Článek
Prvních pár sekund mi jí bylo líto, protože mít na botě kus zapáchající hmoty - zvlášť pokud třeba pospícháte na důležitou schůzku - není nijak příjemné a kdo něco podobného někdy nezažil, je velký klikař. Mně se jednou povedlo takto se „strefit“, když jsem v pubertě letěla do školy, načančaná a v šatech pro „lepší příležitosti“, jelikož jsme se třídou měli jet na divadelní představení. Marně jsem se za mohutného proklínání všech pejskařů snažila z drážek na podrážce klacíkem ulepenou a páchnoucí hmotu vypreparovat.
Jenže zmíněná paní poté, co skončila s nadávkami, popošla o kousek dál k zastávce a než jí přijel její autobus, stihla vykouřit dvě cigarety. Nedopalky skončily samozřejmě na chodníku. Když pominu fakt, že lidé, kteří bezohledně kouří na zastávce (a setkala jsem se i s těmi, kteří se nerozpakovali zapálit si za deště přímo v krytém prostoru), jsou hulváti, kteří obtěžují ostatní cestující čekající na spoj a nutí je dýchat všechny ty „mňamky“ z cigaretového dýmu, přišlo mi zajímavé, jak se někteří lidé strašně rozčilují nad něčím, co - byť trochu jinak - sami dělají.
Vajgly všude, kam se podíváš
Sama jsem nekuřačka a je mi úplně putna, jestli někdo kouří, nebo ne, pokud mě tím neobtěžuje a nezasahuje mi do mého osobního prostoru. Pak už mi to úplně jedno není. Žiju na menším sídlišti v paneláku, kde velká spousta mých sousedů kouří a nedopalky odhazují po dokouření cigarety pod sebe na betonový plácek nebo do trávy. Zhruba před měsícem mi jeden z nich málem přistál ve vlasech, když jsem se vracela domů. Při procházkách se psem po okolí na ně narážíme úplně všude. Z toho tedy vyplývá, že jsem sama pejskařka - a ano, po svém psovi jeho „výrobky“ sbírám.
Mimochodem - nesebrání lejna po vašem psím miláčkovi je přestupkem proti veřejnému pořádku a takovému majiteli hrozí pokuta až 10 000 Kč. Jenže - to by u toho musel být přichycen městským policistou, což je trochu utopie, protože nezodpovědných pejskařů jsou mraky a není v moci MP je uhlídat. Ve Francii spustili před dvěma lety pilotní projekt, pomocí něhož hodlají testovat „koblížky“ na ulicích podle DNA a pak konkrétní neuklizený exkrement přiřazovat ke konkrétnímu majiteli psa.
Pokud jste kuřáci a kouříte z okna či balkonu, proč je takový problém odklepávat si popel z cigarety do popelníku, pak do něj umístit i nedopalek a jeho obsah vyhodit do popelnice? A pokud kouříte venku, tak nedopalky pořádně típnout a vyhodit ne na ulici, trávu nebo chodník, ale do koše. Nejvíc ve mně vře krev, když vidím poházené nedopalky v lese, kde bývám velmi často, protože k mým nejoblíbenějším aktivitám patří toulání se s batohem po horách a spaní pod širákem. Les je místo, kam lidé chodí relaxovat a kochat se přírodou a když už tam jdou, opravdu se nechtějí dívat na všude se válející smradlavé cigaretové vajgly. Víte, jak dlouho trvá, než se takový nedopalek v přírodě rozloží? 15 let.
Les a příroda jako skládka lidského odpadu
Samostatnou kapitolou jsou lidé, kteří se nerozpakují v přírodě odhodit obaly od potravin, pet láhve od pití, plechovky od piva, žvýkačky a další fajn věci. Opravdu by mě zajímalo, co při tom takovému člověku běží hlavou (pokud vůbec něco). Co bych se s tím tahal zpátky, tady v tom křoví se to ztratí? Vždyť je to jen malá věc, to přece nemůže ničemu vadit? Třeba ta malá žvýkačka se v lese rozkládá 50 let, o plastových obalech či petkách ani nemluvě - těm to trvá zhruba od 20 let až do 100.
