Článek
Tomáš Čupr se narodil 8. 10. 1982 v Poličce a po studiu na gymnáziu ve Svitavách pokračoval na Vysokém učení technickém v Brně, studium ale nedokončil. Krátce po nástupu na vysokou školu ho začalo víc a víc pohlcovat hraní videohry Counter-strike: už v prvním ročníku se mu podařilo spolu s esportovou organizací Neophyte vyhrát mistrovství České republiky a poté s nimi absolvoval řadu turnajů po Evropě.
Světový šampionát v elektronických sportech
Jak šel Tomáš na zkušenou do světa a díky tomu vznikl Slevomat
V roce 2005 se odstěhoval do Velké Británie, kde si zprvu přivydělával prací v továrnách, dokud se mu nepovedlo získat práci programátora. O čtyři roky později nastoupil jako CTO (technologický ředitel) do společnosti Evolution Funding, kde se podílel na vývoji produktu „Dealer Zone“, který zásadně ovlivnil financování vozidel ve Velké Británii. Do té doby to v tomto odvětví fungovalo tak, že pokud chtěl člověk u dealera zakoupit vozidlo, na nějž potřeboval zajistit půjčku, prodejce si od něj vzal jeho osobní údaje a v následujících dnech si ho prověřil u bankovní instituce. Čuprův tým dokázal tento proces značně zjednodušit - propojil dealery s bankami prostřednictvím tzv. API – aplikačního programového rozhraní, které slouží k předávání dat mezi softwarovými aplikacemi formalizovaným způsobem.
Čupr v Británii ve volných chvílích doslova hltal spoustu knih, zaměřených na obchod a zejména ho zajímaly ty, jenž se věnovaly start-upům. Toužil uspět a vydělat hodně peněz - a jeho motivace měla i další, velmi osobní rovinu: „Měl jsem přísného tátu a přestože jsem byl premiant, který obrážel olympiády, uznání jsem od něj zrovna nedostal.“ Chtěl otci dokázat, že přestože se mu nepodařilo dokončit VŠ, což pro něj bylo zklamáním, udělá „díru do světa“ jiným způsobem. Jeho velkou inspirací byl zakladatel Applu Steve Jobs.
Celý život bojuju s tím někomu se zalíbit a získat pochvalu.
Během četby nejrůznějších publikací, článků a byznys modelů narazil i na americkou slevovou firmu Groupon, která byla průkopníkem tohoto segmentu. Rozhodl se, že se pokusí okopírovat její byznys model a ještě z Británie začal dávat dohromady nezbytné věci, aby mohl společně s Romanou Sudovou a Petrem Bartošem založit Slevomat. Ten vznikl 12. dubna 2010 (původně jako server hromadného nakupování) a od samotného počátku se jednalo o největší slevový portál v ČR. Úspěšnou firmu Čupr prodal v roce 2017 Britům.
Logo Slevomatu
Stěžejní Rohlík
Dva roky po založení Slevomatu rozjel Čupr další firmu, která se stala velmi úspěšnou: Dáme jídlo. Při jejím rozjezdu a udržování se ještě víc utvrdil v tom, že jeho mantra, se kterou své podniky řídil a kterou si osvojil během svého zahraničního pobytu - „nejdůležitější je dobrá zákaznická zkušenost“ - je správná. Slušně vydělávající společnost prodal v roce 2015 německé Delivery Hero.
V roce 2014 se rozhodl vstoupit na zcela neprobádanou půdu a založit firmu, která se bude zaměřovat na online prodej a rozvoz potravin. Nemohl sehnat investory a jeho podnikatelskému plánu v té době nikdo nevěřil - to, že to fungovalo v Británii nikoho nepřesvědčilo a Čupra od jeho záměru zrazovali s tím, že Češi o takovou službu nebudou mít zájem protože na takový způsob nakupování potravin nejsou vůbec zvyklí. Šel si ale za svým, půjčil si na rozjezd nové společnosti cca milion euro a dokonce kvůli tomu zastavil i dům. V té době ještě nebyl prodaný Slevomat a Čupr zažíval první roky po založení Rohlíku velmi těžké chvíle. Teprve v prosinci 2017 nová firma zaznamenala výraznější zisk a začalo se jí dařit.
Okolo roku 2018 ale nastal zase propad - na Rohlík se totiž zaměřila cizinecká policie, která začala dělat razie v jeho skladech a zadržela několik desítek cizinců, z nichž následně 19 vyhostila, jelikož dle ní nesplnili zákonné podmínky pro práci v ČR. Čupr si stěžoval, že se při kontrolách chovali jako StB:
Chtel bych se ohradit proti nekterym novinovym titulkum. Policie neodvezla 80 *ilegalnich* pracovniku rohlik.cz. Rano...
Posted by Tomáš Čupr on Thursday, March 9, 2017
Od svého vzniku se Rohlík výrazně rozrostl a v současnosti provozuje online supermarkety na pěti evropských trzích a v České republice pokrývá svými rozvozovými trasami 90% našeho území. Aktuálně se koncentruje zejména na německý trh. Zpočátku Rohlík ulehčoval lidem práci s nákupem potravin ve dvou největších českých městech - Praze a Brně, v roce 2017 expandoval do Plzně, následovalo Ústí nad Labem, Liberec, Hradec Králové, Pardubice a další lokality. Rohlík má navázanou spolupráci s více jak 5 tisíci dodavateli a zaměstnává 2 500 lidí.
Závist jsem se naučil ignorovat. Když člověk něco dělá a je to vidět, tak je spousta lidí, kteří čekaj na jeho neúspěch a na to, aby mohli říct: já jsem měl pravdu. Je pravda, že ve vyspělejších ekonomikách tohle tak často nevidím. Prostě v USA je přirozený bavit se o penězích a je dobrý je mít a být úspěšnej. A ty lidi tam jsou zvědavý a chtěj taky – co se můžu naučit a co pro to můžu udělat. U nás je ten mindset: koho ten úspěšnej s prominutím ojebal protože přece není normální, že já se nemám tak dobře. Určitě to není univerzální, ale taková trochu ta zaprděnost tady je.
V posledních letech se Rohlík ve svém sortimentu výrazně zaměřuje na lokální produkci, k čemuž přispělo i zakoupení velkoobchodní části Sklizena. Jednou z Čuprových vizí jsou i udržitelné potraviny: „Je lepší dovézt jahodu z Vraňan, než ze Španělska. Chceme podporovat malé pěstitele a producenty, venkov pak bude lepší. Navíc - v online prostředí neprodává obal, ale obsah – takže když to dorazí v průhledné skleničce, co se dá opakovaně použít a kterou si pak prodejce vymyje a vrátí zpět do prodeje, má to nízkou eko stopu.“
Aby usnul, vypil láhev rumu za večer
Jak už bylo zmíněno, Rohlík se okolo roku 2018 ocitl v hluboké krizi a Čupr nevěděl, jestli jeho vymodlená firma vůbec přežije. Byl pod velkým tlakem a zažíval obrovský stres, který „řešil“ alkoholem:
Alkohol není řešení, ale dost pomáhá. Potřeboval jsem se utlumit. Usnout. To pití je ale nutný dost dobře schovávat. Doma mi nebylo blbý pít víno, ale v těch nejtemnějších momentech jsem dal litr rumu za večer. Časem přestala ta láhev stačit a třeba ji bylo doplnit jinejma substancema protože fyziologicky vypít třeba dvě láhve, to už to tělo nemusí dát. Když doma vypijete láhev vína, tak to nikoho zas tak nepohoršuje, jako když vypijete láhev rumu. Nejlepší je vypít víno, nalít rum, vypít rum.
