Článek
Důležitost spánku
Čím dál tím více lidí má problémy s usínáním, spánkem a jeho kvalitou. Následuje další seznam problémů a další nemoci ohrožující psychické zdraví. A pokud nejsme psychicky zdraví, nebude časem v pořádku ani naše zdraví fyzické. Spánek není pouze biologickou nutností, ale předpoklad pro duševní zdraví, správné rozhodování, dobrou paměť a „čisté“ myšlení.
Na jedné straně jsou biologické potřeby středoškoláků a potřeby zbytku společnosti, která má jiné zvyky a požadavky. Začátek školy je pochopitelně řízen druhou částí, protože když jdou dospělí do práce, musí jít i jejich děti do školy. Problém je, že biologické potřeby středoškoláků nelze změnit.
Středoškolák a spánek
Průměrný středoškolák spí méně jak sedm hodin, zatímco biologická potřeba pro optimální výkon je osm až devět hodin). Ve výsledku tak není absolutně možné, aby studenti podávali ve škole jakýkoliv výkon. Nezáleží, jestli chtějí nebo nechtějí, prostě nemohou. Tělo jim to nedovolí. Takže každý může nadávat na vzdělávací systém, jak chce, a stěžovat si na učitele nebo studenty, ale pokud se neposune čas začátku školy, neposune se ani výkon studentů. Krom nedostatečných výkonů ve škole a v zájmových činnostech to může být samozřejmě mnohem horší – deprese, agrese, špatné rozhodování a nedostatečná sebekontrola. Nebo si dá student radši něco na povzbuzení?
Proč změnit začátek školy?
Například American Academy of Pediatrics doporučuje začátek školy na 8:30 nebo později. V žádném případě dříve. Důvod? Jediný. Dát středoškolákům dostatek spánku.
Problém je, že o něčem tak hluboce zakořeněném v naší společnosti jako je brzký začátek škol, se samozřejmě těžko argumentuje. Automaticky se o tom nepřemýšlí a automaticky se to případně shodí ze stolu. A pokud nějaká diskuse začne, pravděpodobně bude zabita argumenty zralých padesátníků, kteří prostě vstávali v pět ráno a taky to přežili!
Jaký je hlavní argument pro zavedení pozdního začátku školního docházky? Nejen náš spánek, ale vlastně celý náš život a jeho kvalitu ovládá cirkadiánní rytmus. Jsou to jakési vnitřní hodiny, které nám říkají, kdy je čas spát a kdy je čas vstávat. Klíčem pro rytmus je samozřejmě střídání dne a noci. Problémem je individualizace rytmu během vývoje člověka. Profesor Kleitman se „zavřel“ na šest týdnů do jeskyně, aby si svůj rytmus změřil; respektive jak se rytmus změní, když nebude ovládán slunečním svitem. Spolu s ním v jeskyni žil i jeho dvacetiletý student a zde je něco, co bychom měli zvážit. Rytmus dospívajícího je naprosto jiný než rytmus dítěte nebo rytmus rodičů. To znamená, že zatímco rodiče mají svou hodinu usínání nastavenou mezi desátou a jedenáctou večer, tak jejich dospívající děti v tu dobu prostě ještě musí být vzhůru. Není to věc dobrovolná nebo něco, co lze odvrátit. A nezáleží ani na mobilech, hrách či televizi – to je jen prostředek k vyplnění nudy. Nejedná se tedy o můj názor nebo názor někoho jiného, ale o evoluci, DNA a naprostou nutnost, které naše tělo podstupuje a my to nedokážeme změnit.
Změny se už odehrávají, ale samozřejmě ve světě. Jedna ze škol v USA se rozhodla posunout začátek výuky o hodinu a půl. Začíná v 8:55. A se změnou startu výuky se škola zaměřila i na statistiky. Vybrala si nehodovost svých studentů (v USA mohou studenti řídit od šestnácti) a chybovost studentů řidičů klesla o sedmdesát procent. Stačí si jen představit to ohromné množství ušetřených peněz (pojištění aut, případná zranění a jejich léčení…).
Další škola posunula začátek výuky ze 7:25 na 8:30 a zaměřila se na sledování studijních výsledků. Ty byly po roce přibližně o dvacet procent lepší, pokud se bavíme o SAT. To znamená zvýšení šance na lepší univerzitu a to znamená šanci na lepší práci a život.
Další důvod je v přístupu ke vzdělání, v kterém jsme už tak kritizováni za „nerovný přístup“. Brzký začátek školy znevýhodňuje dojíždějící a chudší studenty. Rodiče nastupují dříve do práce, tím pádem se studenti nedostanou do školy autem a musí cestovat například autobusem, což samozřejmě zhoršuje jejich situaci a vnímání školy.
Protiargumenty
Vždy zazní dva argumenty. „Pokud škola začne později, přijdu pozdě i domů.“ Otázkou je, jestli to tak nutně musí být. Možná by se na problém dalo pohlížet více komplexně a rovnou začít diskutovat, jestli vážně musí mít středoškoláci tolik hodin a tolik předmětů. Druhý argument obvykle zní: „Až budou chodit do práce, tak budou taky muset vstávat v pět.“ Přesná ukázka nepochopení současnosti. Naopak v poslední době lze číst spoustu textů, že pokud zaměstnavatelé chtějí najímat mladé lidi, musí se jim přizpůsobit, jinak prostě nebudou mít nikoho. Takže to je přesně obráceně, než jak zněl původní argument. Nová generace si chce kontrolovat čas, chce mít po práci volný čas. A pokud chtějí podnikatelé dál vydělávat a mít nejlepší pracovníky, tak se musí přizpůsobit, snížit pracovní dobu a odložit začátek nástupu do práce na pozdější hodinu. Dalším argumentem ještě bývá údajný problém s vlaky a autobusy, ale jízdní řády se mění neustále. A změnily by se i při změně začátku školy.
Závěr
Odložit začátek školy, alespoň na středních školách, je pro dobro všech. Jediným reálným problémem je, aby studenti nebyli ve škole do večerních hodin. Kdyby se ale studenti učili méně hodin a například si volili předměty podle vlastního výběru, byli by spokojeni všichni. Pro studenty je to samozřejmě výhodné, protože mají větší svobodu a volí podle svých předpokladů, pro učitele je to příznivé, protože budou mít na hodinách studenty se skutečným zájem. A z výsledků bude těžit celý stát a celá společnost, protože bude mít zdravější studenty s lepšími výsledky.
Mimochodem, školy mohou začínat později i dnes, neexistuje žádné pravidlo, že škola musí začínat v 8:00. Je to jen na škole. Bohužel se strašně rádi držíme tradic a věcí, které se dělají jen proto, že se to tak dělá už dlouho.
Zdroj:
WALKER, Matthew P. Proč spíme: odhalte sílu spánku a snění. Přeložil Filip DRLÍK. V Brně: Jan Melvil Publishing, 2018. Pod povrchem. ISBN 978-80-7555-050-7.
