Článek
Rasismus v britské kolonii
Začínáme v tehdy ještě britské kolonii, kde se Afričané osvědčili, měli dobré postavení. Tehdy pracovali na smlouvu, po jejímž vypršení byli svobodní. Prvním otrokem původem z Afriky se stal John Punch. Nedodržel smlouvu a utekl od svého pána. Jeho trest byl ale tvrdší než dvou bělošských „kolegů“ na útěku, lze tak mluvit o začátku rasové diskriminace.
Problém byl s místní přísnou křesťanskou morálkou, která nutila řešit složitou otázku, jak obhájit existenci otroctví a diskriminace. V roce 1712 v Jižní Karolíně vyšly předpisy, podle kterých byli lidé tmavé pleti barbaři a zvířata, nejsou schopni dodržovat zákony, a proto se lze k nim chovat rozdílně. Jestliže trest pro Johna Punche znamenal počátek rasové diskriminace, tento zákon je oficiální vznik rasismu a to právě proto, že jde o zákon.
Ku-Klux-Klan
V druhé polovině 19. století vznikl Ku-Klux-Klan. Všechny různé ku-klux-klanové skupiny se prezentovaly a stále prezentují jako obránci křesťanství. Klan má za sebou tři různá období, od lynčování přešel až například k The Andrew Show, kde osmiletý chlapec vypráví o árijské rase. I Ku-Klux-Klan se musel přizpůsobit časům internetu.
Jeden z nejhorších zločinů přišel v září 1963, kdy Robert Chambliss, pochopitelně člen Klanu, dal v americkém Birminghamu bombu do kostela pro místní černošskou komunitu. Čtyři děti zemřely, dvacet dalších lidí bylo zraněno. Policie pachatele chytla a dala mu pokutu sto dolarů. Obviněn byl z nepovoleného držení dynamitu. Proč? Jak je to možné? Přichází zde specifikum tehdejších Spojených států amerických, kdy vražda byla zločin, který řeší stát. A stát ve všech podobných případech nevznesl obvinění. Až po letech se našel správný paragraf ve federálních zákonech - „zbavení oběti občanských práv“, podle kterého byli někteří odsouzeni alespoň na pár let odnětí svobody.
V USA také existovala takzvaná Sundown Towns, města, která měla při vjezdu ceduli s nápisem: „Nigger, Dont Let The Sun Go Down On You in /název města/“. Černoši zde neměli zůstávat přes noc. Ceduli mělo přes 10 000 měst, poslední se odstranila až v 70. letech 20. století.
Boj proti rasové diskriminaci
Jeden z nejefektivnějších bojů proti rasové diskriminaci byl sit in, forma nenásilného protestu, při kterém několik osob zablokovalo místa v restauraci, obchodním centru či dalším veřejném místě, s cílem dosáhnout zrušení diskriminujících nařízení vázaných právě na místo, kde se protest odehrával. 1. února 1960 si čtyři černoši sedli na bar v restauraci v obchodním domě (Greensboro, Severní Karolína). Cedule No colors, která zakazovala vstup jiným než osobám bílé pleti, jim nevadila. Protestujícím se nepovedlo nic objednat, ale seděli zde až do zavíračky.
Druhý den si přišlo sednout už dvacet černochů, vyndali knihy a učili se. Policie i běloši zasáhli, černoši se ale v klidu nechali „odtáhnout“. Třetí den přišlo šedesát černochů. Běloši se nemohli dostat do restaurace, vzdali to a následně celý obchoďák zrušil rasovou segregaci.
Zdroj:
SURMIAK-DOMAŃSKA, Katarzyna. Ku-klux-klan: tady bydlí láska. Přeložil Jarmila HORÁKOVÁ. Žilina: Absynt, 2017. Prokletí reportéři. ISBN 978-80-89876-49-5.
