Článek
Jsem člověk, který by velmi nerad vstupoval, byť jen svým komentářem, do politického dění, natož aby snad kritizoval, polemizoval, obhajoval nebo napadal toho či onoho politika – političku. Svojí pozici cítím spíš na úrovni analytického pozorovatele. Tentokrát mě však přepadla neodbytná touha.
Chce se mi něco říct.
Na mém Twitterovém, dobře, tak na mém účtu sociální sítě „X“, se v hlavičce profilu, mimo jiné píše, že od 28. 1. 2023 jsem zase hrdým občanem ČR. Národ zvolil prezidenta. V podvečer, toho lednového dne, se nejen mě vrátila národní hrdost a dobrá nálada. Po mnoha letech mám prezidenta. Nechci tady vést debatu o konání těch, co stáli v našem čele, X, Y let dozadu. V mém dosavadním životě bylo u kormidla šest mužů. Ale pouze dva z nich jsem ochoten nazvat prezidentem. Je to jen náhoda, že jejich příjmení končí na „-avel“? Čtyři písmena. Napadá mě další asociace. Pan prezident, Petr Pavel. Čtyři stejná počáteční písmena. A není náhodou Petr Pavel, prezident číslo čtyři, po pádu železné opony?
V podvečer toho lednového dne jsem byl neskutečně šťastný z výsledku volby. Vždyť si jen stačí porovnat prezentace obou finalistů, třeba v prostoru sociálních sítí a třeba jen za poslední rok. Ještě větší, smutnou zábavu, poskytují občanovi třeba přenosy z jednání Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky. Mohli jsme jako národ být v pořádném průšvihu. Nemyslíte?
Vážený pane prezidente, chci Vám říct, že po roce Vašeho působení v úřadu, jsem stále hrdým občanem s dobrou náladou. Slíbil jste, že chcete být prezidentem všech občanů naší země. Bez rozdílu. To se tak normálně před volbou slibuje. Po zvolení se však zvolený vytrácí z očí občana a co média nezveřejní, to se občan nedozví. Jenže Vy, pane prezidente, dokonale využíváte komunikačních možností dnešní doby. A tak prezentace Vaší každodenní činnosti prezidenta, je zpřístupněna naprosto každému občanovi. Bez rozdílu. Dokonce sahá daleko za hranice naší vlasti. Než se média vzpamatují, co že jste to řekl, komu jste blahopřál, koho chválil, kde jste zrovna byl, komu děkoval, kdo Vás navštívil, z čeho máte radost, z čeho nemáte radost, na co (koho) jste hrdý, co plánujete, co Vás trápí, co nového jste zkusil,….(mohl bych tu vypisovat týden v kuse a možná by ani nestačil), to se od Vás občan okamžitě dozví, tak říkajíc osobně. Pokud teda chce. Média prakticky nemají šanci.
Nechci tady dělat žádnou reklamu, ale každému vřele doporučuji, aby si Vás našel. Našel třeba tam, jak jsem v úvodu psal o jakémsi svém účtu, kdesi na síti. Až Vás najde, aby si pozorně a pečlivě pročetl Vaše příspěvky, třeba jen za poslední rok. Mnohého překvapí, jak pracuje jeho prezident. Pravda, trochu jsem měl obavy, že se po nějakém čase vytratíte z očí občana a co média nepoví, to se nikdo nedoví. Také jsem Vás, velmi krátkou dobu podezíral, že necháte svým jménem promlouvat k národu své spolupracovníky, experty na komunikaci, tiskové mluvčí. Ale povaha Vašich příspěvků, kde nechybí emoce ani vtip, jednoznačně dokazuje Vaše osobní autorství.
Vážený pane prezidente. Chci Vám poděkovat za Vaši dosavadní pracovní činnost. Za plnění slibů, za důstojnou reprezentaci, za to, že jste zůstal nejen mým prezidentem. Já Vás, pane prezidente, s čistým svědomím klasifikuji ze všech předmětů jedničkou a konstatuji, že „prvák“ jste zvládl s vyznamenáním. Do druhého ročníku přeji Vám, sobě i celému národu, abyste i nadále zůstal prezidentem všech. Bez rozdílu. Také Vám chci popřát pevné nervy, hodně síly a odhodlání v dalším pracovním úsilí. Hlavně tedy na domácí politické scéně. Těším se, že Vám budu moci gratulovat, až ukončíte desátou třídu Vaší mise, k absolvování s červeným diplomem. A až jednou, někdy v lednu 2033, bude národ řešit nutnou změnu jména svého prezidenta, tak ať je to třeba pan Šťavel.
Čtenářům se moc omlouvám. Zakázal jsem diskuzi k tomuto článku. Opravdu nechci rozdmýchávat žádné emocionální a názorové přestřelky a ani se mi nechce poskytovat veřejný prostor různým škůdcům a dezolátům k propagaci jejich filosofie. Svůj jednoznačný postoj a názor však můžete vyjádřit v níže otevřené anketě.
Vážený pane prezidente, jsem jen hlas (jednoho) z lidu. Je mi velkou ctí. Respekt.
Vážený pane prezidente, DĚKUJI.
