Článek
Zrovna jsem se vracela z práce, byla jsem unavená a myslela jsem jen na to, jak si konečně doma uvařím čaj a na chvíli si sednu. Jezdím pozdě, protože mám dlouhé směny a někdy se vracím až kolem jedenácté. Většinou se tiše proplížím chodbou a snažím se nevyrušovat, i když v tu hodinu už stejně nikdo nečeká klidné klepání na stěny. Jenže tentokrát jsem u vchodových dveří narazila na paní z vedlejšího bytu. Stála tam jak nastražená past a čekala.
Neřekla ani dobrý večer. Hned spustila. Prý že bychom si měli doma uvědomit, že existuje něco jako noční klid. Že se prý v našem bytě neustále něco přemisťuje, že se bouchá, dupá a ozývá se hlasitý smích. Stála přede mnou, ukazovala prstem a já vůbec nechápala, proč to říká zrovna mně. Sama bývám doma sotva pár hodin denně a když už, tak si pustím maximálně tiše hudbu nebo se sprchuju. Žádné večírky, žádné návštěvy. A rozhodně nic, co by narušovalo sousedský klid.
Zůstala jsem chvíli stát a snažila se slušně vysvětlit, že si nejsem vědoma ničeho, co by někoho rušilo. Ona ale trvala na svém. Prý že zvuky jdou určitě od nás a že bychom s tím měli něco dělat. Bylo mi to nepříjemné. Mluvila se mnou, jako bychom si doma snad házeli nábytkem o zeď. Přitom většinu večerů jen tiše sedím u počítače nebo spím.
Když jsem vešla domů, chvíli jsem jen stála u dveří a přemýšlela. Můj spolubydlící nebyl doma, byl pryč už od pátku, takže jsme tam poslední dny byli každý zvlášť. A pak mi to došlo. Nad námi bydlí mladý pár, který občas pořádá menší oslavy. Hudba sice nebývá nijak extrémně hlasitá, ale jejich stěhování židlí, hádky a noční chichotání se po deváté rozhodně rozléhá celým barákem. Jenže paní z vedlejšího bytu nejspíš netuší, odkud co jde, a tak si našla první oběť. Mě.
Zvláštní bylo, že se nikdy nepokusila zazvonit nebo zaklepat v ten moment, kdy ji něco rušilo. Raději si počkala, až mě náhodou potká, a pak ze mě udělala nepříjemnou večerní atrakci. Místo čaje jsem si nakonec dala sklenici vína. A když jsem později slyšela, jak se nad námi posunuje nábytek, jen jsem se pousmála. Příště jí to asi půjdu připomenout. Ale tentokrát s úsměvem a klidným hlasem.
