Hlavní obsah

Když tchyně uviděla náš kočárek, spustila scénu. Tvrdila, že tím ničíme budoucnost našeho dítěte

Foto: Shutterstock-koupeno

Jen co tchyně spatřila náš nový kočárek, okamžitě se jí změnil výraz. A než jsme ho stihli složit, pustila se do dramat, která mě naprosto odzbrojila. Prý takhle přichází děti o zdraví, štěstí i budoucnost.

Článek

Když jsme s mužem vybírali kočárek, chtěli jsme, aby byl bezpečný, praktický a zároveň hezký. Měli jsme omezený rozpočet, ale i tak jsme našli model, který nám přišel ideální. Moderní, prostorný, lehce ovladatelný. A hlavně se vešel do výtahu, což byl náš hlavní požadavek. Měla jsem z něj radost. Byl nový, čistý, voněl novotou a já si představovala, jak s ním chodím do parku, jak malý spinká uvnitř a já si konečně připadám jako máma.

Tchyně nás přijela navštívit hned ten víkend. Byla zvědavá, jak jsme připraveni, a nejvíc se těšila na kočárek. Jakmile jsme ho vytáhli do předsíně, ztuhla. Mlčky si ho prohlédla a pak bez jediného slova odešla do kuchyně. Myslela jsem, že je to jen překvapení, že čekala jiný styl. Ale během chvilky začalo něco, co bych popsala jako výbuch.

Vyčetla nám, že jsme si pořídili „plasťák“, že dítě nemá být v něčem takovém, že tím riskujeme jeho zdraví i vývoj. Zmínila karmu, materiály, energii. Podle ní jsme měli hledat dřevěný retro kočár z bazaru, který voní historií a je prý „poctivý“. Její hlas se zvyšoval a já cítila, jak se mi hrnou slzy do očí. Snažila jsem se jí vysvětlit, že jsme si vybrali s rozumem, že jsme nad tím přemýšleli. Ale v jejích očích jsme selhali.

Mluvila o tom, že její děti byly vychované úplně jinak. Že dneska je všechno plastové, odtažité, odpojené od přírody. A že když dítě vozíme v takovém kočárku, od mala ho prý učíme špatným hodnotám. Nedalo se s ní mluvit. Nepomohlo, že muž stál za mnou, že se nás snažil bránit. V jejích očích jsme nepochopili vůbec nic.

Ten večer jsem dlouho nemohla usnout. Hlavou mi běžely její výtky, a přestože jsem si stokrát opakovala, že to byl náš výběr a naše zodpovědnost, stejně ve mně zůstával stín pochybností. Měla jsem pocit, že jsme prošli jakousi neviditelnou zkouškou, kterou jsme nesložili. A přitom šlo jen o kočárek.

Od té doby jsem se rozhodla držet si odstup. Ne kvůli kočárku, ale kvůli způsobu, jakým s námi mluvila. Rodičovství je těžké i bez toho, aby vám někdo podsouval vinu a vnášel do toho strach. Ať už si myslí cokoliv, naše dítě bude vyrůstat v lásce. I když se bude vozit v plastovém kočárku.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz