Náš vánoční stromeček by do katalogu nevyfotili. Je totiž alternativní

Již dobrou řádku let jsme nekoupili vánoční stromeček. Ne že bychom byli lakotní či ho nechtěli, ale rostou nám na zahradě. A kde se jim chce. Už dobrých 15 let vzkvétá na písku borovička, jindy si smrček prorazí cestu mezi živým plotem. A právě teď se usídlil na zahradě mezi habříky a další opět vyrostl na písku. Tam se jim opravdu daří a za pár let budeme mít asi už souměrný.

Takže z větve tvoříme vánoční stromeček. Vloni se na Vánoce nechala slyšet naše neteř Káťa: „Ten stromeček je tak ošklivej, až je hezkej. Nejradši bych si pod ním ustlala.“ Tohoto roku mě manžel varoval: „Připrav se na to, že letos stromeček nic moc.“ Jen jsem mávla rukou, že přehání. Když mě ovšem přivedl do obýváku a otevřela jsem oči, lekla jsem se.

Avšak tak dlouho jsem se na něho dívala, že se mi začal líbit čím dál tím víc. Fakt větev, jehož dvě větévky se táhnou jen doprava, nalevo pusto prázdno, navrchu trochu čepejřidlo. Musela jsem se i smát. Manžel nedal jinak, než že ho ještě zušlechtí a do stojánku dal větve rovnou dvě, takže už stromek vyvolává trochu méně úsměvů. Mimochodem když jsem první variantu vyfotila a poslala kolegyním do práce, dostaly prý záchvat smíchu. Jsem ráda, že je o Vánocích veselo a že je náš alternativní stromeček rozveselil.

Musí být úžasný, pravidelný, umělý nebo jen živý? Za celou dobu mého života máme už od dětství pouze a jen živé vánoční stromečky. Jen jednou jsem kdysi za socialismu rodičům koupila umělou borovici. Nevím, co mě to tehdy napadlo. Možná proto, že v té době byly umělotiny moderní a zrovna frčely. Tatínek, když ji smontoval, jen sprásknul ruce. Maminka ohromením ani nedutala. Tehdy borovice byla fakt jen klacek, na který se přimontovaly rovné „větve“, jež vypadaly přesně jako čistič lahví. Víte jaký? Takový smotaný drát a na konci umělohmotná štětka. Tak tahle borovička u nás vydržela jen ten rok a opět jsme se vrátili k nákupu živých stromečků.

Prvního ledna společně vycházíme na horu Klíč, kde oslavíme Nový rok. Pravda, po silvestrovských oslavách to jde ztuha, ale scházíme se už asi po deváté a společně vyrážíme. A z posledního výšlapu jsem si přinesla, odpusťte, maličkou sazeničku smrčku. Výčitky mít nemusím, říká manžel, protože za svého mládežnictví jich prý vysázel stovky. A až smrček vyroste do krásy, mám v plánu k němu sezvat všechny, s kým jsme ten rok spolu vyšlápli na Klíč. A možná, že ho nakonec ozdobím „venku“ a bude nám ta krásná setkání plná úsměvů, radosti a společného sdílení stále připomínat.

Á propos. I když máme letos alternativní stromeček, obydlují ho slaměné ozdoby a miluji takové ty miniaturní dřevěné, tak ty také nechybí, stejně jako háčkovaný něžný bílý andílek či zvonečky. A manžel slavnostně upíná staré skřipce, které pamatují dobře už šedesát let a stále slouží. Do nich přijdou klasické svíčky, jež zapalujeme betlémským světlem. Vánoční stromeček se zářícími svíčkami, to je prostě nádherný pohled.

Neznám nikoho z našeho okolí, kdo ještě „svítí svíčkami“. Přijde mi, že pozorovat mihotavý plamínek a cítit vůni přírody je nad všechny perfektně střižené vánoční stromky světa ozdobené světelnými řetězy.

Přejeme vám krásné sváteční dny se stromečkem, jenž je ten nejhezčí, protože je váš. A navíc pevné zdraví a naplňující setkávání s vašimi milými známými, kamarády a přáteli.