Článek
Vánoce byly vždycky moje nejoblíbenější období. Připravovala jsem se na ně s radostí, pečlivě plánovala menu, balila dárky a těšila se, jak si užijeme klidný večer v kruhu nejbližších. Letos jsme se ale rozhodli udělat malou změnu. Můj muž navrhl, že bychom mohli pozvat jeho maminku. Prý bude sama, a to by přece na Štědrý den nikdo neměl být. Neváhala jsem ani chvíli. Souhlasila jsem s tím, že přijde. Vždyť je to jen jedna večeře.
Přijela o hodinu dřív, než jsme se domluvili. V ruce igelitku s domácími řízky, protože prý nejí lososa, kterého jsem měla naplánovaného. Prý to myslela dobře. Vzala si celou linku pro sebe a dala se do přehřívání řízků, zatímco já měla už všechno připravené. Moje pečlivě prostřená tabule ji rozesmála. Řekla, že to přeháním a že jsme přece normální lidi, ne nějaká šlechta.
Večeře proběhla ve znamení drobných poznámek. Že kapr je přece tradičnější než losos. Že naše dcera má šaty moc krátké. Že by bylo lepší, kdybychom jí dali pod stromeček něco praktického, ne ty naše zbytečnosti. A to jsem si myslela, že dárkem ve formě kvalitního šálu neurazím. Neurazila, jen ho ihned odložila na stranu a poznamenala, že má podobný, ale hezčí.
Po večeři vytáhla svůj telefon a začala si nahlas pouštět videa. Děti chtěly zpívat koledy, ale nebylo je přes její mobil skoro slyšet. Když jsem ji požádala, jestli by mohla alespoň na chvíli ztlumit zvuk, urazila se. Odešla do obýváku s tím, že ji pořád jen okřikujeme. Můj muž se mě snažil uklidnit, ale bylo vidět, že i jemu začíná docházet trpělivost.
Druhý den ráno jsme ji chtěli odvézt domů. Trvala na tom, že zůstane ještě den, protože doma by se jen trápila. Nezbylo nám než souhlasit. Další den jsme strávili chozením kolem horké kaše. Ona byla uražená, my unavení. Když nakonec odjela, bylo to úlevné ticho, jaké jsme už dlouho nezažili.
Chtěla jsem pomoct, chtěla jsem udělat správnou věc. Ale pochopila jsem, že ne každý umí poděkovat tak, jak bychom čekali. A někdy je opravdu lepší, když si svátky užijeme v klidu, i kdyby to mělo znamenat, že někoho necháme chvíli o samotě.
