Článek
Historický kontext
Je rok 1940, probíhá válka, nacističtí vojáci postupují východní Evropou. Před japonským konzulátem v Litvě se shromažďují polští Židé, kteří prosí o pomoc. Dost překvapivě právě od Japonska, které tehdy už má podepsanou spojeneckou smlouvu s Německem a Itálií, společně vytvořily „osu zla“. Proč si Židé z Polska a Litvy vybrali právě Japonsko?
Japonsko, ještě před druhou světovou válkou a spojenectvím s nacistickou Třetí říší, mělo vůči Židům velmi uvolněnou politiku kvůli židovskému kapitálu. Byla to jednoduchá výměna, která měla přínos pro obě strany. Je to velký paradox, protože Hitlerův spojenec podporoval židovskou migraci výrazněji než například Spojené státy americké.
Židovští uprchlíci před japonským konzulátem tudíž věděli, že právě dveře do budovy konzulátu jsou jejich největší šanci na útěk, pravděpodobně i šancí jedinou.
Nepravděpodobný hrdina
Právě v tento moment přichází na scénu hlavní postava našeho příběhu, Chiune Sugihara. Japonský diplomat z rodiny se slavným rodokmenem. Úředník, který chtěl pohodlí a neměl předpoklady pro hrdinství. Riskoval nejen svou kariéru, ale i život rodiny a pošpinění rodinné historie. I tak začal jednat.
Žadatele vyslechl a poslal do Tokia žádost. Japonsko se ale přece jen bálo poškození vztahu s Hitlerem a vydání víz odmítlo. Siguhara poslal druhou žádost. Třetí. Všechny byly odmítnuty i přes Sugiharovu stupňující naléhavost.
Sugihara ale v rozporu s příkazy svého státu neuposlechl a začal víza vypisovat sám. Údajně až do úplného vyčerpání vyplňoval dokumenty a zachránil tisíce lidí. Dokud byl v Litvě, na hotelu, po uzavření celého konzulátu, stále vyplňoval dokumenty a pomáhal.
Epilog
Kariéra Sugihary byla samozřejmě zničena, protože konal přímo proti pokynům nadřízených, nejdřív byl přeložen na méně důležité posty (mimo jiné do protektorátní Prahy), poté byl za nekázeň a s ostudou vyhozen úplně.
Japonské elity ale nakonec vízovou politiku přijímání Židů podporovaly bez dalšího váhání i během další části druhé světové války, dokonce Japonsko chránilo Židy i po konference ve Wannsee, kde bylo přijato „konečné řešení židovské otázky“, odolalo tlaku a všem předloženým návrhům nacistického Německa.
A Sugihara? Po konci práce pro ministerstvo zahraničí pracoval jako prodejce žárovek. V roce 1985, když už byl bývalý diplomat vážně nemocný, obdržel od státu Izrael titul Spravedlivý mezi národy, jenž se uděluje nežidům, kteří za druhé světové války riskovali život, aby zachránili Žida před holocaustem. Teprve po smrti Sugihary Japonsko vyjádřilo politování, jak se k němu vláda zachovala.
Zdroj:
CIALDINI, Robert B. Před-svědčování: revoluční způsob, jak ovlivnit a přesvědčit. Přeložil Aleš DROBEK. Brno: Jan Melvil, 2016. Pod povrchem. ISBN 978-80-7555-014-9.
