Článek
Je strach nejlepším nástrojem moci? Není čas začít se ptát?
Proč se vlastně vlastníci ve společenství bojí?
Proč lidé ve společenství často rezignují na vlastní odpovědnost?
Jakým obavám vlastně čelí?
Správce jako vítěz?
Vlastníci pouze jako zdroj příjmů?
Mnoho otázek, málo odpovědí.
Jsou to ale otázky, nad kterými by se každý vlastník mohl alespoň zamyslet. A je úplně jedno, jestli v bytě bydlí on sám s rodinou a dětmi, nebo byt pronajímá. Je nutné si uvědomit, že vlastnictví je dobrá věc, ale je spojeno s odpovědností. A odpovědnost je důležitá nejenom pro nás dospělé, ale i jako příklad pro naše děti.
A to platí dvojnásob, když je vlastník součástí společenství.
Slovo strach nám není cizí a každý ho zná. Je také velmi obratně podsouván a udržován v domech, které spravují výbory a správci.
Potkáváme se s ním na schůzích, chodbách, ve výtazích, a nakonec se stává i součástí e-mailů.
Ale proč vlastně?
Proč se vlastně bojíme, raději mlčíme, namísto toho, abychom se ptali? Jsou opravdu obavy i strach ve společenství tak nezbytné?
Nevím, zda se vlastníci nad těmito otázkami alespoň zamysleli, když tento článek našli ve svých schránkách.
Já se zamyslela.
A začala jsem sobě i ostatním pojmenovávat a vysvětlovat názvy strachu, se kterými jsem se u nás v domě setkala a neustále setkávám.
Máte strach z konfliktu?
Asi ano. Nikdo z nás si nechce zbytečně rozhádat sousedy, se kterými sdílíme dům, a někteří z nás dokonce i patro. Tím, že raději mlčíme, však dáváme sílu těm, kteří naše mlčení umí využít ve svůj prospěch.
Pak je tu strach z jakési nálepky „problémový“.
Někdo se začne ptát nebo nesouhlasit.
Z člověka, který se začne zajímat, je tu rázem „potížista“. A kdo by chtěl mít takovou nálepku? Vymyslet jednoduchou lež není vůbec složité, a někdy stačí k tomu, aby se ostatním vzala odvaha vůbec se ptát. Svým mlčením a pasivitou však ubližujeme sami sobě, a jen pomáháme upevnit pozici těch, kteří našeho strachu využijí.
Provází nás samozřejmě i strach z neznalosti.
Zbavme se tedy strachu a obav a začněme se společně vzdělávat!
Práva vlastníků, výboru a správce jsou rozdílná. Nebojme se zeptat, pokud nás něco překvapí. To, že něco nevím, není důvodem k posměchu, ale k vysvětlení. A je potřeba se ptát tak dlouho, až bude odpověď jasná a srozumitelná. Pohlídejme si také, kdo se nám naše otázky snaží vysvětlit a jak. A není vůbec od věci si jeho tvrzení zkontrolovat, ověřit nebo se jednoduše zeptat svého souseda. Není to žádná hanba, naopak.
Tím, že se začneme ptát a zajímat, může být náš dům znovu místem dobrých sousedských vztahů. Nebudeme muset klopit oči nebo se někomu vyhýbat a bát se otázek. Začneme se zase zdravit, jak by to v dobře prosperujícím a transparentním domě mělo být a fungovat.
A hlavně, začneme si důvěřovat.
Pokud se budeme bát zeptat jen proto, že něčemu nerozumíme a podaná vysvětlení nám složitá pravidla hned neobjasní, věřte, že se najdou tací, kteří toho využijí a strhnou s sebou i další, kteří se bojí.
A věřte, že ti, kteří se nebojí, to umí.
Nezáleží na tom, jestli jsou to sousedé, kteří náš dům vedou, nebo externí firma. Postup zůstává stále stejný a kontrola je nezbytná. Věřte, že pokud v kontrole polevíme, dříve či později se nám to vrátí. Neustálá kontrola je naší nejlepší obranou proti „nenechavcům“.
Jak velký je strach z odplaty?
Možná vám to přijde už přitažené za vlasy. Omyl. I toto existuje a velmi dobře. A ještě lépe, když máte ve vedení loajální výbor, který velmi ochotně přikrývá chybná rozhodnutí nejen svoje, ale i správce.
A pokud někdo opěvuje svazek výboru a správce jako nejlepší, moc dobře ví proč.
Proč mají někteří vlastníci pocit, že přístup k informacím není dostatečný a že kontrola hospodaření je zbytečně komplikovaná?
Právě nedostatek informací vytváří prostor pro nedůvěru a obavy.
Jsou ale i vlastníci, kteří přestože jsou ve svých požadavcích osamocení, se svých práv domáhají. Nezastraší je ani žádný správce, jehož vliv je nepřehlédnutelný, nezastraší ho ani výbor, který velmi zlehka, téměř neviditelně, podsouvá vlastníkům myšlenku, že pokud se budou moc ptát, a někdo bude přespříliš vybočovat, je velice lehké, ho ze špatných sousedských vztahů obvinit a naznačit, že i zdánlivě banální, i když pro dotyčného bolestná záležitost ztráty kola z uzamčené kolárny, může v ostatních vyvolat strach z odplaty.
Pevně věřím, že si to většina vlastníků nemyslí, a tuto myšlenku ani nepřipustí, přesto mohou být v domě slabší jedinci, pro které tato skutečnost může vyznít jako varování.
Rezignujeme na vlastní odpovědnost?
Vlastnictví přináší výhody, ale také odpovědnost starat se o svůj majetek.
Tady nastupuje další definice strachu, a to strach z odpovědnosti.
Je nutné si uvědomit, že každý z nás je vlastníkem bytu docela nezanedbatelné hodnoty.
S těmito byty jsou však spojeny i společné prostory jako je střecha, sklepy, výtah ale i účetnictví a mnoho dalších.
Tím, že se nestaráme, nezajímáme a neptáme se, se ale své odpovědnosti nezbavíme. Pořád jsme odpovědní jen my sami za náš vlastní i společný majetek. Pokud si myslíme, že svou odpovědnost přeneseme na tři z nás ( pokud tak stanoví stanovy domu), velice se mýlíme. Protože ti, kteří tuto odpovědnost rádi přijmou, zdarma a mnoho let za sebou, ji přijmou ne proto, protože jsou nejlepší a nejoblíbenější, ale proto, že se nebojí ji vzít.
Za jaký konec ji nakonec vezmou, opět záleží jen a jen na nás samotných.
Co je lepší? Být otevřený nebo raději ne?
Poslední v řadě popisovaných strachů, je bezesporu strach z otevřenosti.
I tento strach má ve společenství své místo. Někdy může být pro někoho až ohrožující. Protože právě transparentní účetnictví a hospodaření nehraje do karet těm, co se nebojí a rádi v tichosti rozhodují. Naopak těm, co se zajímají, pasivita ostatních bere vítr z plachet. A čím méně informaci se mezi vlastníky dostane, tím více porostou dohady, nedůvěra, podezíravost a …strach.
A to je vážení vlastníci živná půda pro ty, co se nebojí!
Řeknete si dobře, ale co s tím?
Strach nikdy nezmizí úplně. Ale společně s ním můžeme bojovat. A čím víc nás bude, tím se bude „bojovat“ lépe a efektivněji.
Ne křikem, ne konfrontacemi, ale otevřeností, vzděláváním se a sdílením.
Protože každý vlastník bytu i části společných prostor má právo se ptát. Má právo vidět smlouvy, znát rozpočet, rozumět hlasování.
Když se přestaneme bát ptát, přestanou mít výhodu ti, kteří dosud spoléhali na naše mlčení.
Teprve pak se poměry v našem domě začnou měnit.
Teprve pak se nebudeme muset přizpůsobovat těm, kteří velmi rychle pochopili, že strach je ten nejlepší nástroj moci.
