Článek
Když se brali, Dominika tomu nemohla uvěřit. Pocházela z obyčejné rodiny, nikdy v ničem příliš nevynikala. Naopak Ivan měl prosperující firmu, okolím byl uznávaný a vážený. Ještě když spolu chodili, tak si pohledná brunetka stále myslela, že ji brzy opustí, protože pro něj není dost dobrá. „Ano, podceňovala jsem se. Ostatně jako téměř celý svůj život,“ uznala Dominika.
Uprostřed naprosté dokonalosti
Svatbu měli jako vystřiženou z červené knihovny. Zámek, spousta známých, ale i manželových obchodních přátel, dobré jídlo a pití. Party se protáhla na několik dní, na svatební cestu pak odletěli do Dubaje. „Byli jsme tam měsíc. Naprosto báječné týdny, nic takového jsem do té doby nezažila.“
Pohádka však pokračovala i po návratu. Ivan se o ni staral, brzy mu porodila krásného syna. „Všechno, co jsem kdy chtěla, se mi zhmotnilo. Úžasný manžel, dům, peníze, které nikdy nezvládnu utratit. Opravdu jsem o takových věcech jen snila, s kámoškami jsme si o tom na základce povídaly a chichotaly se. A já teď byla přímo uprostřed té dokonalosti.“
Nikdy jí nepřišlo divné, že Ivan každý měsíc minimálně na týden odjíždí. „Někdy jeden, jindy tři. Jak to vyšlo. Tvrdil, že jde o pracovní povinnosti a já neměla důvod mu nevěřit. Posílal fotky, často jsem viděla maily z různých hotelů, kde měl rezervaci, chodily mu pozvánky na různé semináře atd. Absolutně nic jsem netušila.“
Měl tři děti a pěknou manželku
Možná to byl osud. Každopádně jednoho dne se Dominika dozvěděla krutou pravdu. „Mám podezření, že šlo o konkurenci v jeho byznyse. Prostě někoho naštval. Série telefonátů, „náhodné“ setkání na ulici a několik dalších indicií se sešlo ve velmi krátkém časovém úseku na to, aby to bylo jen tak. Každopádně jsem si postupně poskládala celou mozaiku a zjistila jsem, že Ivan vůbec nejezdí nikam za obchodem, ale má ještě jednu rodinu v Rakousku.“
Nebýt jakéhosi nesprávného odhadnutí jeho klienta či obchodního partnera, Dominika by se nikdy pravdu nedozvěděla. „Byla to prostě náhoda. Pátrala jsem a přišla jsem na to, že měl docela krásnou ženu, dvě dcery a jednoho syna. Dokonce jsem našla jejich fotky v jeho věcech, pečlivě uschované. Samozřejmě bych je nenašla, kdybych je cíleně nehledala.“
Dominika několik týdnů zkoušel dělat, že o ničem neví. Ale nešlo to. „Nedokázala jsem se přetvařovat. Věděla jsem sice, že o vše, co jsem si vysnila přijdu, ale nemohla jsem jinak. Konfrontovala jsem ho s realitou a on kupodivu ani nezapíral. Navrhl mi, ať zůstanu, že klidně můžeme pokračovat dál. Pro mě ale takový život není. Dnes je mi mnohem lépe.“
