Článek
Za jeden z největších problémů považuju nedostatek komunikace. Jsem chlap a na kecání si moc nepotrpím, ale stejně, čeho je moc, znáte to. S Julií si zatím moc nepokecám, protože je to zatím do jisté míry velmi omezený rozhovor, přestože jsem do ní za poslední dny nalifroval celou knihu Jonathan Livingston Racek od Richarda Bacha, abych jí trénoval fantazii, ale jinak toho moc nenakecáme. Poznám bobek, hlad, únavu a radost a v tomhle módu teď jedeme. Dala se do pohybu a odteď už jsou věci zase o trochu složitější, protože začíná zkoumat svět kolem sebe.
Nemám si s kým promluvit. Poklábosit o těch nejobyčejnějších pitomostech, které nejsou nijak důležité, ale přesto na nich stojí svět. Tahle hluboká izolace je pro mě nejobtížnější. Každý den už chodíme na dětské hřiště, kde sedím na lavičce oddělený od matek, které společně klábosí u lavičky a já jim narušuju prostor pro debatu o intimních věcech, které spolu chtějí v klidu probrat, proto si sedám dostatečně daleko, abych je moc nerušil. Nedávno se mi poštěstilo, protože jsem seděl na hřišti sám a koordinoval dráhu plazícího se dítěte. Připojila se k nám mladá maminka asi dvouročního chlapečka a řekla mi, že je Julie moc šikovná. Zeptala se mě, jaktože sem chodím pořád sám. Vysvětlil jsem jí, jak se věci mají a ona mi řekla, že je to hrozné, což měla pravdu. Od té doby se moje přítomnost už nepovažovala za predátorskou a ženy mě začaly zdravit a maminka Lucie se za mnou vždycky zastavila na kus řeči. Probírali jsme neskutečné voloviny. Krémy na opruzeniny, dávkování mléka, vitamíny a všechny tyhle kraviny, kterých je plný internet, ale přísahám, že to jsou ty nejlepší momenty, které za den zažiju a jsem za ně neskutečně vděčný.
Včera ovšem místo Lucie přišel nějaký chlápek, který mi vysvětlil, že se mu nemám navážet do jeho manželky a ládovat do ní ty svoje žvásty, protože jinak se rozčílí a zmaluje mi ciferník, což jsem osobně v duchu dost rozporoval, protože se dokážu celkem obstojně bránit, pokud by na takový moment doopravdy došlo, ale nechal jsem si to pro sebe. Vysvětlil jsem mu, že to tak vůbec není, že o jeho ženu žádný zájem nemám a že se tu jen občas potkáme. Na to mi řekl, že jsem jenom ubohej úchyl, kterej se tady poflakuje a akorát obtěžuje okolí a abych si chodil někam jinam. Nehodlal jsem před Julií dělat zbytečně dusno a od té doby tam nechodím. Místo toho teď čteme Mravenci se nedají, abych tu intelektuální rovinu nějak vyvážil a Julie je s obsahem nadmíru spokojena.
Nejsem si jist, kolik lidí si prochází něčím podobným jako já a nakolik je tíží samota a izolace, ale uvědomuju si, jak psychicky náročné je vydržet se svou hlavou. O malé dítě se starat naučíte, protože všechno se nakonec zvrhne v předvídatelný stereotyp, který se dá zvládnout, ale nepřítomnost jakýchkoliv dalších vjemů je mimořádně ubíjející. Pro chlapa je tomu dost těžké porozumět, pokud se do takové situace nedostane. Kdyby Erika nezemřela, byl bych teď v práci. Celý den bych byl mezi lidma, kecali bychom o tom, jak nám leze krkem práce, kdo kde koho měl a čí manželka je frigidní, večer bych si skočil na pivo a probral ještě politiku, fotbal a po třech panácích vyřešil migraci, koncesionářské poplatky a situaci na Blízké východě a šel bych spokojeně domů s pocitem, že jsem dobrý táta. Ani nevíte, jak rád bych se s někým pohádal o Izraeli.
Uložil jsem Julii do postýlky, protože jí Ferda úplně vysílil a usnula mi v náručí s flaškou v puse. Když jsem se uvelebil na gauči, abych se pustil do knihy Střet civilizací, zazvonil mi telefon. Volal mi otec. Je na tom o něco lépe, prý mu zabírají nějaké prášky nebo co. Problém je, že se nedokáže dostatečně postarat o barák, o sebe, a navíc nesmí řídit a všechno se to nějak ke stáru podělalo. Řekl jsem mu, že je fajn, že je mu líp a on mi řekl, že abych přijel, že si se mnou potřebuje promluvit, protože starostka mu dělá problémy a on je z toho na nervy. Vysvětlil jsem mu, že to rozhodně není dobrý nápad, protože to minule dopadlo, jak to dopadlo a že bych mu dal nerad do huby, proto jsem ostatně minule odjel. „Prosím tě, přijeď.“ Řekl mi. A já jsem mu řekl, že přijedu…
