Článek
Úvod
Po říjnové revoluci v Rusku roku 1917 měli komunisté hodně nepřátel, tajná policie Čeka nestíhala, věznice byly přeplněné, situace nebyla pod kontrolou a o dění na ulicích a ve věznicích ve jménu komunistické spravedlnosti se dozvěděl svět.
Řešením bylo zřízení speciálního tábora. Myšlenka a dekret přichází ještě do konce roku 1919, zřízení rok následující a v roce 1923 už jsou Solovecké ostrovy hlavním severním táborem.
První tábor, který byl skutečně naplánován a který měl být trvalý. Postupně zabíral několik ostrovů. Proč zrovna Solovecké ostrovy? Izolace. Místo, kam nedosáhly žádné úřady, a správa tábora si mohla dělat, co chtěla.
Život v táboře
Vězni byli rozděleni do tří skupin – schopni těžké práce, lehké práce a invalidi. Jedinec z první skupiny měl příděl 800 gramů chleba a 80 gramů masa denně, invalida polovinu. „Nepřátelé lidu“ zde ale nejen těžce pracovali.
Kiseljov, bývalý vězeň, ve své autobiografii popsal, jak si „vězni“ usekávali ruce a nohy a to jen kvůli tomu, aby získali odpočinek od práce. Potapov, místní šéf, si useknuté ruce a nohy nechával a následně je ukazoval návštěvám.
Jeden z šéfů, Finkelstein, potrestal 34 vězňů za nesplnění denní pracovní kvóty tím, že je nechal přes noc stát na zamrzlém moři. Všem musely být následně amputovány nohy, většina z nich později zemřela.
„Lavice“ byla praktika, kdy vězeň musel sedět bez hnutí na kládě až 18 hodin, občas i se zátěží a tak, aby se chodidla nedotýkala podlahy. Tradiční bylo nesmyslné přemísťování sněhu z místa na místa. Nebo skákání z mostu do řeky, když dozorce zakřičel „delfín“.
Bělomořský kanál
Největší kapitolou zdejších dějin je stavba Bělomořského kanálu. V roce 1929 Stalin přišel s pětiletkami a zrychlenou industrializací, což výrazně ovlivnilo i život na Soloveckých ostrovech, kde začaly růst hospodářské prostory a obří projekty.
Tím největším byla stavba kanálu spojující Baltské moře s Bílým mořem, rekordní stavbu postavenou za dva roky prostřednictvím otrocké práce vězňů (Panamský průplav, třikrát kratší, trvalo vybudovat téměř dvacetkrát delší dobu), za kterou mnoho z nich zaplatilo svým životem. Existuje mnoho odhadů a dohadů, kolik lidí zde zemřelo, Stalin tvrdil, že 12 000, nezávislé odhady tvrdí až 250 000.
Mapa s Bělomořským kanálem
A co je nejhorší? Kanál byl už od 19. století považován za nerealizovatelný, ale Stalin rozhodl, kanál se postavil a pak byl prakticky nepoužitelný, protože většinu roku byl zamrzlý a především měl malou hloubku a nemohly po něm plout větší lodě.
Zdroj:
KATAMIDZE, Viacheslav Ivanovich. Věrní soudruzi, nelítostní kati: KGB a sovětské tajné služby 1917-1991. [Praha]: Levné knihy, 2008. ISB
