Hlavní obsah
Lidé a společnost

První tábor Gulagu – Solovecké ostrovy

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Foto: Autor neznámý/ Wikimedia Commons/ Public domain

Vězni při práci na Bělomořském kanálu

Krásná příroda, kláštery, světové dědictví UNESCO. A první tábor systému Gulag. To vše jsou Solovecké ostrovy.

Článek

Úvod

Po říjnové revoluci v Rusku roku 1917 měli komunisté hodně nepřátel, tajná policie Čeka nestíhala, věznice byly přeplněné, situace nebyla pod kontrolou a o dění na ulicích a ve věznicích ve jménu komunistické spravedlnosti se dozvěděl svět.

Řešením bylo zřízení speciálního tábora. Myšlenka a dekret přichází ještě do konce roku 1919, zřízení rok následující a v roce 1923 už jsou Solovecké ostrovy hlavním severním táborem.

První tábor, který byl skutečně naplánován a který měl být trvalý. Postupně zabíral několik ostrovů. Proč zrovna Solovecké ostrovy? Izolace. Místo, kam nedosáhly žádné úřady, a správa tábora si mohla dělat, co chtěla.

Život v táboře

Vězni byli rozděleni do tří skupin – schopni těžké práce, lehké práce a invalidi. Jedinec z první skupiny měl příděl 800 gramů chleba a 80 gramů masa denně, invalida polovinu. „Nepřátelé lidu“ zde ale nejen těžce pracovali.

Kiseljov, bývalý vězeň, ve své autobiografii popsal, jak si „vězni“ usekávali ruce a nohy a to jen kvůli tomu, aby získali odpočinek od práce. Potapov, místní šéf, si useknuté ruce a nohy nechával a následně je ukazoval návštěvám.

Jeden z šéfů, Finkelstein, potrestal 34 vězňů za nesplnění denní pracovní kvóty tím, že je nechal přes noc stát na zamrzlém moři. Všem musely být následně amputovány nohy, většina z nich později zemřela.

„Lavice“ byla praktika, kdy vězeň musel sedět bez hnutí na kládě až 18 hodin, občas i se zátěží a tak, aby se chodidla nedotýkala podlahy. Tradiční bylo nesmyslné přemísťování sněhu z místa na místa. Nebo skákání z mostu do řeky, když dozorce zakřičel „delfín“.

Bělomořský kanál

Největší kapitolou zdejších dějin je stavba Bělomořského kanálu. V roce 1929 Stalin přišel s pětiletkami a zrychlenou industrializací, což výrazně ovlivnilo i život na Soloveckých ostrovech, kde začaly růst hospodářské prostory a obří projekty.

Tím největším byla stavba kanálu spojující Baltské moře s Bílým mořem, rekordní stavbu postavenou za dva roky prostřednictvím otrocké práce vězňů (Panamský průplav, třikrát kratší, trvalo vybudovat téměř dvacetkrát delší dobu), za kterou mnoho z nich zaplatilo svým životem. Existuje mnoho odhadů a dohadů, kolik lidí zde zemřelo, Stalin tvrdil, že 12 000, nezávislé odhady tvrdí až 250 000.

Foto: Autor neznámý/ Wikimedia Commons/ Creative Commons Attribution-Share Alike 3.0 Unported

Mapa s Bělomořským kanálem

A co je nejhorší? Kanál byl už od 19. století považován za nerealizovatelný, ale Stalin rozhodl, kanál se postavil a pak byl prakticky nepoužitelný, protože většinu roku byl zamrzlý a především měl malou hloubku a nemohly po něm plout větší lodě.

Zdroj:

KATAMIDZE, Viacheslav Ivanovich. Věrní soudruzi, nelítostní kati: KGB a sovětské tajné služby 1917-1991. [Praha]: Levné knihy, 2008. ISB

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Reklama

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz