Jak čínští komunisté chtěli vyhubit vrabce

Hladomory jsou nedílnou součástí dějin. Vznikají z mnoha důvodů, za některé může příroda, jiné jsou dílem lidské činnosti. Jedním z velmi známých hladomorů je ten, který postihl Čínu v minulém století. Komunisté si v té době s ekosystémem hlavu nelámali a kvůli jejich nenávisti k vrabcům, kteří jim „kradli obilí“, pravděpodobně rozpoutali katastrofu nedozírných následků.

V roce 1958 zahájil tehdejší čínský vůdce Mao Ce-tung ambiciózní projekt známý jako „Velký skok vpřed“, jehož cílem bylo rychle přeměnit zaostalou zemi na moderní průmyslovou velmoc. Vládce si však myslel, že příroda by měla být podřízená lidské činnosti, a rozhodl se, že ji k tomu přinutí.

Jednou z priorit tehdejšího režimu se tak stala i likvidace tzv. čtyř škůdců: komárů, krys, much a vrabců. Vrabci byli totiž považováni za nenasytné zloděje obilí. Oficiální statistiky podle čínské matematiky uváděly, že každý vrabec zkonzumuje ročně až čtyři kilogramy zrnin. To znamenalo, že na každý milion zabitých vrabců by připadalo jídlo pro 60 tisíc lidí. Mao se tedy rozhodl: vrabec nesmí přežít.

Komunistická strana spustila rozsáhlou kampaň a poslušný lid se aktivně zapojil do bojů s opeřenci. Jejich likvidace byla na rozdíl od ostatních škůdců ze seznamu velmi snadná, takže se ve městech i na venkově začaly organizovat masové akce, v nichž se údajní škůdci vyháněli z jejich přírodních útočišť.

Miliony Číňanů každý den v pět hodin ráno bouchaly do hrnců a tloukly na bubny, dokud ptáci nepadli vyčerpáním z neustálého letu. V ulicích se pak oslavovalo, mrtvé vrabčí tělo se stalo totiž symbolem obětavosti pro dobře živenou společnost.

Jedním z „národních hrdinů“ byl tehdy šestnáctiletý Jang Se-mun, který prý vlastnoručně zabil 20 tisíc vrabců, ve dne i v noci se plížil po stromech a vybíjel celá hnízda. Lidový tisk ho poté oslavoval jako skutečného revolučního bojovníka.

Jelikož se Mao Ce-tung ve zvířatech příliš nevyznal a své záměry odmítal konzultovat s odborníky, hubení vrabců se postupně stalo obří katastrofou. Odhaduje se, že se Číňanům podařilo vyhubit miliony, možná dokonce stovky milionů ptáků, a zatímco vrabci mizeli, jiní škůdci se rychle množili. Chybějící ptáci, kteří by jinak požírali hmyz, přenechali prostor sarančatům a jiným hmyzožravým druhům, které začaly ničit zemědělskou úrodu.

V důsledku toho byla v roce 1960 země zaplavena obrovskými hejny sarančat, která způsobila zničení úplné sklizně. Tato událost společně se špatným počasím, nesprávným používáním pesticidů a nadměrným odlesňováním způsobila hladomor, který si podle odhadů vyžádal minimálně 20 milionů obětí.

Čínští vědci si s nástupem hladomoru dali jedna a jedna dohromady a pochopili, jak obrovskou chybou narušení přirozeného ekosystému bylo. Teprve až v té chvíli začali vrabce pořádně zkoumat a během pitev zjistili, že lidská potrava tvoří pouze jednu čtvrtinu obsahu žaludků vrabců. Zbytek jsou právě škůdci. Vrabci tak byli vzati na milost a pomocnou ruku čínským komunistům podal Sovětský svaz, který vrabce na území Číny dovezl zpět.

Je možné, že hladomor by v Číně nastal i bez hubení vrabců – k jeho vzniku přece jen vedlo více faktorů. Nicméně oblíbená socialistická hláška „Poručíme větru, dešti“ v tomto případě rozhodně neplatila. A pokud vás zajímá, kdo nahradil vrabce na seznamu a stal se dalším nepřítelem státu, byla to štěnice.

Zdroje: