Článek
V posledním článku jsem psal o naší cestě elektromobilem na dovolenou. Uznávám, že jsem některé věci napsal trochu nemotorně a tak to vypadalo hůř, než to bylo. Například zastávky v Salzburgu a v Hangáru 7 byly plánované předem. Rádi se po cestě podíváme na zajímavá místa okolo, kam bychom třeba normálně nejeli. Už roky nám to dává větší smysl, než se večer sbalit, jet celou noc, ráno se vyplesknout na pláž a zajímavá místa znát jenom jako názvy EXITů na dálnici. Ale každý má svůj způsob a neříkám, že ten náš je lepší. Každopádně za rok najedeme okolo 40 000 km a ta velká dovolená z toho dělá jen nějakých 1000-1500 km. Jak probíhá ten zbytek.
Jak už jsem kdysi uvedl, máme auto se střední baterkou o velikosti 58 kWh. To nám dává v létě nějakých 350 km kombinovaného dojezdu. V zimě je to míň, zrovna ten náš model je pověstný tím, že je o dost „žravější“ než třeba Tesly nebo Hyundai Kona. Jak probíhá náš týden? Třeba teď, když je během dne pod nulou?
- Pondělí: Ráno odjíždíme, auto je vytopené, skla jsou automaticky odmražené, baterka má 80 % (auto si počítá zhruba 200 km dojezd). Cesta do práce 50 km (cca. 30 km z toho po dálnici, klasika zhruba 130 km/h). Auto na parkovišti u práce stojí, nenabíjí. V zimě mu zbyde tak 58-63% baterky. Odpoledne cesta zase zpět. Zase 50 km stejná trasa, příjezd s zhruba 35-40% baterky. Když řídím já, tak je to ta nižší hodnota, protože mám těžší nohu. Zbývá tedy zhruba 80-100 km dojezdu.
- Úterý: To je stejné jako pondělí.
- Středa: Stejná jako pondělí a úterý.
- Čtvrtek: Pozor změna, to máme dětské kroužky, takže udělám občas 2-3 otočky k tělocvičně s dětma a pro děti. Ale to sebere 2-4% z baterky maximálně.
- Pátek: Ten bývá jako ostatní dny, ale třeba zrovna nedávno jsme zjistili, že je nutné zajet ráno s jedním dítětem do nemocnice. Ta je vzdálená asi 35 km od nás v okresním městě. Auto mělo těch svých 80 %. Takže jsme jeli do nemocnice a zpátky. Domů jsem dojel s 57 % baterky a jel na tu běžnou cestu do práce, vrátil jsem se domů se 17 %, auto bylo mírně neklidné s svítil první stupeň hladového oka (pod 20 % baterky).
- Víkend: To občas jedeme někam na výlet nebo k babičkám. Jedna od nás bydlí o něco víc, než 100 km daleko po dálnici. Takže změna, přes appku nechám auto nabít ráno na 100 %. Jedu jako vždy a dojedeme tak s 53-57 %. Holt přes zimu to žere víc. U babičky jsou samozřejmě nějaké pojížďky, občas delší, občas kratší.
S EV tušíme, že bychom asi dojeli v nějaké né úplně komfortní zóně (třeba kolem 5 % baterky, možná by se v té zimě muselo zpomalit). Tady má EV s větší baterkou anebo spalovák prostě výhodu těch svých 1000 km dojezdu. No, akorát že děda si koupil taky EVčko. Takže když jsme u něj, tak se prostě napíchneme na jeho wallbox a nabíjíme. Když se vracíme z víkendu, tak taky nakupujeme jídlo na další týden, takže zajedeme třeba do Kauflandu (50-150 kW nabíječky), LIDLu (50 kW) anebo Albertu (150 kW). To jsou nákupy, co bysme stejně dělali a u všech obchodů kde nakupujeme ty nabíječky jsou. Tak proč toho nevyužít.
Proto říkám, že 95 % cest zvládáme na jedno nabití doma. O tom víkendu většinou kousek dobijeme u táty taky na AC. Na DC tedy prakticky nenabíjíme. Doma mě stojí nabíjení 5 Kč za kWh z veřejné sítě. To není žádná darda a stojí to stejně jako LPG.
Jakej je tedy každodenní život s elektromobilem? Je to úplně stejná nuda jako se spalovákem. Prostě sednete a jedete, auto se přizpůsobuje Vašim potřebám a nemusíte se přizpůsobit autu.
Auto si člověk musí kupovat tak, aby vyhovělo 90 % jeho cest. Pokud jezdíte každou chvíli po autobahnu na druhou stranu Německa, kupte si naftu a budete spokojení. Kupte si prostě to, co Vám vyhovuje. Mě vyhovuje to, že nemusím každý druhý týden řešit tankování. A jízda s EV je pro mě zábavnější. Nic víc.
Hodně kilometrů bez nehod přeje TDK.
