Článek
Úvod
Je rok 1942 a nacistický režim je na svém vrcholu, bitva o Stalingrad zatím vypadá nadějně. Právě v tomto období z prostředí mnichovské univerzity vzešla výjimečná protinacistická aktivita skupiny, která se pojmenovala Bílá růže. Odbojová skupina a její aktivity byly unikátní v tom, že se jednalo mladé studenty (a pár učitelů), nezajímalo je převzetí moci, jejich snahy se obešly bez násilí a byly motivovány čistě morálně. Ojedinělé je i to, že aktivity se odehrávaly v Mnichově, ve městě, odkud vzešel Hitler jako politik a které mělo status hlavního nacistického města.
Kdo byla Sophie Scholl?
Sophie Scholl se narodila v roce 1921, její formující roky v druhé polovině základní školy už byly ovlivněny nacistickou propagandou. Zajímavostí tak je, že jak Sophie, tak i její bratr Hans po roce 1933 podporovali myšlenky národního socialismu a byli členy mládežnických nacistických organizací a to i přes nelibost svého otce, který byl liberál a proto přirozeně odpůrce nacistů (dokonce byl i ve vězení).
Otec ale proti svým dětem nikdy nezasáhl, na vše si musely přijít samy. I na to, co to reálně znamená nacismus. Pro sourozence ze začátku znamenalo členství v nacistických organizacích především kamarádství, komunitu, přírodu a společné výlety a kempování. Zlom přišel s protižidovskými Norimberskými zákony. A když se Sophie dostala do problémů kvůli pozvání básníka Heineho na nacistickou akci. Heine byl Žid. Už v patnácti letech byla Sophie Scholl v hledáčku gestapa a byla dokonce zatčena.
Začátek morálního procitnutí a odboje
Během prvního roku druhé světové války Sophie Scholl odmaturovala a začala pracovat na pozici vychovatelky v mateřské školce. Další klíčový bod nastává ale v roce 1942, kdy Sophie začíná studovat na mnichovské univerzitě, kde už studuje bratr Hans a představuje jí okruh svých přátel. Klíčový moment je to i kvůli tomu, že Hans Scholl se vrátil z východní fronty a na vlastní oči viděl nacistické zločiny.
V červnu 1942 tiskne skupina první protinacistické letáky ve jménu Bílé růže. Jedná se o výzvu k odporu. Podstatné je, že i když dnes je nejpopulárnější členkou skupiny Sophie Scholl, nebyla to ona, kdo skupinu a její cíle formuloval, z počátku „jen“ dostala letáky a distribuovala je dále. I to ale její bratr odmítal kvůli hrozícímu nebezpečí.
I když šlo pouze o letáky, gestapo o skupině vědělo a s každým dalším letákem rozšiřovalo své aktivity, pátralo se po celé zemi i kvůli tomu, že letáky nebyly původně náhodně rozházeny a rozmístěny po Mnichově, ale první dávka mířila adresovaná přímo profesorům, spisovatelům, nakladatelům a dalším lidem na významných pozicích.
Zatčení a poprava
Role Sophie Scholl v Bílé růži se postupně zvětšovala, spolu s bratrem Hansem skupinu prakticky vedli.
Zatčení nebylo způsobeno přímo činností skupiny. Bílá růže se přidala k studentským protestům na mnichovské univerzitě, které ale samozřejmě skupina chtěla vyvolat svými aktivitami. Právě zde se odehrála klasická scéna, která je doložena několika zdroji a která vedla až k popravě odbojářů. Ve chvíli, kdy Sophie Scholl rozhazovala na protestu letáky, uviděl ji školník, podporovatel nacistů a situaci nahlásil. Sourozenci Schollovi byli zadrženi ještě přímo na akci i s dalším členem skupiny, Christophem Probstem. Další činnost gestapa vedla k zajištění důkazů, jakými byly například připravované letáky.
Sophie Scholl převzala za své činy plnou odpovědnost, bez kompromisů a projevení lítosti, které by pro ni znamenaly nižší trest. Popravena byla gilotinou ihned po vyhlášení rozsudku. Popraveni byli i bratr Hans Scholl a Christoph Probst. Další členové Bílé růže byli zavražděni o několik měsíců později.
Epilog
Sophie a Hans Schollovi byli popraveni v únoru 1943. Prvních pár týdnů bylo absolutní ticho, v médiích nebyla ani zmínka, protože nacistický režim se obával, že by studenti mohli zareagovat dalšími protesty. Ale informace už tiše cestovaly, v květnu vyšel článek v The New York Times a v červnu slavný Thomas Mann promluvil o akcích Bílé růže v BBC.
Tím bylo založeno na začátku textu zmíněné morální a kulturní dědictví. V dobách nacismus byli Sophie a Hans Schollovi zrádci, po konci druhé světové války hrdinové, ale skutečnou slávu získal odkaz Bílé růže až v 90. letech po pádu východního bloku, protože komunistickému režimu vadilo, že odboj Bílé růže pocházel z kapitalistického prostředí, nikoliv levicového.
V německém soutěžním hlasování „Naši nejlepší“, které pořádala veřejnoprávní televize ZDF, skončili v roce 2003 Sophie a Hans Schollovi na čtvrtém místě.
Zdroj:
JOHNSON, Paul. Dějiny 20. století. V nakl. Leda 2., opr. vyd. Přeložil Jan ČULÍK. Voznice: Leda, 2014. ISBN 978-80-7335-335-3.