Před 18 lety jsem při návštěvě Norska zažila docela raritu - chystali jsme se přespat u jedné krásné tyrkysové říčky, kde bylo menší tábořiště pro stany a hned zkraje nás přivítala cedule v ČEŠTINĚ - ano, Norové si dali tu práci a přeložili svou prosbu do našeho jazyka. A nutno podotknout, že navíc správně. Stálo na ní: „Prosíme české občany, aby nám tu po sobě nenechávali své odpadky.“ Netuším, jak vlastně někdo, kdo tu ceduli tvořil, přišel na to, že odpadky po sobě zanechávají zrovna Češi, ale jelikož sama v přírodě vidím, co všechno jsme tam schopni zanechat, neměla jsem důvod o tom pochybovat. A fakt jsem se styděla, když jsem to četla.
Vždy se mi líbili lidé, kteří si s sebou na procházku do lesa berou pytle na odpadky a dobrovolně ten všudypřítomný nepořádek v přírodě sbírají a vynášejí, byť se přiznám, že jsem tomu tak úplně nerozuměla a sama to nedělám. Vadí mi uklízet po někom „jeho bordel“, na druhou stranu jsem se párkrát zúčastnila hromadných úklidů Česka s organizací Trash Hero a to mě bavilo a bylo hodně uspokojivé vidět za sebou pak ten výsledek v podobě čistého koutu města nebo přírody. Dnes se na výletníky, kteří v lese sbírají odpadky někoho jiného, dívám s ještě větším obdivem a pokorou - nevylepšují si ten kousek přírody jen pro sebe, ale zvelebují ho i pro další návštěvníky. Díky jim za to.
Však je to jen papírový kapesník, vy s tím naděláte!
Odskočit si do lesa na malou (nebo velkou) a pak se způsobně utřít papírovým kapesníkem, který tam necháme ležet, patří k evergreenům a to nejen v České republice. Já sama jsem to dlouhá léta dělala, dokud jsem se nezačala zajímat o dálkové pěší poutě, díky kterým jsem nad touto „samozřejmostí“ začala víc přemýšlet a můj pohled se změnil. Na dálkových turistických tratích napříč Amerikou je celkem běžné si svůj odpad z přírody odnášet (a to včetně papírků po utření), případně jsou lidé, kteří se na trek o délce pár tisíc kilometrů vypraví, vybaveni malou lopatičkou, se kterou po vykonání potřeby vykopou malou jamku a své exkrementy po sobě zahrabou. Má to i další praktický a důležitý význam - v americké divočině plné zvířat je nasnadě, že by zvířata mohla lidské exkrementy někde „roztahat“ - včetně do míst, která jsou zdroji pitné vody, na které jsou dálkoví turisti závislí - a oni by se pak mohli snadno nakazit nějakou infekcí.
Papírový kapesníček se v přírodě rozkládá „jenom“ 5 měsíců, ale všimli jste si někdy, kolik se jich všude okolo stromů či keřů válí? A pohled na pomočené nebo pokálené kapesníky na kráse přírody, do které jdete rozjímat, taky moc nepřidá. A fakt není žádná velká věda si s sebou vzít třeba pár sáčků na sběr psích exkrementů, do těch použité kapesníky umístit a pak je vyhodit do koše. Neříkám, že je to možné vždy, ale i kdyby jen občas, pomůže to. Hned se v tom lese budeme cítit lépe. A ta příroda se bude určitě cítit líp taky.
Takže, pokud máte plnou pusu nenávisti vůči pejskařům (a věřte, že opravdu nejsme všichni nezodpovědní), zkuste se zamyslet, jak sami zacházíte s výše popsaným odpadem a zameťte si před svým vlastním prahem.
I kdyby to měly být jenom ty vajgly pod balkonem.
ZDROJE:
https://prazsky.denik.cz/zpravy_region/neuklizite-po-svem-psu-hrozi-vam-pokuta-az-10-tisic-korun-20190103.html
https://www.irozhlas.cz/zivotni-styl/spolecnost/psi-vykaly-pokuta-dna-testy-pokuty-novy-pristup_2307190010_kac
https://www.samosebou.cz/2020/08/26/jak-dlouho-se-rozkladaji-odpadky-pohozene-v-prirode/
