Záhady pohoří Tribeč, o nichž byl natočen film Trhlina, si vymyslel bloger. Lidé jim ale dosud věří

22. listopadu 1929: 47letému svobodnému lesnímu dělníku Samšálymu určitě nepohoda nevadila, byl na ni za dlouhá léta práce v lese zvyklý. A tak se jako jiný den vydal ráno do lesa. Pod botama mu sníh slabě křupal a od chudého domku manželů Zayových, ležícího na jihovýchodním konci obce Velké Uherce, kde za úplatu již několik měsíců bydlel, se za ním odvíjela stezička, vyznačená jeho stopami. Šlépěje byly patrné ještě celé dopoledne, pak je zakryl nový sníh, který bez ustání padal po celý den, noc i další den ráno. A spolu s nimi zmizela i poslední stopa lesníka Samšályho.

18. prosince 1930: Dopoledne toho dne vyprovázela Marie Švajzerová svou 18letou dceru Marii a velmi důrazně jí kladla na srdce, aby se cestou do 4 a půl km vzdálené obce Zlatno, do které měla rodičům svého otce odnést něco potravin, nikde nezdržovala a ihned po odevzdání uzlíku, v němž měla věci zabalené, se vrátila nazpět. Varování, jak se záhy ukázalo, bylo na místě, ale minulo se účinkem. Marie do Zlatna nikdy nedošla a nikdy ji už nikdo neviděl.

Zatímco zmizení lesníka prý nevyvolalo žádný větší rozruch a vyšla o něm pouze krátká zmínka v německém časopise Zpravodaj v Nitře, ztracená Marie vzbudila větší pozornost a kromě Zpravodaje o ní informovaly dva bratislavské deníky.

10. prosince 1933: Bohužel vše, co o samotném zmizení víme, pochází z jediné krátké novinové zprávy, která vyšla v deníku Národná obroda v lednu 1934. V této zprávě se pouze konstatuje, že dělník Andrej Murgaš, příslušný v obci Žírany, se od 10. prosince, kdy se nevrátil z práce v lomu domů, pohřešuje. Již nikdy se nenašel.

24. ledna 1939: Těžko říct, proč Walter Fischer, dělník Baťových závodů, k ženě neodjel. Možná se s ní týden předtím nepohodl, to už se dnes zjistit nedá. Místo toho, jak řekl svým kolegům v práci, se šel projít do hor. Údajně chtěl navštívit Černý hrad, zříceninu s krásnou vyhlídkou do okolí, která leží necelé tři km směrem na severozápad od obce Zlatno. Byl nezvěstný 3,5 měsíce, 8. května ho nalezli v bezvědomí v polích poblíž Zlatých Moravců. Měl těžké popáleniny na obličeji i těle. Když ho vzkřísili, byl v těžkém šoku a naprosto dezorientovaný, z čehož se už nikdy nedostal a dožil v Ústavu pro choromyslné v Žilině. O události informoval místní list Hlasatel.

Únor 1966: Místní hajný nalezl na cestě, která vede z obce Jelenec do lesa směrem k hřebenu Tribeče - asi 5 km za obcí odstavené vozidlo s bratislavskou poznávací značkou. Když následujícího dne nalezl auto na stejném místě, uvědomil o tom příslušníky VB. Vůz vlastnili manželé Belanovičovi z Bratislavy, Jan byl úředník na Ministerstvu zahraničních věcí a jeho žena Alena zdravotní sestra.

Přelom roku 1979/1980: Vdovec Antonín Topil byl označován svým okolím za podivína a člověka nesnášenlivého, který se s ostatními obyvateli obce Skýcov téměř nestýkal a ze svého domu vycházel jen málokdy. Proto nikomu nepřišlo nijak nápadné, když jej již dlouho nikdo v obci neviděl. Jeho zmizení měla dosvědčit místní obyvatelka Zuzana Mistríková.

3. února 1995: Na silnici ze Skýcova na Klátovu Novou Ves našla policie odstavené BMW s žilinskou poznávací značkou. Hlídka tedy zastavila a šla obhlédnout situaci. Našla vůz nezamčený se zapnutým autorádiem a s doklady uvnitř. Dále našla v kapse dveří náprsní tašku a v ní OP na jméno Ján Šala a dále značný obnos peněz jak ve slovenské měně, tak v markách a dolarech. Úhrnná nalezená částka údajně značně převyšovala milion korun. Po Šalovi bylo vyhlášeno pátrání, se kterým pomáhaly i sdělovací prostředky, nikdy se ale nenašel.

