Hlavní obsah

V restauraci nás přesadili ke dveřím. Až později jsem pochopila, proč se k nám tak chovají

Foto: Shutterstock-koupeno

V restauraci nás přesadili ke dveřím. Až později jsem pochopila proč. Mysleli si, že jsme bezdomovci, a že si u nich jídlo ani nebudeme moct dovolit.

Článek

Ten večer jsme se těšili, že si po dlouhé době dáme něco dobrého. Nebyli jsme nijak slavnostně oblečení, to přiznávám. Po dni stráveném v přírodě jsme zůstali u pohodlných mikin, navíc nás zastihl déšť, takže jsme dorazili trochu promočení. Ale rozhodně jsme nevypadali, že bychom neměli na večeři.

Usadili nás ke krásnému stolu u okna. Všimli jsme si, že restaurace je téměř prázdná, jen vzadu seděl jeden pár. Obsluha nás přivítala s úsměvem, podali nám jídelní lístky a odešli. Všechno působilo normálně. Až na to, že se obsluha dlouho nevracela. Kolem nás chodili, ale jako bychom byli neviditelní. Po dvaceti minutách jsme se začali ošívat.

Pak přišel číšník a s omluvou nás požádal, jestli bychom se mohli přesunout ke stolu blíž ke dveřím. Prý kvůli rezervaci. Moc se nám to nezdálo, ale nechtěli jsme dělat problémy, tak jsme se zvedli a šli. Jenže u stolu, kam nás přesadili, byla zima, pořád někdo chodil dovnitř nebo ven a celý zážitek začínal ztrácet kouzlo.

V tu chvíli jsem si všimla pohledu servírky směrem k původnímu stolu. Usedl k němu postarší pár v elegantním oblečení. A obsluha najednou lítala, úsměvy, doporučení, víno, dezert. Všechno, co nám do té chvíle chybělo. V tu chvíli mi to došlo. Nešlo o žádnou rezervaci. Chtěli nás přesunout, protože jsme nezapadali.

Zpětně mi došlo, jak se na nás od začátku dívali. Očima přelétli naše batohy, boty, vlhké vlasy. Nikdo se nezeptal, nikdo se nesnažil zjistit, kdo jsme. Jen si nás zařadili do škatulky lidí, kteří zřejmě přišli omylem. A možná odejdou, až zjistí, že si tady nic nekoupí.

Nakonec jsme si objednali. Zaplatili jsme bez mrknutí oka, nechali jsme i spropitné. Ale zážitek byl pokažený. Už se nám nechtělo zdržovat. Když jsme odcházeli, číšník se tvářil překvapeně. Možná si myslel, že opravdu odejdeme bez placení. Anebo ho jen zaskočilo, že jsme nebyli ti, za které nás považoval.

Od té doby si dáváme pozor, kam jdeme. Ne kvůli jídlu, ale kvůli tomu, jak se tam lidé chovají. Protože nic nenasytí míň než pocit, že vás někdo soudí ještě předtím, než si vůbec sednete ke stolu.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz