Článek
Ráda bych vyprávěla příběh. Možná není jen můj. Možná se v něm poznáte i vy, kteří právě čtete tyto řádky.
Houževnatost, odvaha a snaha bojovat za pravdu jsou krásné vlastnosti. Zároveň ale mohou být velmi nebezpečné. Právě dnes, kdy si připomínáme upálení Jana Husa, bychom tento den neměli vnímat jen jako státní svátek nebo den volna. Měli bychom se zamyslet nad tím, proč se to tehdy stalo a jak se některé věci, byť v jiné podobě, opakují i dnes.
Hranice už se nestaví. Přesto se lidé dál veřejně odsuzují, zesměšňují nebo umlčují. Vyspěli jsme. A tak „popravujeme“ elegantněji, pomocí sociálních sítí, anonymními komentáři nebo e-maily rozesílanými pečlivě vybraným adresátům. Podstata ale často zůstává stejná.
Pravda nebývá pohodlná, boj za ni svádíme denně. Někteří více, někteří méně. Ale jsme součástí jedné společnosti a nemůžeme si příliš vybírat.
Patřím mezi ty aktivnější. Moje počáteční naivita mě provázela příliš dlouho. Nakonec jsem zjistila, že naivní představa o tom, že pravda zvítězí, se nevyplácí. Myslela jsem si, že když jde o hospodaření se společnými penězi, ostatní nebudou jen tiše přihlížet.
Spletla jsem se.
Podcenila jsem soupeře, který se vynořil z míst, kde byste ho nečekali.
Naivita přestala být mým spojencem a k boji jsem přizvala psaní. Když člověk píše, často objeví souvislosti, které dříve neviděl. Postupně jsem pochopila, že protivník je mnohem silnější, než jsem si dokázala představit.
Co teď? Co udělám?
Na výběr jsem moc možností neměla. Buď vše vzdám, odstěhuji se a už si nikdy nevzpomenu.
Ale co ostatní?
Co bude, když to vzdám?
Já získám klid, oni se vrátí do svých vyjetých kolejí. A napořád budu mít nálepku „potížista“.
Jsem sobec? Nebo zbabělec?
Ne.
Prohrála jsem svůj boj s policií i soudem. Zaplatila jsem spoustu peněz a tento boj mi vzal téměř veškerý volný čas.
Přesto pokračuji.
Jednou se přece musí pravda ukázat.
Nevěřím, že jsme jako společnost tak pohodlní, že je nám všechno jedno.
Když dnes oslavujeme Jana Husa, nebylo by dobré zamyslet se nad tím, jak se zachoval a jak se dnes chováme my?
Mé pokračování v boji není procházka růžovým sadem. A nikdy nevím, jaký další kostlivec vykoukne ze skříně.
Přesto bojuji, protože si myslím, že to má smysl.
Co vybojuji, nevím. To ukáže čas. Je potřeba mít trpělivost. Bez ní se velké věci nemění.
Největší odměnou jsou pro mě lidé, kteří mé články čtou a přemýšlejí o nich. A pokud si díky nim někdo dnes vzpomene na Jana Husa nebo na Johanku z Arku nebo na kohokoli, kdo měl odvahu postavit se za své přesvědčení, pak dnešní svátek nebude jen historie. Připomene nám, že odvaha a pravda nejsou jen minulost, ale výzva pro každého z nás.
A dnešní svátek nebude jen den volna navíc.
