Článek
Búrské války, které probíhaly v letech 1899 až 1902 mezi Británií a búrskými republikami Transvaal a Oranžský svobodný stát na území dnešní Jihoafrické republiky, jsou známé nejen jako další příklad britského imperialismu nebo působení mladého Winstona Churchila, ale i pro stavění prvních koncentračních táborů v dějinách.
Kontext
Kdo byli Búrové? Zjednodušeně lze napsat, že šlo o potomky obyvatel všech evropských velmocí, kteří kolonizovali jih Afriky, především ale šlo o Nizozemce, Belgičany a Němce.
První búrská válka probíhala už v letech 1880–1881, pro Británii skončila neúspěchem, protože musela potvrdit búrskou samosprávu. Začátkem 20. století se britská imperiální mašinerie postavila znovu proti búrským bojovníkům, kteří odolávali britské expanzi v regionu. Šlo jako obvykle o peníze, na území búrské samosprávy se nacházelo velké množství zlata, Britové sem připlouvali, ale nedostávali občanství a tudíž neměli ani některé občanská práva, což jim ztěžovalo zbohatnutí.
Britská vojska se stahovala k hranicím, burské republiky požadovaly jejich stažení, a když se nedočkaly, zaútočily na Brity. A Britové prohrávali…
První koncentrační tábory
Britové, postupně zvětšující svou vojenskou sílu na jihu Afriky až na 500 000 vojáků (celá búrská mužská populace čítala asi 80 000), zavedli brutální „politiku“ spálené země, což zahrnovalo systematické ničení farmářského zázemí Búrů. Druhou součástí této „strategie“ byla internace rodin búrských rodin v koncentračních táborech. Tato strategická kombinace měla vyřadit Búrů z boje tím, že jim byla odepřena základní podpora a zásoby.
Životní podmínky koncentračních táborů byly nelidské, a internovaní trpěli vyhladověním, nemocemi a nevhodnými hygienickými podmínkami. Tragické úmrtí mnoha civilistů poukazuje na humanitární krizi, která postihla ty, kteří byli odvlečeni do těchto zařízení.
Počet obětí je odhadován na třicet až čtyřicet tisíc.
Podmínky v táborech
Podmínky v koncentračních táborech během búrských válek byly extrémně tvrdé a nelidské. Ženy, děti a starší lidé, kteří byli internováni, čelili mnoha obtížím, které vedly k utrpení a ztrátám na životech. Některé z hlavních aspektů těchto podmínek zahrnovaly velmi špatné hygienické podmínky, chyběla tekoucí voda a kanalizace. Samozřejmě docházelo k šíření nemocí a epidemiím. Nedostatek potravy byl další součástí každodenního života v britských koncentračních táborech. Různé formy vyhladovění vedly k podvýživě a oslabení zdraví, což opět zvýšilo riziko onemocnění. Zároveň chyběla lékařská péče a neadekvátní hygienické podmínky ztěžovaly léčbu nemocí. Absolutně začarovaný kruh.
Mnozí internovaní zemřeli na nemoci, které by bylo možné léčit s dostatečnou péčí. Děti, které byly v táborech, byly zvláště zranitelné.
Závěr
Koncentrační tábory během búrských válek byly samozřejmě místem lidského utrpení. Tato temná část britských dějin často není zmiňována v učebnicích dějepisu. Proč?
Paradoxem tak je, že Británie, která obhajovala svou imperialistickou politiku údajným civilizováním zaostalých obyvatel, přinesla do jižní Afriky porušování základních lidských práv.
Zdroje:
JOHNSON, Boris. Faktor Churchill: muž, který psal dějiny. Přeložil Pavel BAKIČ. Fleet. Zlín: Kniha Zlin, 2016. ISBN 978-80-7473-439-7.
Wikipedia contributors, „Second Boer War,“ Wikipedia, The Free Encyclopedia, https://en.wikipedia.org/w/index.php?title=Second_Boer_War&oldid=1190898156 (accessed December 20, 2023).