Aby před svou manželkou (Tomáš Čupr je ženatý a má dvě děti) utajil svá opilecká rána, svědomitě vstával dřív než ona:
Já jsem bohužel začal pít, když jsem bydlel v Troji. To má jednu nevýhodu protože o víkendu je tam hodně lidí, co jdou do Botanický nebo Zoo. Když chcete zakrýt, že pijete, tak typicky pijete, když jde partner spát. Jenže partner se někdy probudí a když jste nalitej, tak už to zakrýt nejde. Takže důležitý je vstát předtím, než partner vstane – já jsem šel do práce tak, že jsem měl takový parkovišťátko u Botanický zahrady, kde jsem zaparkoval, položil sedačku, přikryl jsem se dečkou a ještě jsem se šel trochu dospat. Tam ale chodí lidi a koukaj na vás. A zjistil jsem, že pro aspirujícího alkoholika je nejlepší Žižkov, je tam hodně non-stop obchodů.
"Častá rada je – hele najdi si sport, najdi si koníček. Jenže není mnoho koníčků, kde bych mohl chlastat. Já jsem ale nakonec našel trik, který mě z toho nejhoršího vytáhl – vyměnil jsem rum za to víno, přestal jsem přelívat, ráno to míň bolí. Viděl jsem Příběhy smutných mužů, takže vím, že bych s tím měl něco dělat… a taky s tím budu něco dělat… “
Cokoli vidíte na povrchu, je vlastně úplně irelevantní protože pod tím povrchem to může být úplně jinak.
Situace s nadměrným pitím se mu ale postupně začala vymykat z rukou: „Stál jsem před rozhodnutím, že to buď změním anebo umřu, tak jsem to trochu změnil. Někdy vás ten život prostě nafackuje a nemáte jinou volbu. Když už nemám volby, mám v sobě hroznou sebedisciplínu dotáhnout ty věci do konce, blbý je, když možnosti mám, tak to občas pluju. Ale tady už jsem volbu neměl.“
V rozhovoru, který poskytl před sedmi měsíci nicméně podotkl, že „by řada lidí řekla, že je na alkoholu závislý pořád“.
Opravdu zapálení lidé nemůžou být uhlazení
Tomáš Čupr si své spolupracovníky a zaměstnance velmi pečlivě vybírá. Musí být nadšení pro jeho vize, kreativní a ochotní neustále pracovat na tom, jak danou službu vylepšovat, dovést si stát za svým názorem a nezdráhat se kvůli němu třeba i pohádat, ale zároveň se nehroutit z toho, když s nimi někdo výše postavený nebude souhlasit nebo je bude kritizovat: „Nejedu na to – někdo mi musí 4× říct, že jsem fakt dobrej, než mi může říct: tohle bys moh zlepšit. Příliš mnoho lidí si bere ty věci osobně a jako útok na svoji podstatu. Pak ty diskuze ale nejsou o obsahu, ale o tom, že někomu krvácí ego protože si myslí, že když říkáme – tvůj nápad není dobrej = někdo mi říká, že jsem k ničemu.“
Když chcete trávit čas s passionate (v překladu zapáleným, vášnivým) člověkem – říkám to anglicky protože fakt neznám český výraz – tak nepochybně přijdou momenty, kdy ten člověk přestane bejt uhlazenej. Pokud něčemu věříte, tak to prostě chcete tlačit, jste schopný se hádat do morku kostí protože jste přesvědčení, že ta vaše passion je správná. A tohle je jiný než trénink lidí v korporacích, kde se jede na tu uhlazenou komunikaci - hlavně nikoho neurazit, hlavně aby si všichni mysleli, že ta věc je jejich nápad… A my hledáme lidi, který musí milovat vášnivý diskuze, musí se umět pohádat o nějakým názoru… můžete mít v místnosti strašně moc pohledů, ale to spojující je, že nás baví zlepšovat tu službu. A to každej nedá.
ZDROJE:
