Článek
Problém struktury středního školství
Přibližně pětina žáků devátých tříd základních škol může jít studovat všeobecnou střední školu. Problémem je, že by chtělo jít studovat všeobecnou střední školu více žáků, stejně tak větší podíl rodičů by si přál, aby jejich syn či dcera studovali na všeobecné střední škole.
Současná vláda míří na číslo padesát procent kapacity středního školství pro všeobecné vzdělávání. Alespoň o tom tak mluví. K takové obrovské změně je pak potřeba i velká reforma, protože samozřejmě nová struktura potřebuje i nové učitele, stejně tak nové třídy a celé nové budovy. Jedná se tedy o skutečně velký záměr, který nepotrvá jednotky let.
Problém strategizování při přijímačkách
Se strukturou středního školství souvisí i taktizování rodičů a žáků devátých tříd při přijímacích zkouškách. Žáci a žákyni spolu se svými rodiči si často nevybírají střední školy na přihláškách tak, jak by si přáli. Rozhodují se strategicky, protože je do toho systém přihlášek nutí. Radši snižují své nároky, protože nevěří, že se dostanou na školu, kterou by si přáli. Druhý důvod taktizování je, že prioritní všeobecná škola je moc daleko. V důsledku tu tak máme velké množství mladých lidí, kteří studují něco, co nechtějí, a i jejich budoucí spokojenost a pracovní uplatnění jsou v ohrožení.
Řešením může být možnost podání si většího množství přihlášek na střední školy. A ve větší míře by strategizování a starosti s tím spojené zmizely, kdybychom zavedli zcela nový prvek do systému přihlašování - nejdříve by žáci a žákyně napsali přijímací zkoušky, a teprve po zveřejnění výsledků by se hlásili na střední školy. Školy by měly zveřejněné, kolik bodů stačilo v minulých letech, a žáci by věděli, na co mají, neničili by a neomezovali by svůj potenciál.
Problém kontroly systému
Další navazující problém. Či spíš hned několik problémů. Stát chce mít padesát procent míst na středních školách pro všeobecné vzdělávání, ale nemá nad tím žádnou kontrolu, protože střední školství zřizují kraje. Stát dává krajům peníze na školství, ale stát nemá kompetence, nástroje, aby penězi jakkoliv podmínil své strategické záměry. To je systém, který nedává smysl.
Obecně stát nemá žádnou kontrolu nad školstvím a nad cíli. Což můžeme vnímat pozitivně i negativně. Problémem je, že nikdo nemá nad systémem zodpovědnost. Veřejnost nadává na spoustu věcí týkajících se školství, v mém předmětu, dějepisu, například že se neučí moderní dějiny. Problémem je, že stát se může snažit jakkoliv, může podporovat učitele, školy, týmy tvořící materiály, může doporučovat, ale ne nařizovat. Jestli se učí dějiny 21. století stejně rozhodne učitel. Nikdo není schopen zajistit, že jakýkoliv nový prvek, například nový návrh RVP, se skutečně prosadí do praxe.
Jen málo zřizovatelů skutečně hlídá své školy. Měl bych správně psát „svou školu“, protože 90 procent zřizovatelů má na starosti jednu školu. Čímž se dostáváme k dalšímu problému.
Kvalita škol a peníze
2500 zřizovatelů má na starosti 4000 základních škol. Ředitelé nejsou „manažeři“, kteří by měli na starosti kvalitu učitelského sboru a výuku, ředitelé jsou úředníci, kteří řeší administrativní věci. Stejně jako vláda nemá kontrolu nad systémem středních škol, tak je otázkou, jakou má ředitel kontrolu nad kvalitou své školy. Je otázkou, jestli by ředitelé nepotřebovali větší podporu, aby dokázali skutečně změnit svou školu.
V poslední době je slyšet návrh na „optimalizaci malých škol“, což znamená slučování několika malých škol dohromady. Zajímavým řešením může být i slučování jen vedení a administrativy, například by tak několik škol mohlo mít jeden sekretariát. A tím by se kromě ušetření několika miliard mohly i uvolnit ruce ředitelů, kteří by se mohli věnovat spíše manažerským částem své práce. Fungování českých ředitelů a zahraničních je naprosto rozdílné, v Čechách zabere ředitelům 50 až 80 procent času administrativa, zbytek je kvalita výuky a sboru. V zahraničí jsou čísla přesně opačná, v kvalitnějších systémem věnují ředitelé 50 až 80 procent času vedení sboru a výuce. V zahraničí se více věnují sdílení nejlepší praxe, vedení sboru k růstu a zlepšování, stejně tak k zlepšování žáků. O administrativu se starají profesionální školní úředníci.
