Článek
Existují prvky, které prokazatelně pomáhají učení? Co pomáhá tomu, aby se děti ve škole vážně něco naučily? Co zvyšuje šance? Kniha s názvem Co funguje ve třídě bere vědecké výzkumy a ukazuje, jak název knihy napovídá, co skutečně ve třídách funguje. Šest základních prvků, které nezní neuvěřitelně, nepochopitelně či složitě na zavedení.
Nastavení třídy
Na prvním místě je pozitivní klima ve třídě. Bez této části nejsou další body možné. Pozitivní klima neznamená hry a nicnedělání, právě naopak. Pozitivní klima znamená, že ve třídě jsou nastavená pravidla tak, aby mohlo probíhat učení. Pozitivní klima znamená, že učitel či učitelka předchází všem možným rozptýlením narušujícím učení. Zároveň musí být nastavena vysoká očekávání směrem k učení a výsledkům žáků. Pochopitelně sem patří i oboustranný respekt.
Opakování
Výrazný vliv na učení má i opakování. Platí ono staré „opakování je matka moudrosti“, nejde o přelomovou novinku. Žáci nemohou slyšet novou informaci jen jednou. Podle výzkumů nejlepší učitelé pravidelně opakují, často prvních pět minut hodiny. Nemusí se jednat o nic složitého, stačí pár otázek, jednoduchý kvíz nebo napsat obsah minulé hodiny na malý papír. Nejlepší učitelé mají toto zautomatizované a dělají to každou hodinu. V učení je pak výrazná kontinuita, žáci vědí, kde v látce jsou, co dělali minule, což potřebují pro budoucí hodiny.
„Chápete to?“
Třetím bodem je zjišťování míry porozumění. To znamená snahu zjistit, jestli žáci všemu rozumí a kde jsou děti myšlenkově. Pokud žáci nerozumí, nemůže se pokračovat. Opět stačí otázky, ale někteří učitelé mají s dětmi i různé signály (palec nahoru apod.). Snahou je i zajistit, aby se žáci nenaučili něco, co je nesprávné, a nepokračovali s touto mylnou znalostí dál. Pokud učitel zjistí žákovský omyl, může ho napravit. Aby ho mohl napravit, musí zjistit, jestli žáci rozumí.
Efektivní zpětná vazba
Kvalitní učitel poskytuje zpětnou vazbu, to je první část, která ale nic nemusí znamenat. Musíme ještě dodat: kvalitní učitel poskytuje zpětnou vazbu účinně. Zpětná vazba není známka, zpětná vazba znamená, že učitel posune žáka dál, žák se může zlepšit. Zpětná vazba je spojená s předchozím bodem, kdy si kontrolujeme, jestli žák rozumí látce a ví, co se kolem děje. Jakmile víme, že žáci rozumějí, můžeme se posunout dál. Můžeme poskytovat zpětnou vazbu.
Zpětná vazba znamená, že pro žáka bude příští jednodušší splnit úkol a bude lépe pracovat v hodině. Žák by se měl zamyslet nad svou prací, jak ji zlepšit, jaký bude další krok. Porovnává vlastní pokrok.„Zpětná vazba by měla studentům sloužit víc jako zrcadlo než jako namalovaný obraz.“
Snižování kognitivní zátěže
Prakticky asi nejtěžší věc. Jde totiž o to poznat žáky na hlubší úrovni, na takovou, kdy učitel ví, kde přesně leží úroveň znalostí, kterou lze žákům předat během výuky. Jednoduše napsáno – látky není moc a není příliš složitá, aby nikdo nezvládal, ale zas není ani lehká, aby se někdo nudil. Nepřetěžuje, ani nenudí. To je efektivní učení.
Pokud žáky přetížíme, nebudou už schopni pracovat samostatně. Zároveň ale samozřejmě musí učitel učit, musí něco předat žákům a ti už musí mít něco v paměti, aby mohli pracovat samostatně. Některé školní „projekty“ vypadají krásně, ale naučil se někdo něco? Zdání je při podobných akcích takové, že se žáci učí samostatně během projektu, ale reálně je to mnohdy marná práce. Řešením je učit po malých krocích a nepřekládat žákům například text, fotografii a ještě pouštět video v jednu chvíli. Lze vše předložit postupně, tím se naplní i jeden z předchozích bodů – opakování.
Správný učitel vede k úspěchu
Žáci nejsou vždy schopni pracovat absolutně samostatně (samozřejmě někteří ano), proto je potřeba vést, především tehdy, když dostávají nové informace a mají pracovat způsobem, který ještě neznají. Příklad. Méně úspěšný učitel o něco méně povídá pří výkladu, o něco méně skutečně vysvětluje a následně rozdá pracovní listy, ať žáci pracují. Úspěšný učitel o něco více vysvětluje, látku znázorňuje, používá hodně příkladů, zkontroluje, jestli všemu žáci rozumí. Následně dá pokyny k práci, zkontroluje si jejich pochopení a pak nechá žáky pracovat. Autoři knihy situaci přirovnávají k stavbě lešení, kdy učitel vysvětlí žákům, co s lešením, ukáže to, vysvětlí, a pak nechá lézt žáky, kteří už pracují samostatně.
Zdroj:
HENDRICK, Carl a MACPHERSON, Robin. Co funguje ve třídě?: most mezi výzkumem a praxí. Druhé, revidované vydání. Přeložil Pavla LE ROCH. Universum (Euromedia Group). Praha: Euromedia Group, 2021. ISBN 978-80-242-7476-8.
