Článek
Kolegyně z vedlejší kanceláře byla dřív spíš uzavřená. Pozdravili jsme se, ale nikdy jsme si spolu moc nepovídaly. Pak se ale její chování změnilo. Najednou se začala usmívat, nabízela mi, že za mě vezme část úkolů, zvala mě na kávu a psala mi zprávy o tom, jak moc si váží mé práce. Nejdřív jsem si říkala, že možná jen přehodnotila náš vztah a chce být přátelská. A tak jsem byla ráda. V práci se hned dýchalo líp.
Všímala jsem si ale, že pokaždé, když se plánovalo něco mimo kancelář, mi to nenápadně rozmlouvala. Jednou mi řekla, že na takové akce stejně nikdo nechodí. Podruhé mě přesvědčovala, že bude lepší odpočinout si, protože jsme toho měly hodně. Třetí pozvánku mi přeposlala s tím, že se určitě přesunula a že je zrušená. Věřila jsem jí. Neměla jsem důvod pochybovat.
Až jednou jsem pozvánku přehlédla a našla jsem ji až ve schránce těsně před akcí. Psalo se v ní o neformálním večeru na zahradě firmy. Rozhodla jsem se jít. Bez ohlášení. Bez toho, že bych se kohokoliv ptala, jestli se to skutečně koná. Přišla jsem pozdě, protože jsem musela ještě doma něco zařídit. Ale i tak jsem dorazila. A tehdy mi došlo, co se děje.
Na zahradě panovala uvolněná atmosféra, všude smích, sklenky vína, neformální debaty. Mezi nimi moje kolegyně. Stála těsně u šéfa, smála se, držela ho za paži a působila, jako by byli víc než jen kolegové. Když mě uviděla, na vteřinu ztuhla. Rychle se od něj odtáhla, otočila se na patě a přišla mě pozdravit, jako by nic. Jenže ten pohled, který jí ulpěl v očích, prozradil všechno. Byla překvapená, že jsem tam. A zaskočená, že jsem to celé viděla.
Najednou mi začaly docházet drobnosti. Její nadšení z toho, když jsem zůstávala doma. Její ochota pomoci mi jen v době, kdy se konaly tyhle akce. Její snaha získat si moji důvěru. Pochopila jsem, že mě chtěla mít z cesty, protože se jí hodilo, když si mohla šéfa omotat kolem prstu bez konkurence.
Druhý den se chovala, jako by se nic nestalo. Ale já už měla jasno. Nebyla to přátelskost. Byl to plán. A i když jsem nedělala scény ani se s nikým nehádala, něco se ve mně změnilo. Začala jsem víc důvěřovat vlastní intuici. A přestala jsem být naivní.
