Článek
Stěžování si na maturitu a diskuse o nové podobě této zkoušky je už každoročním rituálem, stejně jako se ve stejném období promění Češi v hokejové odborníky.
Pochopitelně je to možná jen má sociální bublina, ale přijde mi, že většina lidí formu maturity kritizuje. Je celkem jasné proč. Velmi zjednodušeně - patnáct minut ústní zkoušky rozhoduje o důležité části života. Zároveň je to čas, do kterých shrnete několik let studia a krom dalších podstatných bodů je tady i ten nejzářivější, podle kterého se studenti něco naučí, rychle to přeříkají a za dva dny je vše zapomenuto. Další chybou je i část, v které se píší didaktické testy pro všechny maturanty v celé republice stejné. Úroveň testů pro studenty gymnázia je moc nízká, jinde může být naopak moc velká (či může být na některých odborných školách tato část naprosto zbytečná).
Současná maturita jednoduše nekopíruje potřeby 21. století, pedagogiky, ale především našeho vlastního systému, postaveném na rámcových vzdělávacích programech a kompetencích.
Jedním z důvodů, proč by změna maturity mohla být prospěšná, je, že změna by se teoreticky mohla ukázat i ve výuce předcházející maturitě. Někteří učitelé argumentují stylem „tohle musíte vědět kvůli maturitě“. A teď si představte, že by součástí maturity bylo například ověřování informací. Jakékoliv memorování zbytečností by nemělo budoucnost.
Jediným argumentem, který lze vytáhnout k podpoře maturit v dnešní podobě, je něco ve smyslu „učí studenty pracovat se stresem“, což je určitě pravda. Ale i pokud by se konečně podařilo maturitu změnit, určitě by stres studentů nezmizel.
Centrální maturita má podle mě smysl pouze tehdy, pokud jsou její výsledky zároveň přijímačkami na vysoké školy, což se v současnosti neděje. I proto současná podoba ztrácí smysl, pokud tedy uznáme, že vůbec nějaký smysl může mít. Samozřejmě nejlepší by bylo, kdyby si každá škola udělala vlastní maturitu. Jak by mohla vypadat?
Pokud chceme změnit maturitu, musíme se zamyslet, co má být jejím cílem, musíme si stanovit, co chceme měřit. Naše školství je už dvacet let zaměřeno na kompetence, tedy na dovednosti, které má student ovládat (ne znalosti, které se má student našprtat). Jak jsem již psal, podle mě se tento směr neodráží v maturitách. I když částečně ano, protože existuje kompetence k učení, pak je otázkou, jestli učíme studenty v průběhu let, jak se mají učit.
Když jsem se před roky zamýšlel nad maturitou, tak jsem ji chtěl zrušit celou, ale dnes mi přijde, že například psaní slohových prací by mělo zůstat, je to jak kompetence, tak přece jen i praktická část života a každý člověk by měl umět napsat například formální e-mail. Místo psaní papírových slohových prací bychom se ale mohli přesunout do počítačové učebny.
Strašně by se mi zamlouvalo, kdyby druhá část probíhala částečně taky u počítače (internetu; digitalizovaných textů, knih…), protože to je náš dnešní svět. Smyslem by bylo řešení problémů, práce s informacemi. Máme různé typy středních škol, tak je těžké napsat jednu cestu, jak si to představuji, ale například by se mohlo jednat o zpracování tématu a následnou prezentaci a diskusi s učitelem; nebo „hádání“ se o kontroverzním tvrzení a hledáním pro a proti; ověřování a hledání informací, řešení problémů, řešení situace apod.
Další část už na některých školách funguje – psaní odborných prací, kde student musí umět pochopitelně psát srozumitelný text, pracovat s odbornými zdroji, zpracovat je, citovat, psát poznámky pod čarou apod. Pokud k tomu přidáme spolupráci s vedoucím práce a obhajobu práce před komisí, máme pokryto poměrně velké množství kompetencí od komunikace, práci s technologiemi a informacemi, mediální gramotnost, spolupráci, až po (doufejme) kritické myšlení. Samozřejmě dnes je otázkou, jestli a jak do tohoto procesu zapojit i umělou inteligenci.
A komunikace v cizím jazyce je samozřejmě důležitou dovedností, takže to je určitě část, která má taky smysl.
Nakonec si myslím, že nejsem nijak radikální, moje ideální současná maturita má čtyři části, z nichž dvě probíhají i v současnosti (stačí jen malé změny k podle mě lepší formě), jedna probíhá na pravděpodobně velmi malém počtu škol (obhajoba odborné práce) a zcela nová je jen jedna část.