Informace o těchto záhadných zmizeních publikoval na svém blogu na konci roku 1999 bloger jménem Howadoor (blog už dnes neexistuje), a staly se i základem pro vznik knihy Trhlina, kterou v roce 2016 napsal slovenský autor Jozef Karika. Ten se údajnými záhadnými jevy na Tribeči nejen inspiroval, ale k tomu je ještě velmi zdramatizoval, takže Tribeč je v něm vykreslena jako lokalita, kde se může přihodit absolutně cokoli nadpřirozeného a nepochopitelného.

O tři roky později byl na motivy románu natočen film stejného jména, který se natáčel přímo na Tribeči.

Případ 1: Slovenská národní knihovna potvrdila, že žádný německý časopis Zpravodaj v Nitře nikdy nevycházel a v matrice ve Velkých Uhercích neexistuje žádná zmínka o jménu Samšály nebo Zayovi.

Případ 2: Ani jeden ze čtyř deníků, který v době zmizení Marie Švajzerové vycházely v Bratislavě, o případu nikdy neinformoval.

Případ 3: Zmizení Andreje Murgaše, které mělo být popsáno v deníku Národná obroda v něm popsán být nemohl - případ se měl odehrát v roce 1933, zatímco deník byl založen teprve v roce 1945. Ani žádné jiné noviny, které v té době vycházely, o události nepsaly.

Případ 4: Stejně tak neexistoval ani deník Hlasatel, který měl informovat o zmizení Waltera Fischera. V té době vycházel v oblasti deník Budovatel, který událost vůbec nezmiňuje. Ani v záznamech o zaměstnancích Baťových závodů, kde měl Fischer pracovat, o něm neexistuje žádná evidence.

Případ 5: Co se týče manželů Belanovičových, tak Ministerstvo zahraničních věcí v Bratislavě, kde měl jeden z manželů pracovat vůbec nebylo a archiv jejich bývalých zaměstnanců odhalil, že u nich nikdy žádný Belanovič nepracoval.

Případ 6: A zmizení Antonína Topila? Žádná Mistríková, která jej měla dosvědčit v obci Skýcov nikdy nežila a nikdo z místních také v životě neslyšel o vdovci Topilovi.

Případ 7: Asi už nepřekvapí, že stejné je to i s posledním případem opuštěného vozidla a jeho majitele Jána Šaly - o tom také není nikde ani řádka a ani žádné pátraní po něm tedy nikdy neproběhlo.

Ani o jednom z případů neevidují žádnou zmínku ani knihovny v Partizánskem, Topoľčanoch či Nitře, stejně jako muzea a státní archivy v Bratislavě, Topoľčanoch, Nitře nebo ve Zlíně (odkud měl pocházet Walter Fischer), stejné je to i u národních knihoven na Slovensku a u nás.

Zmínění lidé nikdy neexistovali.

Howadoor, který články o záhadách na Tribeči stvořil, se ve skutečnosti jmenuje Viktor Lošťák, pochází z Brna a pracoval i jako zastupitel v městské části Brno-Bystrc. Články sepsal se záměrem vystřelit si z lidí a dokázat, že jsou ochotni uvěřit čemukoli, co se jim bude zdát dostatečně tajemné. Jeho výmysly o mizejících lidech dokonce publikoval časopis Fantastická fakta, čímž se dostaly do širšího povědomí veřejnosti, přestože redaktoři časopisu (který dnes už neexistuje) museli dobře vědět, že se nezakládají na pravdě. S Lošťákem dokonce komunikoval novinář Lubomír Sedláčik, který po něm žádal veřejné přiznání, že si všechny případy vymyslel, což Lošťák odmítl udělat.

Případy si začaly žít vlastním životem a velkou pozornost k nim přitáhlo vydání již zmíněné knihy a následného filmu.

Takže… pokud se toužíte do Tribeče vydat, abyste jim přišli na kloub, budete se honit jen za přízraky. Ale kvůli nádherné přírodě a zvláštnímu tichu, které tu panuje, za návštěvu toto malé pohoří určitě stojí.

A pokud se tu v minulosti někdy někdo ztratil, je velmi pravděpodobné, že to bylo z důvodu propadnutí se do některé z šachet - na Tribeči totiž v minulosti ve velkém probíhala těžba.

ZDROJE:

https://www.physics.muni.cz/~lazar/tribec

https://badatele.net/pripad-tribec-hororovy-film-rozfoukal-letitou-zahadu/

https://youtu.be/aA_50JEQQsQ?si=kay14nnTLwIBlMV9

https://www.csfd.cz/film/560116-trhlina/zajimavosti/

https://youtu.be/gaUgHlPhFEg?si=nYwaPkQ-sBm2CYn5

https://cs.wikipedia.org/wiki/Trhlina_(rom%C3%A1n)