Článek
Úvod
Přijde mi, že žádná ze tří zúčastněných stran nemá třídní schůzky příliš v lásce. Jako učitele mě z „rodičáku“ bolí břicho a v současné podobě to vnímám jako naprosto zbytečnou akci. Žáky klasické třídní schůzky moc netrápí, nebo se naopak obávají, co se stane. Rodiče se většinou dozví informace, které by si mohli přečíst z e-mailu.
Čím to je? Měl by to být svátek. Něco jako volby pro demokracii. Rodiče mohou něco změnit ve škole, kam chodí jejich děti a kde tráví podstatnou část svého dětského života. Možná je to tím, že na klasických školách mohou rodiče něco změnit pouze teoreticky? Stále jsem nepochopil, k čemu slouží první třídní schůzka na konci září. Rodiče přijdou a jejich hlavní úkol je si vyslechnout rozpočet školy za minulý rok a plánovaný rozpočet na rok následující. Nejtrapnější ale je, že musí hlasovat. Už taky vidíte tatínky a maminky, celé nažhavené, aby mohli zvednout ruku a odsouhlasit rozpočet? Absolvoval jsem tento proces několikrát, nikdy se nezvedla ani jedna ruka. Zároveň ale nikdy nikdo nehlasoval ani proti a nikdo nic nenamítal. Situace, kdy se sám stydím za to, co musím dělat. Byrokratická formalita.
Problémy třídních schůzek
Když přejdeme k dalším, už skutečným třídním schůzkám. Co je na nich špatného? Co nefunguje? Funguje vůbec něco? Přijde mi, že se rodiče vrací do svých lavic jako do vězení. Navíc na třídní schůzky přijdou rodiče, kteří jsou informováni (ze žákovské, z internetu) a jdou si pro informace, které vědí nebo které se brzy stejně dozvědí ze školního Facebooku nebo z internetových stránek školy. A čas by pochopitelně mohli trávit jinde, nemuseli by chodit dřív z práce. Rodiče „problémových“ dětí pochopitelně nepřicházejí, což je reálně jeden z největších problémů třídních schůzek z pohledu učitele. Rodiče, s kterými mluvit potřebují, nedorazí. Dorazí rodiče, s kterými není potřeba cokoliv řešit.
Program třídních schůzek je stereotypní, pořád to samé, pořád omluvenky, vybrat peníze, přezouvání. Připomínání již připomenutého. A vlastně nikdy se nic pořádného nesdělí, protože musí fungovat diplomacie a „vztahy“ se nesmí pokazit.
Potřeboval bych s každým rodičem mluvit jiným „tónem“, ale musím mluvit ke všem a tak vlastně nic neřeknu. Zapíšeme si zbytečná data, pojedeme na výlet. A zbytek popisovaný v předchozím odstavci už radši vynechávám, protože mi je samotnému trapně. Pak se samozřejmě všem věnuji individuálně, to zas ale znamená, že někteří mohou čekat klidně hodinu, než se na ně dostane řada. A to je buď nepříjemné pro ně, protože musí čekat, nebo pro mě, protože mezitím zmizí a jejich návštěva školy byla zbytečná.
Rodiče přicházejí s velkým očekáváním, já jim něco za deset minut řeknu a je hotovo. Jde tedy o to, že já jako učitel už dopředu vím, že rodiče chodí zbytečně, protože se nedozví nic extrémně důležitého. Říct jim to nemůžu. Oni pak odcházejí „zklamaní“.
Nikoho nezajímá, že bych taky třídní schůzky nejradši zrušil. Na všechny rodiče mám telefon a e-mail, a když se něco děje – jak problémy, tak i plánování výletů apod., tak jim napíšu okamžitě a řešíme to. K čemu pak třídní schůzka?
Zajímaly by mě dějiny třídních schůzek a kolik desítek let se nic nezměnilo. A ještě větším tajemstvím pro mě je, proč něco, co je většinově nepříjemné pro všechny tři strany, zůstává nedotčené.
Proměna třídních schůzek
Existuje jednoduché řešení. Zrušit hromadné třídní schůzky a zavést individuální schůzky, kam může dorazit rodič i s žákem, aby se něco neztratilo v překladu a aby i žák mohl argumentovat ve svůj prospěch. Není to nic, co by bylo nového, originálního nebo dokonce něco, co bych vymýšlel já. Některé školy, možná spíše někteří učitelé, už na podobný program najeli. Podobné třídní schůzky nesou název „tripartity“.
Dejme tomu, že třídní schůzka probíhá 22. listopadu. Rodiče si v horizontu jednoho týdne před nebo po tomto datu domluví schůzku a dorazí v čase, kdy se jim to bude hodit. První výhoda. V klidu na sebe rodič a učitel (případně žák) mají například dvacet minut, nikdo nikam nepospíchá, probere se prospěch i chování, každá strana dostane svůj prostor, všechno se vysvětlí, předá se nudný papírek s daty a nutnostmi, a je hotovo. Výhoda druhá. Nevýhodou podle některých je, že se rodiče nepoznají a nevytvoří se kolektiv a „správná atmosféra“, ale teď upřímně, kde tohle mají? Rodiče stejně z třídních schůzek odcházejí individuálně a pospíchají na nákup a domů. Hlavně pryč z vězení. Nevýhodou druhou samozřejmě je, že učitel musí být extrémně připraven a přípravy zaberou velké množství času.
