Článek
Jsem učitel dějepisu a i po deseti letech praxe je pro mě neustálým bojem dostat se v dějepise se studenty co nejdále, pokud možno alespoň do devadesátých let dvacátého století. Řekne se „vyškrtneme starověk!“, a já rozumím, souhlasím. Ale co přesně? Pravěk už teď učím jen pár hodin. V Mezopotámii se položily základy civilizace, v Římě, Řecku a dalších starověkých civilizací se poprvé objevilo spoustu myšlenek, z kterých dodnes čerpáme. A tak bych mohl pokračovat. Zrovna teď, na začátku roku 2025, budu řešit novou sérii škrtání v oblasti, o které vím, že musím vyškrtat už několik let, ale pořád jsem toho nebyl schopný – starověké Řecko a Řím.
Následující text je můj pohled na to, jak si rozdělit dějepis, ať už na druhém stupni základní školy či na škole střední, aby studenti znali i sametovou revoluci a události krátce po ní. Dějepis je „věc veřejná“, budu rád za Váš pohled na věc v komentářích.
Klasická výuka dějepisu
Základní „starý systém“ výuky dějepisu pro mě byl postaven tak, že první ročník končil pádem Římské říše a za tento rok se obvykle probral úvod do dějepisu, pravěk a starověk (Mezopotámie, Egypt, Čína, Indie, Řecko a Řím). Druhý rok patřil často především středověku, renesanci a začátku novověku, zde už bývají rozdíly, ale můj cíl byl obvykle dojít k třicetileté válce. Třetí ročník zabere látka od novověku až do konce první světové války, čtvrtý ročník je vyhrazen pro dějiny dvacátého století po skončení první světové války. Takto jsem učil několik let na základní škole, ale byl to poměrně nestabilní systém především poslední dva roky. Navíc jsem objevoval zajímavá cvičení, chtěl jsem se věnovat detailům z moderních československých dějin, takže šlo brzy o systém neudržitelný.
Škrtání látky. Jediná možnost
Otázkou pak je, co proškrtávat. To je jediná možnost. Čím víc času si ušetříme během probíraní starších dějin, tím větší prostor bude na moderní dějiny a různé zajímavosti, cvičení, projekty. Podle České školní inspekce a Dějepis21 se posun k moderním dějinám už na většině škol podařil, i když stále to není pochopitelně stoprocentní. Co škrtat? Kde ušetřit čas?
V posunutém tematickém plánu je podle mě nutné krátit učivo především v prvních dvou ročnících, což je pochopitelné, pokud děláme místo pro dějiny modernější. Kam směřovat podle nových plánů? Nyní mířím tak, aby poslední ročník v ideálním případně začínal druhou světovou válkou, v oficiálních plánech školy máme druhou polovinu třicátých let. Před druhou světovou válkou je nutné probrat alespoň nacismus v Německu, komunismus v SSSR, fašismus v Itálii a Československo. Čím víc těchto témat dostanu do třeťáků, tím lépe. Třetí ročník je fajn začínat osvícenstvím, například Velkou francouzskou revolucí. Druhý ročník je samozřejmě složitější, záleží, kde se bude škrtat.
Nový systém
Pokud projedeme dějepis chronologickým způsobem, tak prvním tématem je úvod do dějepisu. Pokud budeme počítat i úvodní hodinu s pravděpodobně novou třídou, kde se učit nebudeme, tak je to přibližně na pět hodin. A i pět hodin může být moc, protože jediné, co je nutné probrat, jsou prameny, práce s nimi a historie jako neuzavřený proces poznání.
Pravěk, prosím zapomeňme na „všechny ty opice“, kulturu s vypíchanou keramikou a další věci. Smysl má evoluce a způsob života lidí před a po usazení. Nic víc. Čtyři hodiny? Možná trochu víc, je dobré poznat schopnosti nové třídy přes různá cvičení. Doba bronzová, jedna hodina. Doba železná, jedna hodina. Pravěk v Čechách, vymyslíme nějaké speciální cvičení a prodloužíme to na dvě hodiny.
Ve starověku jde především o pochopení, jak vznikl stát, civilizace, jaký je jejich odkaz pro dnešní svět a jak tento proces souvisí s přírodními podmínkami. Mezopotámií se začíná, čtyři hodiny na probrání stačí – přírodní podmínky, vznik státu, kultura a umění. Egyptem projedeme stejným systémem, obvykle si něco říkáme i k dějinám, výsledkem může být výuka tak na šest hodin. Čína i Indie jsou dohromady na dvě hodiny. Problém pro mě je se starověkým Řeckem a Římem, zvykl jsem si, že na každou z těchto civilizací mám dva až tři měsíce, ale teď by to chtělo zkrátit dohromady na tři měsíce. Zároveň stát prostředním Rámcového vzdělávacího programu už v případě Řecka a Říma chce, abychom učili i významné osobnosti a války.
