Článek
Počátek
Hladomor na Ukrajině měl dvě fáze. První byla nepovedená kolektivizace, druhou fází bylo z pohledu Ruska a Stalina řešení národnostního problému, Ukrajinci nebyli poslušní sovětskému vedení.
V roce 1929 Stalin rozhodl o kolektivizaci, která musela proběhnout do konce roku 1930. Moskva direktivně stanovila čísla, kolik mají jednotlivé vsi odevzdat masa, brambor, obilí a dalších surovin. To je pochopitelně klasická kolektivizace. Zemědělci, kteří se nechtěli kolektivizovat, byli potrestáni, někteří byli posláni na Sibiř. Takto probíhala kolektivizace po celém Sovětském svazu. Ale v ukrajinském případě byla čísla extrémně nereálně vysoká a zemědělci nemohli plnit své odvody.
V srpnu 1932, v čase, kdy na polích ještě něco bylo a zároveň před nadcházející hrůzostrašnou zimou, vyšel zákon, podle kterého mohl být na místě zastřelen kdokoliv, kdo by se pokusil cokoliv ukrást z pole. NKVD si postavila u polí strážní věže a hlídala úrodu. Kde nebyly věže, NKVD projížděla a procházela neustále kolem pole, hlídala úrodu. V okolí postávaly davy, lidé čekali na svou šanci. Často zde umíraly děti.
Stalin plán dokončil tím, že celý koridor Ukrajiny uzavřel, vesnice byly také uzavřeny a do města nebyli zemědělci vpuštěni.
Začala fáze násilí.
Hladomor
Režim začal zemědělcům zabavovat cokoliv, co bylo k jídlu. Nebo z toho jídlo mohlo vyrůst. A tak začal hlad. A ticho.
„Hlad lidi rozděloval. Mnozí ztratili schopnost soucitu, ochotu pomoci druhým…Na fotografiích z té doby vidíme, jak lidé lhostejně míjejí dítě ležící v příkopu, jak si ženy klidně povídají vedle mrtvol pohozených na cestě, vidíme kočí rozvalené na povozech, z nichž vyčnívající ruce a nohy mrtvých.“
Táňa Pokidkovová utrhla paličku česneku na zahradě svého souseda. Ten ji následně zmlátil tak, že Táňa svým zraněním podlehla. Když Táňy otec žádal místní úřad o pomoc, byl odmítnut. Následně se oběsil, protože nechtěl vidět své další čtyři děti umírat.
Sedmiletý kluk ukradl na trhu rybu. Dav ho udupal k smrti.
Sedlák Vasyl Luško oběsil své dva syny, aby místo nich dostal chléb, pro který jela jeho žena.
Průběh hladomoru je velké množství šokujících příběhů, násilí, sebevražd, kanibalismu. Dopředu se kopaly masové hroby, protože bylo jasné, že se zaplní. Existují i příběhy lidí, kteří se přes celou vesnici do svého předem vykopaného hrobu doplazili.
Docházelo k paradoxním situacím, například lépe mohlo být ve věznicích, kde byl aspoň kus chleba. Umíralo se nejen na hlad, ale i na přejídání, to když kvůli propagandě přijeli úředníci „pomáhat“ jídlem, na které se lidé hned vrhli.
Nejen, že lidé nemohli cestovat, postarat se sami o sebe, ale stát jim ještě ničil bydlení při agresivních prohlídkách, hledal v podlaze, ve zdech, kdekoliv, jen aby našel ukryté jídlo. Pokud něco jednotky NKVD našly, jídlo bylo zabaveno a majitel bydlení sebrán.
Epilog
Zapomíná se, že to není jen o jedné strašlivé zimě. Dokonce ani o několika letech. V letech 1923 až 1928 se produkce obilí na Ukrajině zdvojnásobila, ale následujících dvacet pět let byla držena na stejně nízké úrovni. Zabití nebo vyhladovění asi sto miliónů kusů dobytka způsobilo trvalou krizi živočišné výroby.
Ve většině případů je hladomor na Ukrajině zúžen na nejhorší zimu 1932 – 1933. Hlad ale trval několik let počínaje rokem 1930. Celkové oběti se pohybují pravděpodobně okolo deseti milionů mrtvých za šest sedm let. Jen v zimě 1933 zemřelo pravděpodobně pět až šest miliónů lidí. Uznávaný historik Timothy Snyder tvrdí, že za tuto jednu zimu zemřelo určitě nejméně přes tři milióny lidí.
Postavení plynových komor a koncentračních táborů jasně ukazuje, kdo je agresor a kdo oběť. Stalin to udělal jinak, Stalin zabil milióny Ukrajinců, ale z oběti dokázal udělat pachatele zločinu. Další úroveň zla totiž bylo, že sedláci mohli číst v novinách texty o tom, jak je ve městech hlad, protože sedláci jsou líní, nepracují dostatečně, pole jsou plná obilí, ale sedláci nechtějí sklízet. A to, co vypěstují, si nechávají pro sebe.
Zdroj:
KAPUŚCIŃSKI, Ryszard. Impérium. Druhé, opravené vydání. Přeložil Dušan PROVAZNÍK. Prokletí reportéři. Žilina: Absynt, 2018. ISBN 978-80-8203-038-2.
