotyčný režisér jakoukoli vinu od počátku odmítal. Soud mu sice dal zprvu za pravdu, následně byl ale osvobozující verdikt zrušen.
Anketa
ZDROJE:
