Článek
Abych vám více přiblížila onu „soutěž“, pak se jednalo o to, ujít 100 kilometrů v období od 4. 4. 2023 do 15. 12. 2023. Každý výlet bylo potřeba ručně zapsat do aplikace na webu. Podmínkou bylo i vložení fotografie z aktuálního výletu.
Nevěřila jsem vlastním očím
Sto kilometrů za ¾ roku? Už to mně mělo být podezřelé. Ale já, duše poctivá, jsem tomu nevěnovala pozornost. Skutečně jsem věřila, že web chce motivovat nadšence k chůzi. Jak já se mýlila!
Mám to štěstí, že se dokážu namotivovat tak, že když se do toho dám, jde mi to pěkně od ruky. Pardon, tady v tom případě – od nohy. Mimochodem chodím ráda, chodím hodně. Nicméně před časem jsem přidala i trekingové hole a chůzi povýšila na Nordic Walking.
Prvních sto kilometrů jsem ušla hned za první týden soutěže
Výlety jsem prodlužovala. Ani nemohu říci, že jsem začala chodit denně, protože tak už chodím léta. Spíše jsem vyrážela i několikrát denně. Ostatně, zdravíčko celkem slouží a manžel je velmi tolerantní. Mimo to jsem všem na potkání s radostí vyprávěla o soutěži, do které jsem se přihlásila.
Když manžel viděl mé nadšení, řekl: „Jdu do toho s tebou!“
Potěšilo mě to, protože manžel je především vášnivý cyklista. No, tak jsme chodili někdy i spolu. Občas mě známí viděli i běžet. To proto, že jsem měla pocit, že cesta nějak neutíká, tak jsem čas od času popoběhla. Takový malý indiánský běh. Vážně jsem byla tak nadšená! Během soutěže jsem odrovnala dvoje boty a několikery gumové návleky na hole. Ztráty na lidských životech žádné.
Přibližoval se závěr soutěže
Bylo zřejmé, že zvítězím a manžel to dotáhl na druhé místo. Řekl, že mě v tom nenechá a stál mi po boku, jako ostatně celý život… Jaké bylo naše rozčarování, když jsme pak četli, že jsem sice našlapala nejvíce kilometrů, ale mé výsledky redakce anulovala. Prý jsem nachodila těch kilometrů MOC! A manžel se opět svezl se mnou. Ani jeho výsledky se redakci nezdály. Prý není možné, aby někdo ušel za den 60 kilometrů…
Přála bych vám vidět ty pobavené obličeje známých, když se ptají, jak jsem dopadla v soutěži. Nejvíce mě rozesmál Milan.
Ptal se mě: „Už to ví i Bartáček (náš soused), jak jsi dopadla?“
Opáčím: „A proč by to měl vědět?“
Odpověď následovala: „No, aby se nás mohlo smát víc!“
Nakonec jsem se také zasmála a otrávit jsem se nenechala. Vždyť to dělám hlavně sama pro sebe. Chůze je můj život. A že se někomu nachozených necelých 4000 km zdá hodně? A že je téměř nemožné chodit denně? Tvrdím, že to jde. Když se chce. A samozřejmě musí sloužit i zdravíčko. To naštěstí slouží a doufám, že ještě pěknou řádku let bude. Načež jsem se přihlásila opět do další akce.
Miluji výzvy
A tato výzva je skvělá v tom, že svou chůzí přispívám na charitativní projekty. Každý kilometr společnost promění v body, jež já osobně věnuji na cestování hendikepovaných osob. Nejde přece o žádné ceny. Jde především o radost z pohybu a tím pádem o radost ze života. A když ji mohu sdílet s nadšením, a hlavně bez nedůvěry, že mě zase někdo podrazí, teprve pak je to pro mě ta pravá odměna.
