Článek
Definice „helicopter parent“
Termín helicopter parent byl poprvé použit už v roce 1969 v knize Between Parent and Teenager, kde si jeden student postěžoval: „Mother hovers over me like a helicopter“, což lze volně přeložit jako „matka kolem mé neustále krouží jako helikoptéra“. Jedná se o rodiče, kteří dohlíží na každý aspekt života svých dětí.
Do slovníku se ale spojení dostalo až v roce 2011. Po roce 2000 si lidé z amerických univerzit všimli, jak rodiče například volají svým potomkům každý den ráno, aby je vzbudili a zkontrolovali. Nebo volali profesorům kvůli známkám.
Nejedná se jen o slovo ve slovníku nebo teoretický fenomén. Jako učitel se poslední roky setkávám s rostoucím počtem rodičů, kteří doprovází své patnáctileté děti až před místnost, kde se konají přijímací zkoušky. O přestávce pak někteří dospívající běží za maminkou pro svačinku. Když se o tom zmíním na sociální síti, dočkám se i příběhů, kdy rodiče chodí se svými dospělými potomky na pracovní pohovory.
Snaha se cení, ale důsledky jsou děsivé
Nejdřív to vypadalo, že termín bude mít i pozitivní využití - rodiče prostě chtějí pro své děti úspěch, což je naprosto pochopitelné. Dnes se ale používá pouze negativně, protože rodiče sice chtějí pro své děti úspěch, ale zároveň jim dláždí a čistí cestu k úspěchu, což musí mít své důsledky. Jednoduše? Dítě je nepoužitelné pro praktický život a samo trpí psychickými poruchami.
Helicopter parents jsou často až moc fyzicky přítomní v životě svých dětí, ale zároveň jsou psychicky absolutně mimo, protože netuší, co se v realitě děje s jejich potomky. Nezeptají se, všechno předpokládají sami, vše řeší sami, protože pouze rodiče vědí, co je pro jejich dítě nejlepší.
Jaké má helicopter parenting podle mnoha studií důsledky na děti? Rozhodně menší sebevědomí, protože jediné, co od svých rodičů dítě ví je, že mu nevěří. Dále děti nezvládají stres a rozhodování, protože všechny problémy řeší rodiče. Protože rodiče nenechají své děti nic vyzkoušet, experimentovat a vůbec vykonávat výzvy, v důsledku to znamená nulové praktické dovednosti pro život. Větší výskyt duševních poruch je jen dalším pochopitelným důsledkem. Zajímavý paradox, protože je to právě generace dnešních čtyřicátníků a padesátníků, která si neustále stěžuje, jaké sněhové vločky jsou lidé kolem dvacítky, ale jsou to právě oni, kdo takovou generaci svým strachem vychoval.
Závěr
Jsou to všechna možná selhání, chyby a těžké výzvy, které učí děti a dospívající novým dovednostem a především je učí, jak právě tyto výzvy a neúspěchy zvládnout. Pouze chyby nás donutí něco změnit, pouze selhání nás donutí se posunout. Stačí dětem předat zodpovědnost.
Zdroj:
STIXRUD, William R. a Ned JOHNSON. Dítě na vlastní pohon: proč svěřit svým potomkům více kontroly nad životem. Přeložil Eva NEVRLÁ. V Brně: Jan Melvil Publishing, 2019. Žádná velká věda. ISBN 978-80-7555-065-1.
