Článek
Letos slavíme 81 let od vítězství spojenců nad nacismem. A v naší Poslanecké sněmovně její předseda Tomio Okamura navrhl odsouzení konání kulturní akce sudetských Němců v Brně. Vzhledem k převaze vládní koalice je překvapivé, že zatím Sněmovna stanovisko neschválila (v době psaní článku) a jednat o něm má opět 6. 5. 2026 od 18 hodin.
Přitom tento sjezd už několik měsíců jitří nálady v české společnosti jako málokterá kulturní akce, snad s výjimkou Prague Pride. Ale co se má vlastně konat? Mají sem přijet ti, kdo kolaborovali s nacisty a přímo se podíleli na perzekucích našeho lidu? Má se zde probírat otázka zrušení Benešových dekretů, jak navrhuje partner SPD, německá AfD? Má se jednat o sjezd plný nacistické symboliky a oslavy této války a jejích hrůz?
Ani jedna odpověď není správná. Naopak celým programem se má prolínat smíření národů a připomínka nacistických hrůz, například pietou u Kounicových kolejí. Důležitou částí jsou kulturní akce v krojích, národní tance, bohoslužby a pieta na cestě do Pohořelic.
Spousta lidí, co se zaklíná svým vlastenectvím, i když lze o pochopení jeho významu pochybovat, s tímto nesouhlasí a bojí se, že to prolomí bariéru pro oslavy nacismu v ČR a právě navrácení majetku zpět sudetským Němcům. To se však neděje ani nechystá. Naopak je to prostě jen další krok na cestě ke smíření národů.
Lidé, kteří tam jedou, jsou děti či vnuci lidí, kteří byli vyhnáni ze Sudet. Chceme i je stíhat za vinu jejich otců a dědů? A po kolik generací ještě? Pokud tam budou pamětníci, tak ti lidé byli v té době malé děti. To není věc, ze které by se nám měly ježit chlupy na zádech. Pravděpodobně tam nebudou lidi, kteří mají doma sbírky nacistických relikvií, kteří si nacistickými symboly osazují své helmy a kteří veřejně hajlují a dělají si na sociálních sítích srandu z nacistických hrůz či je oslavují. A pokud, tak to nám přece nevadí, to jsou takové ty klukoviny a děje se to, když necháte v hospodě kolovat svůj mobil. Proč to tedy lidem vadí?
Nemyslete si, že smířením člověk zapomene na to, že se nacistické hrůzy děly. To je právě naopak a je třeba si to připomínat a učit o tom děti, aby si všímaly toho, když někdo bude o nějakém národu či lidech mluvit jako o vinných a méněcenných jen proto, jaké jsou národnosti nebo víry bez rozlišení toho, jak jsou osobně za něco vinni. Připomínejme dětem ty hrůzy války a okrajem i to, co se dělo po válce. Historie má být úplná.
Bydlím na Moravě v místě v oblasti bývalých Sudet. Nebydlím zde dlouho, ale jako místní člověk dokážu vnímat to, co ti, kteří sem dojedou na víkend do sklípku, nedokážou. Ty věci nejsou tak viditelné, jako v Čechách, ale stále i po 80 letech jsou tu přítomné. Na Moravě byla situace složitější a byly vedle sebe vesnice české i vesnice německé, tedy ty, kde převažovali Němci nad Čechy. Přes různé rozepře však zde spolu žili stovky let. Měli své oddělené školy, ale třeba jeden kostel.
Po válce Němci odešli. A nyní nezpochybňuji Benešovy dekrety, zjevně to tak muselo být, jinak by vše mohlo být ještě horší. Pro alternativní historii navrhuji knihu Sudetenland od Leoše Kyši. Najednou někde zůstala obec skoro kompletní, ale jinde spadl počet obyvatel na třetinu či pětinu. No a komunisté je začali doplňovat. Občas nepřišli lidé s úplně čistými úmysly a byli to ti nejhorší komunisté. Tomuto tématu se věnovala i část knihy Kateřiny Tučkové -Vyhnání Gerty Schnirch. Najednou se tedy přetrhla vazba s minulostí. Ti lidé nebyli ve vsi usazení tak, jako předtím, a proto se všechny tradice i vazba k půdě dost omezily.
No a je to vidět i nyní. Bývalým německým obcím například zbyly krásné kostely i s původním vyřezávaným nábytkem, ale ty kostely zejí prázdnotou a lidé tam nechodí. Přitom ve vedlejší obci jsou mše stále populární. Také tradice, které tu byly stovky let a za všechny budu jmenovat Hody, se jen horko těžko vrací zpátky a podílí se na tom pár lidí oproti jiným obcím, kde jsou to stále desítky krojovaných v průvodu. Kulturní život v obci tak zajišťují především mladí nadšenci, třeba lidi, kteří se shlukli kolem školky, ale vše stojí na pár jednotlivcích a nefunguje tu takové to přirozené nástupnictví. Vše se buduje, ale chce to čas, protože i za komunismu byla spousta věcí nuceně utlumena. Naštěstí pro naši oblasti, zde funguje zemědělství, a i ekonomika těch obcí je velmi dobrá díky turismu. To je věc, kterou například v Čechách vždycky nemají, a proto je to tam víc vidět. I při snahách o posun obce jsou vidět takové zvláštní brzdy, které naopak jako ideální vidí to, aby se nic neměnilo.
Dříve v těchto obcích masově vítězili komunisté a ve vedlejších to byli lidovci. Dnes se to posunuje a komunisté naštěstí přirozeně zmizeli a podpora se přesunula k ANO a SPD. Díky novým přistěhovalcům se to posouvá a voličská základna je už rozmanitá. Podobně, jako v jiných obcích, tak i zde vítězí často nezávislí kandidáti a když má obec štěstí, tak si zvolí starostu a zastupitele, kteří se opravdu o život v obci a její budoucnost zajímají. Tím se daří ty jizvy zacelovat.
Jak jsem tedy psal, nezapomínejme na minulost, připomínejme si to, co se za 2. světové války dělo a jaká příkoří na nás byla vykonána. Nepřekrucujme minulost. Nenechme si však dostat do hlavy to, že je tu nějaké akutní ohrožení, protože pak bychom zbytečně bojovali v kulturních válkách místo toho, abychom se soustředili na jiné věci, které jsou pro náš stát mnohem zásadnější. Třeba podpora vzdělání, vědy a výzkumu.
