Článek
Pojďme si tedy představit základní argumentační chyby, které nejen slyšíme kolem nás, ale vysoce pravděpodobně se jich sami dopouštíme.
Ad hominem
Naprostou klasikou je „ad hominem“. Jedná se o situaci, kdy místo argumentu člověk přijde s útokem na osobu, s kterou zrovna něco řeší. Častým příkladem je, když se dostaneme do hádky s někým mladým a právě kvůli věku danou osobu srazíme. „To ještě nemůžeš znát, jsi na to moc mladej!“ Je to mladý člověk, tolik toho nezažil, tak proto to nemůže vědět. Místo toho, abychom právě nezkušenosti daného člověka překonali argumenty, tak se snížíme k útoku na věk. Chyba to je, protože je to mimo diskuzi, nesouvisí to s ní, problém se nikam nemůže posunout. Samozřejmě stejnou chybou je útočit na stáří, vzhled apod.
Falešná stopa – whataboutism
Argumentační chyba, která nabrala obludných rozměrů v posledních letech, především z úst (a klávesnice) Donalda Trumpa, ale třeba i Andreje Babiše, Tomia Okamury a dalších populistů a obchodníků se strachem. Uveďme si příklad. První strana řekne, že Rusko páchá na Ukrajině zločiny proti lidskosti, druhá strana odpoví falešným argumentem: „A co Amerika? Tam se taky dějou hrozný věci, rasismus, střílení, spoustu problémů tam maj.“ I když samotné tvrzení může být pravdivé, absolutně na tom nezáleží, protože tématem jsou ruské zločiny na Ukrajině. Cokoliv jiného odvádí pozornost jinam a právě to je chyba. A zároveň i důvod, proč se chybě říká po celém světě „whataboutism“, často se ani nepřekládá. Strana, která má reagovat, neodpovídá argumentem, ale říká „what about X?“, což lze přeložit „a co ale X?“ Trump je dotazován na problém týkající se pouze Trumpa, ten ale odpoví „what about Hillary Clinton?“ (Ale co Hillary Clintonová?) Tím pádem logicky neargumentuje, neodpovídá, jen odvádí pozornost od sebe.
Šikmá plocha
Argumentační chyba, s kterou se hojně setkáváme v české politice. Argument šikmou plochou říká, že pokud se odehraje jedna malá změna, spustí to lavinu dalších změn a ve výsledku se vše změní. Pokud legalizujeme marihuanu, budeme stát drogově závislých. Pokud legalizujeme manželství stejnopohlavních párů, dopadneme jako Sodoma a Gomora.
Další tři chybné argumenty
Klasikou především v politických debatách je slaměný panák, kdy si oponent místo argumentů vymyslí falešně přehnanou verzi původního argumentu a proti této verzi pak argumentuje. Neargumentuje tak proti argumentu oponenta, ale proti argumentu, který si sám vymyslel. Například si představme debatu, kde bude první člověk argumentovat pro zpřísnění trestů za sexuální násilí, oponent mu řekne, že se jedná o neomarxistický výmysl a že skončí svět, který jsme znali, protože muži už nebudou moct ženě podržet dveře. To ale první člověk vůbec neřekl, nebyl to jeho nebo její cíl.
V určité části společnosti, nazvěme ji rádoby vlastenecká, naopak často uvidíte na sociálních sítích sloučení společnou vlastností. Vypadá to pak tak, že když dojde například k zablokování dezinformačního webu, na vlastenecké scéně se objeví, že se jedná o začátek nové totality jako v nacistickém Německu. Jedinou společnou vlastností je cenzura, ale na další desítky charakteristik totality autor takového argumentu zapomněl.
Na stejné scéně se objevuje i apel na lid, to jsou všechny ty naplněné Václaváky, „lid chce demisi“, autor pak říká, že něco je pravda, protože to chce hodně lidí. Což samozřejmě tak nefunguje, to, že budou miliardy lidí tvrdit, že hlavní město Austrálie je Sydney, neznamená, že Sydney je skutečně hlavní město Austrálie.
Zdroj:
BURÝŠEK, Jiří, Bezfaulu.net [online]. [cit. 2023-07-05]. Dostupné z: https://bezfaulu.net/
