Článek
Tchyni jsem měla celkem ráda. Byla energická, společenská, vždy ochotná pomoci. Dokud jsme neměli děti, vycházely jsme spolu bez větších problémů. Ale pak přišlo první vnouče a s ním úplně nový svět pravidel, o kterých jsme neměli tušení. Hlavně ne ta její.
Když se nám narodil syn, cítila jsem se trochu nejistě. Všechno bylo nové, náročné, hormonální. A právě tehdy tchyně nabídla, že nám bude pomáhat. Byla často u nás, nosila jídlo, uklízela, dokonce i přebalovala. Byla jsem jí za to vděčná. Jenže postupně jsem si začala všímat, že začíná přebírat i věci, o které jsme ji nežádali.
Nejvíc mě trápilo, že neustále porušovala hranice, které jsme si s manželem nastavili. Například sladkosti. Řekli jsme, že do určitého věku je dítě nebude jíst. Ona se jen pousmála, pokývala hlavou – a při příští návštěvě vytáhla z kabelky čokoládové bonbony. Stejně to bylo s pohádkami na mobilu, s večerkou, s věcmi, které dítě dostávalo jen tak bez důvodu. Připadala jsem si bezmocně. Když jsem něco řekla, odvětila, že je babička a že na to má právo.
Zlom nastal, když jsme měli narozeniny. Chtěli jsme komorní oslavu. Místo toho tchyně objednala obří dort, hromadu dárků a pozvala půlku příbuzenstva. Cítila jsem se, jako bych byla na vlastní oslavě jen hostem. Po všem tom chaosu jsme s manželem konečně sedli a rozhodli se, že musíme jednat. Řekli jsme jí to otevřeně – že si vážíme pomoci, ale že vychovávat děti chceme sami. A že pokud nerespektuje naše pravidla, budeme muset omezit její kontakt s nimi.
Tchyně to nejdřív přešla mlčením. Ale pak přestala volat. Přestala psát. Ignorovala i narozeniny vnoučat. Na rodinných oslavách se vyhýbala očnímu kontaktu, nedávala dětem žádné dárky. Vše udělala potichu, bez jediné výčitky – ale bolestivě. Chtěla nám dát najevo, že ji odmítáme, a potrestala nás tím, co nás nejvíc bolelo. Ignorací.
Uběhlo několik měsíců. Pořád jsme si stáli za svým, i když to bylo těžké. Děti se ptaly, proč babička nechodí. My odpovídali pravdivě, ale s citem. Dnes už je situace trochu klidnější. Tchyně se začíná pomalu vracet do života našich dětí. Tentokrát ale s respektem. Snad pochopila, že jsme nechtěli nic zlého. Jen chránit své děti a nastavit zdravé hranice.
