Článek
Kontext
William Golding najel se svou knihou Pán much přesně na ducha doby, kde převládal „realismus“ po druhé světové válce, po vzniku koncentračních táborů, která ukázala nepředstavitelné zlo, jehož se byl člověk schopen dopustit. V knize se skupinka chlapců ocitne na opuštěném ostrově, místo spolupráce ale začne boj o moc, prosadí se násilí, vládne strach.
Ve společnosti začalo převládat přesvědčení, že lidé jsou schopni nejhorších činů, pokud dostanou šanci. O dekádu později vše zdánlivě potvrdil Zimbardův zmanipulovaný vězeňský experiment a „apatický svědek“, kdy v New Yorku byla zavražděna žena, Kitty Genovese, což údajně slyšely desítky svědků, ale nikdo nepomohl a nezavolal policii. I tento příběh je zmanipulovaný a informuje se o něm nesprávně. Samotný New York Times se přiznal k chybám, což už ale nikoho nezajímalo.
Skutečný Pán much
Pán much je fikce. Co se ale skutečně stane, pokud několik náctiletých mladých mužů ztroskotá na ostrově, kde nebudou rodiče, učitelé, žádná kontrola, jen zdánlivá anarchie?
Šest chlapců, nejstaršímu bylo šestnáct, nejmladšímu třináct, žilo na ostrově Tonga, ale ve škole se nudili, a proto se rozhodli, že se vydají na dobrodružnou výpravu. Ukradli malou plachetnici, narychlo sesbírali pytel banánů, pár kokosů, vařič a vyrazili.
Přes noc ale usnuli, a když se probudili společně s bouří, byli už bezmocní, ztracení a moře je unášelo další osm dní, než přistáli u ostrova Ata. Bez vařiče a zásob, vše bylo ztraceno během bouře. Mimochodem, ostrov je i dnes hodnocen jako neobyvatelný.
Tím začíná jeden z největších námořních příběhů. Je červen 1965. První, co chlapci udělali, byla dohoda, že se nikdy nebudou hádat. Což se samozřejmě nepodařilo, ale při hádce měli ztroskotanci další zajímavé pravidlo, vždy, když se rozzuřili, šli od sebe, každý na jinou stranu ostrova, na několik hodin se uklidnit. Po návratu problém vyřešili, domluvili se a byli zase kamarády.
Zatímco na pevnině jim nejbližší připravili pohřeb, kluci si zavedli pevný rozvrh a rozdělili si služby. Dva pracovali na zahrádce, dva vařili a dva vždy drželi hlídku. Když trosečníky objevili, měli zeleninovou zahrádku, tělocvičnu, badmintonový kurt, kurník a samozřejmě trvalý oheň.
Nalezeni byli chlapci po patnácti měsících, již dříve se pokusili z ostrova utéct, ale vyrobený vor se jim rozbil. Když se dostali zpět do civilizace, doktor byl v šoku, trosečníci byli ve skvělé kondici, měli vyvinuté svaly a překvapení vyvolala i perfektně zahojená zlomená noha. Krom kontroly u doktora byli ale trosečníci i zatčeni, protože ukradli plachetnici na začátku svého dobrodružství. Okradený byl ale odškodněn a chlapci propuštěni.
Závěr
Pán much se pořád čte, ale příběh reálných trosečníků prakticky nikdo nezná. Na příběhu Pána much jsou založeny reality show (Survivor a další), příběh trosečníků se nedostal do učebnic. Zatímco Golding ukázal fiktivní zlo v nás a lidstvo mu to uvěřilo, realita možná bude jiná. Lidé nejsou přirozeně zlí, ale jsou to autority, které je klamou a manipulují za svými cíli. A jsou to média, která si vybírají, co zveřejňují. A v médiích vždy vyhraje zlo.
Zdroj:
BREGMAN, Rutger. Lidstvo: dějiny naděje. Přeložil Veronika HORÁČKOVÁ. Praha: Argo, 2022. Crossover. ISBN 978-80-257-3693-7.
