Článek
Antonín byl sportovec, jeho smrt tam mnoho lidí zasáhla, nikdo to nečekal. Nebylo mu ještě ani sedmdesát let. „Vlastně mladý kluk. Hrál ještě aktivně tenis, pravidelně chodil na dlouhé procházky, snažil se cvičit. A vidíte, nakonec mu to nebylo nic platné,“ hořce se usmívala sympatická žena, která svolila a pověděla nám svůj příběh. Když jsme se sešli v malé pražské kavárně a ona začala povídat, málokdy jsme ji přerušovali. Její vyprávění bylo opravdu fascinující. Slíbili jsme, že nebudeme zveřejňovat její totožnost, svolila alespoň k publikaci křestního jména.
S manželem paní Jarmila prožila krásný vztah. Měli se rádi prakticky od prvního okamžiku, kdy se poprvé spatřili. „Okouzlil mě. A dodnes si pamatuji, jak mi na první schůzce řekl, že jsme si souzeni a že nás rozdělí až smrt. Měl pravdu. Samozřejmě jsem věděla, že si zubatá jednoho dne pro jednoho z nás přijde. Ale doufala jsem, že ještě pár let počká,“ uvažovala dáma, pro kterou byla vždy rodina na prvním místě.
Na děti nedá dopustit
S manželem vychovali tři děti, na které dnes může být pyšná. Syn je doktor, jedna z dcer pracuje na vysoké manažerské pozici. „Jen Klárka je od nás daleko. Žije v Austrálii, mají tam s partnerem obchůdek s těmi prkny na moře. Surfy, tak se to myslím jmenuje,“ povzdychla si paní Jarmila. Přesto na ní bylo vidět, že má ze svých potomků radost.
Když její manžel zemřel, několik měsíců se z toho nemohla vzpamatovat. Právě potomci ji ale drželi nad vodou. „Střídali se u mě, dokonce i Klára tu nějakou dobu byla. Jsou zlatí. Přitom vím, že mají své životy, své kariéry. Takže si opravdu moc vážím toho, jak se o mě starali. Teď už jsem v pohodě, pomohl mi manžel,“ uvedla poněkud tajemně.
Manžel ji ubezpečil, že je v pořádku
I když jsme se právě kvůli tomuto příběhu sešli, tak se paní Jarmila chvíli ošívala. Nevěděla, jestli nám může věřit. „Ale co. Maximálně napíšete, že jsem stará, bláznivá bába. Už mi říkali hůř,“ smála se. „Víte, asi tři měsíce po smrti jsem s manželem mluvila. Ano, asi si říkáte, že to musel být problém, když je mrtvý. Ale přísahám při všem, co je mi svaté, že za mnou přišel. Uklidnil mě, že ho už nic nebolí, že na mě čeká, ale prý nemusím spěchat, že se zabaví.“
Od té doby pan Antonín manželku podle jejích slov navštívil ještě třikrát. Při poslední návštěvě jí prý sdělil, že se „vidí“ naposledy, protože musí zůstat „na druhé straně“. „Ubezpečil mě, že je opravdu v pořádku. Jen se asi nedá „cestovat“ tam a zpět, jak se komu zachce. Mě se hrozně ulevilo, zase jsem mohla žít, radovat se z maličkostí. Pocit, že má pohodu, byl pro mě hrozně důležitý. Takže takhle jsem to měla. Věřte, nebo nevěřte. To je na vás, já vím své.“
Zdroj: autorský článek
