Článek
Byl to úplně obyčejný den. Pracovala jsem z domova, pila kávu a snažila se soustředit. Do telefonu mi přišla zpráva od neznámého čísla. Jen krátká věta. Psala mi žena, kterou jsem nikdy v životě neviděla, a přitom přesně popsala něco, co mohla vědět jen osoba, která zná můj byt. Popsala barvu závěsů v obýváku a zmínila detail, který bych na sociální sítě nikdy nedala.
V první chvíli jsem tomu vůbec nerozuměla. Automaticky jsem si prošla profil, jestli nejde o někoho známého, ale ne. Žádná společná fotka, žádná vazba. Cizí jméno, žádné přátele. A přesto ta zpráva. Byl to zvláštní mrazivý pocit. Člověk nečeká, že mu z ničeho nic někdo cizí napíše něco, co by měl vědět jen on sám.
Nechala jsem to chvíli být, neodpovídala jsem. Ale stejně jsem na to pořád musela myslet. Začala jsem přemýšlet, kdo všechno byl u mě doma. Přátelé, rodina, opravář. A pak mi to začalo pomalu zapadat. Před několika týdny jsem si nechala připojit internet a technik se tehdy zdržel skoro hodinu. Byl příjemný, mluvili jsme spolu o běžných věcech. A mě tehdy vůbec nenapadlo, že bych si ho měla víc hlídat.
Dva dny na to mi ta žena napsala znovu. Tentokrát zmínila, že se zná s někým, kdo u mě byl. Už jsem neměla pochybnosti. Věděla jsem, že nejde o náhodu. Způsob, jakým to napsala, byl až příliš osobní. Žádná výhrůžka, ale podtext byl jasný. Chtěla, abych věděla, že ví.
V ten moment jsem se rozhodla, že musím jednat. Zavolala jsem na technickou podporu a požádala je, aby mi poslali jméno technika, který u mě byl. Potvrdilo se mi to. Našla jsem ho na sociálních sítích a zjistila, že si přidali do přátel. Tu ženu, která mi psala.
V tu chvíli mi došlo, že jsem byla příliš důvěřivá. Že jsem někoho pustila do svého prostoru a nevěnovala tomu víc pozornosti. Nešlo o nic nebezpečného, alespoň zatím ne. Ale ten pocit, že vás někdo sleduje, že vás někdo zná víc, než by měl, ten byl nepříjemný.
Od té doby jsem opatrnější. Když mi někdo cizí vstoupí do bytu, snažím se víc vnímat, co dělá, kam se dívá. A hlavně už nikdy nepodceňuju zdánlivě nevinné zprávy. Protože jedna jediná věta může znamenat víc, než se zdá.
