Článek
Tsunami v roce 2004 vzniklo kvůli zemětřesení v Indickém oceánu, které protrhlo 900 mil dlouhý úsek oceánských desek 31 mil pod dnem oceánu. Namísto jediného prudkého otřesu trvalo zemětřesení dlouhých 10 minut a uvolnilo energii o síle až 23 tisíc atomových bomb. Vlny tsunami zasáhly pevninu 26. prosince a během několika hodin kvůli nim přišlo o život 230 000 lidí ve 14 zemích (Indie, Indonésie, Malajsie, Maledivy, Myanmar, Somálsko, Srí Lanka, Thajsko, Bangladéš, Jižní Afrika, Madagaskar, Keňa, Tanzanie a Seychely).
Zemětřesení takové síly bylo do té doby v této oblasti zeměkoule vzácné, takže to, co po něm následovalo, nikdo na pevnině neočekával. Nejblíže se epicentru zemětřesení nacházelo město Banda Aceh na severu Sumatry, kam dorazily první vlny za pouhých 20 minut. Pak se vlny o rychlosti 500 mil za hodinu valily na Thajsko, kde o hodinu a půl později zasáhly pobřežní provincie Phang Nga a Phuket. Počet obětí v Thajsku byl téměř 5400 včetně 2000 zahraničních turistů.
Mezi nimi byla i rodina Álvarez-Belón, pocházející ze Španělska. Okolo osmé hodiny ráno lenošili všichni u hotelového bazénu, María si na lehátku četla knihu, zatímco její manžel spolu se třemi syny (desetiletým Lucasem, osmiletým Tomásem a pětiletým Simonem) dováděli ve vodě. Tomás, druhý nejstarší syn později vypověděl: „Byl jsem v bazénu a najednou se všechno okolo začalo třást. Nechápal jsem, co se děje a proč se odevšad ozývá strašný křik. Pak se přede mnou objevila obrovská černá zeď a než jsme si uvědomili, co se děje, strhla nás sebou… Když jsem se konečně vynořil, zjistil jsem, že svět zmizel.“
Všech pět členů rodiny bylo uvrženo do smrtícího vířícího proudu spolu s vytrženými stromy, troskami a těly dalších obětí. María byla pod vodou tři dlouhé minuty a když se konečně dostala nad hladinu, byla vážně zraněná v oblasti hrudníku a stehna. Všude okolo ní tekla rozvodněná řeka, po její rodině nebylo nikde ani památky. Podařilo se jí zachytit stromu a po chvíli uviděla ve vodě Lucase - chytila ho a přitáhla k sobě. Nakonec je po dlouhých hodinách zachránil místní muž, který poraněnou ženu tak dlouho „vláčel bahnem, dokud si nebyl jistý, že jsem v dobrých rukou.“ Velkou vděčnost cítila i vůči vesničance, která ji držela při vědomí během přepravy do nemocnice a neustále jí připomínala, že nesmí zemřít, protože tu má syna. Tady María podstoupila první operaci, která jí zachránila život. Dalších 15 ji ale ještě čekalo.
Mezitím bojoval o život i její muž, kterému se stejně jako jí podařilo zachránit tím, že se chytil stromu. Prožíval obrovské chvíle beznaděje, protože když viděl okolo sebe všechnu tu spoušť, byl si jistý, že jeho rodina už nežije.
O dva dny později se ale se všemi šťastně shledal v nemocnici.
Když se Maríin stav stabilizoval, byla přepravena do nemocnice v Singapuru, kde nakonec strávila čtyři měsíce. Jak ale přiznala, emocionální léčení trvalo daleko déle. Rodina spala ještě šest měsíců po katastrofě při rozsvícených světlech a nejmladšího Simona trápily noční můry o příšerách bez očí. Jeho otec Enrique ho totiž našel vedle dvou mrtvých těl, a jedno z nich nemělo oči.
María odmítá obdivné komentáře, které tvrdí, že je velmi silná, když dokázala přežít něco takového: „Nejsem. Někdy dokážu být silná, ale jindy jsem slabá. Jako každý jiný člověk dokážu být čímkoli, protože taková už je lidská přirozenost. Jako lidé musíme být schopní být čímkoli. Není to o tom, že si vyberu, že budu silná a budu mít štěstí a prostě přežiju, takhle to nefunguje – život ti sám řekne, kdy nastane tvůj čas a ty s tím nic neuděláš. Není žádný rozdíl mezi mnou, která zůstala naživu a tisíci jiných matek, které pohltilo moře. Nezasloužím si být naživu, ale život není spravedlivý. Cítím bolest a soucit s tolika dalšími, kteří se nevrátili nebo ztratili ty, které milují.“
Celá událost významně ovlivnila všechny členy rodiny. María se nadále věnuje své lékařské praxi a k tomu veřejně vystupuje jako motivační řečník. Její manžel Enrique se připojil jako dobrovolník k organizaci Proactiva Open Arms, neziskové organizaci, co se věnuje uprchlíkům, kteří se chtějí dostat na řecký ostrov Lesbos, přičemž se hodně z nich při těchto pokusech utopí. Nejstarší syn Lucas vystudoval medicínu a bojoval jako lékař v první linii během epidemie koronaviru.
Prostřední Tomás vystudoval mezinárodní vztahy a stejně jako jeho rodiče otevřeně mluví o tom, co prožil: „Pokud by fungovaly varovné systémy, tak jak měly, pokud by spolu vlády jednotlivých zemí byly schopny lépe spolupracovat, pokud by prostě fungovalo všechno tak, jak by to fungovat mělo, mohli jsme zachránit stovky nebo i tisíce životů. Je důležité poučit se z minulosti, abychom byli v budoucnu schopni reagovat lépe“ řekl v rozhovoru pro United Nations Office for Disaster Risk Reduction (Úřad OSN pro snižování rizik katastrof). Nejmladší Simon se také připojil ke svému otci jako dobrovolník v Proactiva Open Arms.
Kvůli natáčení filmu „Nic nás nerozdělí“ se rodina v roce 2012 vrátila do míst, kde zažila ty nejtěžší chvíle – do hotelu i nemocnice, protože kvůli co největší autentičnosti se film natáčel přímo v místech události. „Bylo to velmi emocionální, velmi se nás to dotýkalo a místy to bylo opravdu bolestivé, ale ne kvůli nám samotným, ale kvůli tomu, co se tam stalo“ přiznala María, která se natáčení filmu zúčastnila jako konzultantka.
Každý rok navštěvuje rodina pláž v Khao Lak v den výročí smutné události, aby tu zavzpomínali na ty, kteří neměli takové štěstí jako oni.
Jak poznamenává sama María: „Celý můj příběh je vidět na mém těle“ (v podobě jizev po zranění, která během tsunami utrpěla). „Moje jizvy se mnou budou navždy. A to je úžasné, protože to znamená, že jsem naživu.“
ZDROJE:
https://www.undrr.org/
https://www.youtube.com/watch?v=p1NSUDYclzc&ab_channel=RedCarpetNewsExtra
https://www.youtube.com/watch?v=25SQnW4ok-Y&ab_channel=UnitedNationsOfficeforDisasterRiskReduction
https://www.history.com/news/deadliest-tsunami-2004-indian-ocean
https://www.oprahdaily.com/entertainment/a34657585/the-impossible-real-family-now/
https://people.com/archive/maria-belon-the-impossibles-real-life-survivor-vol-79-no-2/
https://www.telegraph.co.uk/news/worldnews/asia/11303114/2004-Boxing-Day-tsunami-facts.html#:~:text=It%20was%20a%20disaster%20still,Kenya%2C%20Tanzania%20and%20the%20Seychelles
https://screenrant.com/impossible-movie-true-story-belon-family-what-happened/
https://www.republicworld.com/entertainment/hollywood/the-impossible-real-family-know-all-about-the-belon-family
https://en.wikipedia.org/wiki/United_Nations_Office_for_Disaster_Risk_Reduction
https://www.menshealth.com/entertainment/a34655326/the-impossible-ending-mom-maria-belon/