Další návrh, který by situaci mohl pomoct vyřešit, je nová instituce, ktera by byla nad školami a která by měla na starosti kvalitní fungování škol.
Častým problémem jsou velké rozdíly v kvalitách škol. Tam, kde se zřizovatel stará o větší počet škol a žáků, tam mají školy a žáci lepší výsledky. U základních škol v České republice má zřizovatel na starosti průměrně 1,4 školy. V dalších srovnatelně malých evropských zemích je to násobek, například v Nizozemku je to 5,5, v Estonsku 6,8.
Nedokončování vysokých škol
Velkým problémem je, jak málo studentů skutečně dokončí vysokou školu. Momentálně více než polovina vysokoškoláků nedokončí nějaké studium (studují více škol, dokončí jen jednu; nebo přejdou na jinou školu) a kolem třetiny nedokončí žádné studium. V porovnání se zahraničím jsme na tom hůř. Řešením by mohla být různá stipendia a obecně další opatření, která pomohou chudším studentům. Kromě toho, že studenti musí pracovat, aby vůbec přežili, je dalším důvodem, proč studenti odpadají, i jejich špatná volba vysokoškolského oboru. Řešením by mohl být lepší systém podpory na středních školách, lepší příprava mechanismů pro výběr. Roli pochopitelně může hrát i kvalita studia.
Podle Daniela Prokopa jde i o to, že studenti mají malou podporu. Kdyby podpora studentů byla větší, studenti by měli k univerzitě lepší vztah. Studium na univerzitě je pro část studentů až na druhém místě, protože musí především pracovat. A tak se z něčeho, co je pro studenty až na druhém místě, ale pro Českou republiku by to mělo být důležité, stává poměrně drahá věc pro daňové poplatníky.
Nejde ale jen o nedokončování vysokých škol, velkým problémem se stává obecně nedokončování škol, ať už základních či i středních škol a učňovských oborů. Podle odhadů jde až o deset procent studentů, kteří nedokončí ani učiliště. Tito lidé před sebou nemají velkou šanci uchytit se, což následně stojí systém opět další peníze.
Kdyby studenti byli úspěšnější, těžila by z toho celá společnost a vláda by ušetřila velké peníze.
Další maličkosti
Mezi další problém patří často probírány původ studentů. V České republice extrémně záleží, z jakého zázemí pocházíte. Pokud je někdo z bohaté rodiny, má dobré gymply a obecně dobré studium jako prioritu. Studenti s chudších poměrů se stejnými výsledky mají v mnohem menší míře kvalitní studium jako prioritu.
Máme i spoustu odkladů školní docházky, což se následně mimo jiné projevuje tím, že chybí místa ve školkách a rodiče nemohou pracovat.
Pokud by se povedlo všechny problémy vyřešit, tak budeme mít vzdělanější společnost. A vzdělanější společnost bude odolnější, ale pochopitelně se to projeví i rostoucí ekonomikou. Veškeré peníze hozené do modernizace školství budou skutečně výhodnou investicí, na které vydělá celá česká společnost. Naše pracovní síla je momentálně málo vzdělaná.
Zdroje:
Pokorný, J. (2024, October 30). Střední školství je nejužší bod vzdělávacího systému, myslí si Prokop. Systém nutí rodiče k taktizování. iROZHLAS. https://www.irozhlas.cz/zivotni-styl/spolecnost/daniel-prokop-zivot-k-nezaplaceni-stredni-skoly-gymnazia-kraje_2410301835_elev
iDNES.Cz. (2024, October 15). Na všeobecných lyceích začne výuka už za rok, má jich být zatím přes šedesát - iDNES.cz. iDNES.cz. https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/ministerstvo-skolstvi-mikulas-bek-petr-fiala-stredni-skoly-vseobecna-lycea.A241015_095705_domaci_zof
Pancíř, T. (2024, September 4). Nedokončování škol stojí Česko miliardy, je třeba snížit neúspěšnost studentů, upozorňuje Prokop. iROZHLAS. https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/prokop-studium-skoly-reformy-financovani-statni-rozpocet_2409041412_har
