Článek
V posledních týdnech, měsících a letech se stalo vážně hodně důležitých politických událostí. A i když se to nezdá, vše se nakonec odráží ve školství a samotné škole. Zároveň je jasné, že to, co se děje dnes v naší společnosti, je jen zrcadlem našeho školství před x lety a desetiletími.
Když jsem byl já žák, na základní škole jsem o politiku nezavadil. Pochopitelně. Výuka dějepisu končila druhou světovou válkou a v občanské výchově jsme řešili, co je rodina. Na střední jsme byli pořád bez politiky, pokud nepočítám Platóna a fyzikáře, který vyprávěl třicet minut výuky o zkažených Američanech a jel si svoje, což ve skutečnosti nikomu nevadilo – bylo to mnohem zábavnější než se učit fyziku.
Můžu to dát i do dnešního kontextu, kdy se na mě nedávno obořila jedna slečna na sociální síti, že jako učitel musím být přísně apolitický a měl bych být vyhozen za to, že poukazuji na pochybnou realitu kolem některých politiků a kauz. Otázkou tedy je, jestli politika patří do škol nebo má škola být apolitická. Možná je správnou otázkou, co znamená „apolitická“?
Oficiálně politika do školy nejen patří, ale musí být její součástí. V Rámcovém vzdělávacím programu jsou „kompetence občanské“ a hlavními body jsou práva, povinnosti a respekt. Jiným slovy – demokracie a svoboda.
„Neoficiální“ část je na učiteli. To může být kámen úrazu. Když tvrdím, že politika patří do školy, nemyslím tím propagaci té či oné strany. Chápou to i ostatní? V mnoha případech jsem narazil na dotazy, a podle mě špatné pochopení zákona o zákazu propagaci politických stran ve školách, často spíš ve smyslu, že se učitel o politice nechtěl bavit vůbec. Samozřejmě vychovávat a vzdělávat mladého člověka k občanství neznamená mu podsouvat své názory a dělat agitku pro konkrétní stranu či člověka. Vychovávat a vzdělávat mladého člověka k občanství znamená dát mu možnost získat si fakta, vytvořit si vlastní názor a argumenty, myslet kriticky a zpochybňovat vše.
Možná zde je problém. Pokud má žák zpochybňovat vše, zpochybní i učitele. Zvládnou to učitelé? Co když má žák jiný názor než učitel? Co kdyby si to žák dokázal zdůvodnit a obhájit? Zažili jste to? Nezměnil učitel čistě náhodou téma? Nešel radši učit něco jiného? Nepřeskočil vás příště, když jste se hlásili? Bohužel, stát se to může.
Jistě znáte paní Semelovou, povoláním učitelku. Komunistka s hodně pochybnými názory, například na vraždu Milady Horákové. Někteří učitelé jsou rasisté nebo antisemité. Je to špatné? Jistě. Mají být ve škole? Protože pokud žijeme v demokracii, tak nemůžu ostatním brát práva či názor. Pokud máme demokracii, samozřejmě musíme vstřebat i jiné názory. Patří ještě rasismus a antisemitismus mezi demokratické právo mít vlastní názor? I tací učitelé učí. Otázkou je, jestli dokáží v hodině oddělit výuku a svůj soukromý názor a jestli se dokáží k žákovi chovat slušně i pokud mají jiný názor. (Pokud ne, nastává čas rodičů a jejich zákroku. Problém samozřejmě je, pokud jsou rodiče… „apolitičtí“.)
Jako nutnou součást výuky mám například přehled zpráv z minulého týdne, který je prezentován žáky. Získávají tím přehled, ale trénují i otázky a zpochybňují prezentující, snaží se je nachytat. Po prezentaci se bavíme. Tím samozřejmě narazíme na Okamuru, Babiše či Stanjuru. Není to prezentace mých názorů, není to propaganda pro určitou stranu, ale přesto je to jasně politika. Žáci se ptají, učí se dovednostem, zpochybňují, něco si myslí. To je podle mě správný přístup. Nic neříkáme o ideologii. Jen říkáme společně se třídou, že jeden politik možná krade a další mu to pomáhají urovnat. Je to špatně?
Není to také o prezentaci skvělé nebo zkažené Evropské unie a dalších mezinárodních organizací. Je to o vyjmenování pozitiv a negativ. Vytvoření listu plusů a mínusů, protože Evropská unie skutečně má plusy i mínusy. Je to o tom, že žáci sednou k počítači a zjistí si, co by se stalo, kdybychom Evropskou unii opustili. Druhá část sedne k dalším počítačům a zjišťuje, jak je to s fungováním Evropské unie a jestli nám vážně tihle byrokrati zruší rum a banán musí být speciálně zahnutý. Následně prezentují výsledky. Pořád politika. Je to špatně?
Nejlepší politická škola pro žáka? Žádná přednáška, ale praxe. „Můj“ sedmák napsal na oficiální Facebook pana Okamury dotaz. Nejen, že nebyl zodpovězen, ale dokonce byl vymazán po pár dnech. Pochopitelně bych sem nepsal něco podobného, kdyby byl vzkaz sprostý nebo jakýmkoliv způsobem hrubý. Byla to jen kritická otázka. A následná cenzura. Kdyby se naučil za celý rok jen tohle, je to dobrá škola.
Podle zákona je špatné propagovat ve škole politickou stranu či kandidáta a tak je to správně. Na druhou stranu nemluvit o politice ve školách vůbec je jen další extrém a chyba, protože tak jen ztratíme generace voličů. Potřebujeme najít balanc a k tomu potřebujeme vzdělané učitele s přehledem a sebevědomím.
