Svítící lišky, netopýří bomby, či sebevražední psi: bizarní americké pokusy během 2. světové války

Americká armáda během druhé světové války stejně jako všechny zúčastněné strany hledala technologické i taktické výhody, což vedlo k bizarním a často až směšným projektům. Některé z těchto experimentů skončily fiaskem ještě dříve, než se dostaly do fáze testování, jiné zase překvapivě fungovaly v laboratorních podmínkách, ale jejich realizace byla v praxi nemožná. Podívejme se na nejpodivnější americké pokusy se zvířaty, které jim měly pomoci získat výhodu na bojišti.

Nápad vytvořit bombu využívající netopýry byl výsledkem touhy najít efektivní způsob, jak způsobit požáry v japonských městech plných dřevěných budov. Jelikož v té době nebyly žádné drony, američtí výzkumníci hledali jiný způsob nenápadné přepravy výbušnin. A napadla je věc vskutku nevídaná – drobná zápalná zařízení připevnili na nebohé netopýry. Ti se měli po vypuštění z výšky ukrýt na půdách a později explodovat. Tento ambiciózní plán se ale ukázal velmi zrádným už při testování. Netopýři se (ne)překvapivě velmi špatně ovládali a často měnili směr, což vedlo k nehodám včetně požáru americké vojenské základny. Projekt byl tedy nakonec zrušen, i když jeho autor věřil, že jde o geniální taktiku.

Když se Američané doslechli o tom, že Japonci se na základě místních pověr bojí duchů v podobě lišek s magickými schopnostmi (Kitsune), spustili operaci „Fantasia“. Ta měla za úkol děsit japonské civilisty i vojáky. Nejprve vyrobili balóny ve tvaru lišek, které měly létat nad japonskými vesnicemi a děsit obyvatele. Požádali také specializovanou firmu o výrobu píšťal, které by produkovaly liščí zvuky, vyvíjeli spreje s liščím zápachem, ale tím nejbizarnějším plánem bylo opatřit živé lišky fluorescenční barvou a vypustit je do japonských vesnic a měst.

V rámci testování této taktiky Američané vypustili 30 „svítících“ lišek do washingtonského parku, což obyvatele skutečně vyděsilo a vojáci byli spokojení. Jako překážka se ale ukázala logistika – vojáci nevěděli, jak lišky dopravit na japonské ostrovy a vypustit je tam. Napadlo je, že by je vysadili z lodí a nechali je k břehům doplavat. Během testování se ukázalo, že lišky sice plavat umí, jenže barva se jim během pobytu v mořské vodě z kožichu vymyla.

Museli se tedy vrátit k nápadům s pozemní cestou, ale lišky se stejně jako netopýři nedaly ovládat, a aby neutekly do divočiny, ale plnily svou funkci ve vesnicích a městech, bylo by jich potřeba skutečně mnoho. Během vymýšlení dalších řešení však generálům došla trpělivost, uznali absurditu celého projektu a stopli ho. Válka už se v té době navíc chýlila ke konci.

Neúspěch s netopýry Američany neodradil a jeden z úspěšnějších nápadů přišel od psychologa B. F. Skinnera, který věřil, že holubi mohou přesně navádět bomby. Holubi měli být umístěni do kabiny bomby s obrazovkou zobrazující cíl, na který měli zobákem reagovat a tím řídit let. Tento nápad se ukázal jako funkční, holubi díky svým vlastnostem během testování skutečně dokázali reagovat na obraz pohybujícího se cíle. Armáda však nakonec projekt zamítla jako příliš nepraktický – elektronické systémy byly už v té době považovány za perspektivnější.

Myšlenka použít psy jako zbraně byla původně sovětským nápadem, ale podobné plány se bohužel vyskytovaly i v amerických návrzích. Psi měli být cvičeni, aby běželi s náložemi pod nepřátelské tanky, kde by následně explodovali. V USA se projekt do praxe nikdy nedostal, sovětští psi ale takové štěstí neměli. V ruském provedení výsledky podobného experimentu dopadly tragicky – mnoho psů se ztratilo, nebo se po vypuštění navrátilo ke svým cvičitelům. Co následovalo, asi není potřeba popisovat.

Zdroje: