Článek
Vysloužilý dragoun Martin Kabát se ve svém světě nebojí téměř ničeho. Setkání s loupežníkem ho nerozhodí, čert mu nezrychlí tep a nadpřirozené bytosti bere s klidem sobě vlastním. Skutečný zmatek v něm ale vyvolá až rázná, hubatá a neodolatelná Káča. Právě tahle kombinace humoru, lidskosti a pohádkové nadsázky dělá z pohádky Hrátky s čertem jeden z nejvýraznějších vánočních titulů. Atmosféru navíc podtrhují stylizované kulisy inspirované světem Josefa Lady, které z příběhu vytvořily vizuálně nezaměnitelný zážitek.
Postava Martina Kabáta je dnes neodmyslitelně spojená s Josefem Bekem. Přesto se původně uvažovalo o jiném obsazení. Režisér Josef Mach zvažoval Karla Högera, nakonec ale dal přednost Bekovi, který byl v té době oblíbenější a přesně zapadal do obrazu bodrého chlapa z lidu. Jeho výrazná postava i charakteristický hlas sehrály klíčovou roli v tom, že si diváci Kabáta zamilovali na první pohled.
Stejně odvážným krokem bylo obsazení Evy Klepáčové, tehdy poměrně neznámé, ale temperamentní herečky. Profesně šlo o trefu do černého, osobní život jí však přinesl těžké zkoušky. Krátce po natáčení se provdala za zpěváka Josefa Zímu, který byl na vrcholu popularity. Z jejich manželství se stal veřejně sledovaný vztah, který budil obrovské emoce. Neustálý zájem fanoušků, obtěžování i obléhání bydliště došly tak daleko, že manželé dostali neveřejné telefonní číslo.
Tlak veřejnosti ale nebyl jediným problémem. Tragická dopravní nehoda, kterou Zíma způsobil při mikrospánku, Klepáčovou psychicky zlomila. Její zdravotní stav se zhoršoval a vyústil až v pokus o sebevraždu. Díky šťastné shodě okolností přežila, ale následky ji poznamenaly na celý život.
Smutný osud potkal i představitele kudrnatého anděla Theofila Antonína Šůru. V Československu byl úspěšný a vyhledávaný, vystupoval na nejznámějších scénách. Když přišla nabídka z Ameriky, rozhodl se zkusit štěstí v zahraničí. Tamní publikum však jeho styl humoru nepřijalo a vystoupení končila neúspěchem. Postupně přišel o peníze i iluze, živil se manuální prací a do vlasti se už nikdy nevrátil. Jeho život skončil při dopravní nehodě v Kanadě.
Velkou roli v tom, jak film působí dodnes, hrají kulisy inspirované Ladovými ilustracemi. Pro část diváků jsou kouzelné a nenahraditelné, jiní je považují za přehnané a příliš studiové. Málokdo ale ví, že hercům způsobovaly i zdravotní potíže. Používaly se totiž barvy, které byly silně toxické a při dlouhodobém pobytu v dekoracích dráždily dýchací cesty i pokožku.
Na závěr stojí za zmínku i několik drobností. Roli princezny Dišperandy tvůrci původně nabídli Janě Rybářové, která ji odmítla. Pozornější diváci si všimli i historické nepřesnosti, kdy má Solferno při námluvách u pasu zbraň, která do dané doby nepatří. A jméno loupežníka Sarky Farky má kořeny v maďarštině, kde označuje něco podobného jako strakatý ocas. I takové detaily patří k pohádce, která se zapsala hluboko do české paměti.
Zdroje