Tady už si podle mě musí každý učitel vybrat sám, jaké osobnosti přesně probere a do jakých detailů půjde, jaká cvičení vymyslí apod., proto záchytné body nemůže tvořit látka, ale spíš čas. Pokud bych to měl shrnout, tak vynikající by bylo, kdybychom s pravěkem končili na konci října v nejhorším případě, na listopad a prosinec by bylo ideální probrat Mezopotámii, Egypt, Indii a Čínu ve starověku. Starověk by tak mohl končit někdy na přelomu března a dubna, po probrání Řecka a Říma.
Zbytek ročníku se můžeme věnovat středověku. Začátek dělám vždy obecný, vysvětluji, co bylo pro středověk typické, jak lidé žili, jak fungoval systém (vliv církve, vzdělanost, lenní systém, vznik šlechty, rozdělení společnosti). A nejlepší by bylo ještě probrat nově vznikající státy a porovnat je (Francká říše, Byzantská říše, arabský svět). Jelikož jsem neuměl škrtat přes Řecko a Řím, tak státy jsme většinou probírali až ve druháku, proto připomínám, že popisuji jen orientační body, ne vždy to vyjde, ve školách probíhají různé akce, výlety apod.
Další okruh a pokud možno i začátek druhého ročníku jsou dějiny na území Čech. A poté už vrcholný středověk, změny v zemědělství, hospodářství a obecně v životech lidí. Pár hodin zaberou klasické fenomény středověku jako křížové výpravy, stoletá válka, boj o investituru, schizma. Ale to, co jsem zde vyjmenoval, v tomto a předchozím odstavci, je jediné, co stát přes RVP předepisuje pro výuku středověkých dějin.
Jsme pořád ve druhém ročníku (nebo sedmém na základní škole) a jdeme na hranici mezi středověkem a novověkem. Přichází zámořské objevy (čtyři hodiny maximálně) a nové myšlenky reformace (pokud budeme brát teď jen zahraničí, tak je to zas látka na čtyři hodiny). Následně přichází „horší“ část a to jsou zase po čase dějiny konkrétních států a jejich panovníků, přes které porovnáme dějiny monarchií. České dějiny. Třicetiletá válka. Poslední část druhého ročníku jsou problémy monarchií, snaha udržet si moc v boji proti myšlenkám osvícenství.
Třetí ročník znamená Velkou francouzskou revoluci, Napoleona, skok do severní Ameriky a vznik USA. Celkově se jedná o rok revolucí, alespoň první pololetí. Snaha Itálie a Německa o sjednocení. Národní obrození. Rok 1848. Průmyslová revoluce. A můžeme jít na kolonialismus, imperialismus, mezinárodní vztahy mezi evropskými státy a směřujeme jasně k první světové válce. Mezitím samozřejmě probíráme české/rakouské dějiny. Tady je to už poměrně těžké jet tímto systémem.
Druhá část třetího ročníku je tvořena první světovou válkou, ruskou revolucí, versailleskou konferencí a následky těchto událostí – vznikem nejen Československa, ale i totalitních režimů, to je látka minimálně na tři měsíce pro mě, spíš ještě delší dobu.
Čtvrtý a poslední ročník by tak ideálně měl začínat druhou světovou válku. Průběh druhé světové války, protektorát a holocaust. Následují dějiny po roce 1945.
Závěr
Samozřejmě si uvědomuji zjednodušenost textu a problematičnost, pokud někdo učí na škole, kde jen jedna hodina za týden, nebo je dějepis například pouze tři roky. Učitelé na takových školách jsou pravděpodobně ale ti, od kterých bychom se my, „dvouhodinoví dějepisáři po čtyři roky“, mohli učit v umění škrtání. Ale jakmile jsme na škole, na druhém stupni základní školy nebo na střední škole, kde probíhá výuka dějepisu po čtyři roky dvakrát týdně, tak záchytné body, na které bychom měli mířit, jsou podle mě následující:
- první ročník (nebo šestý na druhém stupni) končí ve středověku, ideálně po probrání obecně středověku a vzniku prvních středověkých říší;
- druhý ročník (sedmý ročník na základní škole) končí osvícenstvím;
- třetí ročník (osmý ročník na základní škole) končí těsně před druhou světovou válkou;
- čtvrtý ročník končí devadesátkami, možná útokem na NYC 11. září 2001, možná až současností.
Podobný systém výuky vynechává zbytečnosti, je v něm čas na trénování dovedností a velké množství učiva spolu souvisí, protože vysvětluje i kontext, ne jen jednotlivé události.
Co byste ve výuce dějepisu preferovali Vy?
