Článek
S Patrikem se poznala na střední škole. Ona v prváku, on v maturitním ročníku, takže o ni příliš nejevil zájem. Ale jak už to tak bývá, ženy mají své zbraně mimo jiné i k tomu, aby dokázaly muže zaujmout. „Prostě jsem si to zařídila tak, abych byla objektem jeho zájmu. Neptejte se mě jak, nebylo to úplně „čistou“ cestou,“ usmívala se sympatická brunetka. Každopádně dosáhla svého, jeden z nejžádanějších kluků na škole s ní šel na rande.
Dospěli až ke svatbě
Začali spolu chodit, šťastný konec se ale nekonal, alespoň ne hned. Po maturitě totiž Patrik odletěl do Švédska, kde téměř rok žil. Sice si psali, ale samozřejmě to nebylo ono. „Měl tam vztah, já si někoho našla tady. Takže když se vrátil, nezačali jsme tam, kde jsme skončili. Ale vídali jsme se, to ano. A asi za dva roky jsme se znovu dali dohromady, tentokrát už nešlo o studentskou lásku, brali jsme to oba vážně.“ Zdálo se, že tentokrát už vše spěje ke svatbě. A bylo to pravda.
Vzali se po třech letech, brzy se jim narodila krásná dcera. Oba byli spokojeni a jejich štěstí nemohlo pokazit ani tragické úmrtí jeho rodičů. „Spojilo nás to, byli jsme silnější. V té době jsem opravdu začínala věřit, že náš vztah má smysl a že to obligátní „rozdělí nás až smrt“ by v našem případě mohlo platit. Brzy se však ukázalo, že jsem se nemohla více mýlit.“
Jako blesk z čistého nebe
Její partner si totiž našel jinou ženu. S trochou nadsázky se dá říct, že to nebylo žádné opatrné vyloďování, ale že to vzal ztečí. „Nic, nic a najednou přišel, že někoho má. Bylo to jako blesk z čistého nebe, absolutně jsem to nepobrala. Lze mu přičíst ke cti, že mi o tom řekl. Ale to bylo poslední, za co bych ho chtěla pochválit nebo nějak vyzdvihnout. Od té doby se totiž začal chovat jako blázen. Nezajímalo ho nic, dokonce ani jeho dcera.“
Nejprve se zkusili dohodnout, jak dál fungovat. Ale nešlo to. „Pořád říkal, že musím odejít, že on náš byt sehnal, takže na něj má právo. Nedokázala jsem mu vysvětlit, že dcera je tam zvyklá, že ji nemůže jen tak vytrhnout z jejího prostředí. Vůbec to nebral v úvahu. Vrcholem pak bylo, když tu svoji nádheru přivedl k nám domů. Dali mi ultimátům. Řekli mi, že jestli se neodstěhuji do měsíce, tak se tam ona nastěhuje a bude žít s námi.“
Pro Karolínu to byla samozřejmě šok. Věděla však, že boj nemá smysl, protože mi ho odnesla jen a pouze dcery. „Začala jsem shánět bydlení. Jako zázrakem se to povedlo jen o pár ulic dál. Sice hrozí, že je budu vídat, ale snesu to. Hlavně, že dcera zůstane s kamarády apod. Za pár let si snad najdeme něco jiného, do to doby to nějak překlepu.“
Zdroj: autorský článek
