Ted Bundy: Zlo s tváří člověka

Ted Bundy. Jméno, které zná snad každý a které proniklo i do světa hudby, kultury a psychologie. O jeho vražedném řádění byly napsány stohy knih, natočeno spoustu dokumentů i filmů a pronikl i do psychiatrických skript. Kdo byl Ted Bundy a najde se někdy motiv jeho běsnění, kterým doslova terorizoval USA v letech 1974-1978? Zjistí se někdy konečný počet jeho obětí? Zřejmě nikdy, přiznal se k vraždám třiceti žen, ovšem vyšetřovatelé a psychologové, kteří s Bundym hovořili, odhadují, že jich může být až ke stu. Sociopatický vrah a nekrofil, naproti tomu inteligentní, okouzlující a šarmantní muž prokázal, že uměl být i výtečným manipulátorem a mystifikátorem.

Navzdory hrůzostrašnosti činů, které spáchal, se z něj ve Spojených státech stala v podstatě celebrita. Mohl za to jeho sympatický vzhled, dva útěky z vězení i chování u soudních přelíčení, které byly přenášeny v televizi. Měl obrovskou základnu fanynek, které mu psaly zamilované dopisy. Jedna z nich se pak stala jeho „vyvolenou“ - Carole Ann Boone. Ta se dokonce stala matkou jeho dcery Rose.

Stigma neprovdané matky

Mělo Bundyho vražedné řádění kořeny v dětství, nebo byl zvrácený odjakživa? Ted Bundy se narodil 24. 11. 1946 v Burlingtonu ve státě Vermont jako Theodore Robert Cowell. Byl dítě svobodné matky a jeho biologický otec byl neznámý. V té době toto znamenalo obrovskou hanbu, a aby byl malý Theodore ušetřen posměchu okolí a jisté stigmatizaci svého původu, byl vychován prarodiči. Tajili mu to a pokládal je za své rodiče a svou matku za svou sestru. Ta se několik let po chlapcově narození vdala a rodiče ji přesvědčili, ať si chlapce vezme s sebou do nového manželství. Rodina se přestěhovala do Tacomy a Theodore přijal příjmení svého otčíma. Johnnie Bundy ho adpotoval a vychovával ho jako vlastního. Ovšem pořád si myslel, že žije se svou sestrou a Johnnie je jeho strýc. Když mu bylo 14 let, našel v přihrádce v autě svůj rodný list. Až díky tomu zjistil, že žena, kterou považoval za matku, je jeho babička a v kolonce otec nebylo uvedeno žádné jméno. Vězeňský psycholog Al Carlisle později vzpomínal, že toto odhalení znamenalo pro Teda Bundyho skutečný šok a byl zachvácen „naprostým vztekem a bezradností“, jak později citoval jeho výpověď.

Přestože prožíval poměrně šťastné dětství, v jeho chování se už od útlého věku daly vypozorovat jisté zvláštnosti. Zhruba od tří let ho začaly fascinovat nože, byl naprosto konsternován, když viděl souseda, který vyvrhával právě ulovenou laň a který mu přátelsky nabídl, ať mu jde pomoci. Ted neváhal a obrovským nožem laň doslova rozřezal, což je pro tříleté dítě opravdu nadlidský výkon. Jak je popisováno v odborné literatuře, spousta sériových vrahů opravdu začíná přesně podle této šablony - z kuchání mrtvých zvířat přešel na trápení a zabíjení drobných domácích zvířat - pitval veverky, zaživa rozřezával kočky, uřezával ocasy hlodavcům. Jak vyrůstal a stával se z něj teenager, začal mít sklony k voyerismu, pozoroval svlékající se ženy přes okna, kradl pornografické časopisy zaměřené na BDSM, mučení, sadismus. Neměl mnoho kamarádů, ve škole působil plaše a ostýchavě, nicméně učitelé byli spokojeni - jeho IQ bylo nadprůměrné, učil se velice dobře, byl zvídavý a chytrý. Po skončení střední školy tedy nastoupil na univerzitu v Seattlu ve státě Washington.

Nejsi ambiciózní a nikdy ničeho nedosáhneš! Rozcházím se s tebou!

Na univerzitě byl chytrý pohledný a charismatický mladík, který studoval psychologii, obklopen vždy houfem chlapců, kteří se s ním chtěli přátelit a vzít ho do bratrstva. Bundy to odmítal a později se svěřil opět psychologovi Carlisleovi: „Absolutně nechápu, proč se lidé přátelí. Proč? Jaký to má důvod? Vždyť je to úplně k ničemu. Nikdy jsem nepochopil, jak můžou být dva lidi kamarádi. Je to absolutní ztráta času. Je mi odporná jen ta představa.“ Na univerzitě došlo také k osudovému setkání. Ted Bundy se zamiloval. Dívka, kterou známe pod pseudonymem Stephanie Brooks byla bohatá, ctižádostivá a krásná studentka z Kalifornie. Měla všechno, bohatou milující rodinu, ambice a Bundy se do ní úplně zbláznil.

Krásný pár, vzpomínali na ně později ostatní studenti i profesoři. Chytrý fešák Ted a krásná černovlasá Stephanie, jedna z nejlepších studentek. Ovšem idylka neměla dlouhého trvání. Stephanie se s ním po několika bouřlivých hádkách rozešla. Nebyl pro ni prý dostatečně průbojný a ambiciózní. Mladá dívka, která ve všem dala na svého otce, prohlásila, že Bundy nikdy ničeho nedosáhne, v čemž ji neustále utvrzoval její otec, kterému se Bundy jednoznačně nelíbil a považoval ho za „nulu z Tacomy“. Dosáhl svého, Stephanie Teda opustila a ten moment označují psychologové a kriminalisté, kteří později vyšetřovali jeho zvrácené zločiny, za zlomový. Velká část jeho pozdějších obětí byla Stephanii fyzicky podobná, vesměs se jednalo o brunetky s dlouhými vlasy rozdělenými pěšinkou. Promítal si do nich svou touhu zabít a zneuctít Stephanii? Ze začátku možná. Pak už mu ale na podobnosti přestalo záležet.

Ve dne samaritán, v noci krvelačný vrah

Ann Rule, autorka knihy o Bundym „The Stranger Beside Me“, pracovala ve středisku pro oběti znásilnění při univerzitě. Spolupracovala s Bundym, který se zde angažoval jako dobrovolník. Rozdával letáky, staral se o týrané ženy, hledal jim azyl, provázel je k lékařským prohlídkám, doprovázel znásilněné a zbité ženy na policejní stanice. Pracoval dokonce jako dobrovolník na tísňové lince pro oběti násilí, kde jim radil a pomáhal. Ann vzpomínala, že se Bundy těšil obrovské oblibě lidí v centru, profesorů, žen, ba dokonce i samotných znásilněných a týraných obětí. Choval se k nim vždy s noblesou a úctou, jako „ze staré školy“, jak popisovala. Nikoho ani nenapadlo, že vzorný student psychologie, který později tento obor změnil a začal studovat práva, je ve skutečnosti časovanou bombou. Bundy změnu oboru za práva vysvětloval tak, že zjistil, že chce být obhájcem právě takovýchto nešťastných ženských obětí. Přestoupil do Utahu, kde začal práva studovat. Dokonce se opět setkal se Stephanie Brooksovou a znovu s ní začal chodit. Pár mluvil i o svatbě, ale Bundy se najednou přestal ozývat. Ve stejném období se v okolí začaly ztrácet mladé ženy.

Kdo byl první obětí Teda Bundyho se nikdy nedozvíme. Spekuluje se o tom, že vraždil již jako teenager, ovšem on sám se k ničemu takovém nikdy nepřiznal. Během výslechů udal Bundy jako roky prvních násilností 1969 a 1971. Za počátek jeho vražedného řádění se tedy označuje případ z ledna 1974. Jedné noci se vloupal do ložnice poklidně spící Karen Sparks, která měla být jeho první obětí – zmlátil ji železnou tyčí a následně ji sexuálně zneužil. Jen díky neuvěřitelné náhodě se jí podařilo přežít. Byla ošklivě zraněna a z napadení si nic nepamatuje. První oběť na životě, která se dá prokazatelně připsat Bundymu, byla Lynda Ann Healy. Tu napadl 1. 2. 1974 v jejím pokoji jen o necelý měsíc později než Karen. K její vraždě se později, už po vynesení rozsudku trestu smrti, přiznal. Začíná krvavý rok 1974.

Berle, sádra, mapa a Volkswagen Brouk

Jeho oběti byly vždy mladé atraktivní ženy, často vysokoškolské studentky. Používal během „lovu“ na tyto ženy několik metod. Předstíral zranění, nohu v sádře, berli či se objevoval v převleku za policistu nebo hasiče. Ve chvíli, kdy vzbudil soucit a důvěru, nalákal svou oběť k autu, kde ji rychle omráčil ranou páčidla či trubkou a odvezl. Policisté v Oregonu a Washingtonu zaznamenali několik zmizení mladých žen. Dívky, které spojovalo pouze to, že šlo o mladé a atraktivní studentky, se vypařily beze stopy. Navíc v poměrně bezpečných čtvrtích. Často zmizely cestou na koleje či z večírku. Na místech zmizení nebyly nalezeny použitelné fyzické stopy či otisky prstů. Jediné, na co si svědci vzpomínali, bylo, že se v okolí pohyboval mladý tmavovlasý pohledný muž s rukou v sádře a vždy stál opodál vůz Volkswagen Beetle.

Ted Bundy vraždil ve Washingtonu, Utahu, Coloradu a v neposlední řadě i na Floridě. 11. června 1974 zmizela studentka Georgan Hawkins, k jejíž vraždě se Bundy přiznal až těsně před popravou. V té době policie pohřešovala již pět mladých, navzájem si podobných žen. V autě vyndal přední sedadlo, aby omráčená oběť nebyla vidět a zavezl ji do lesa, kde oběť vyndal, posmrtně znásilnil a zneužil. K některým tělům se Bundy vracel opakovaně - a podle jeho výpovědi to byl i případ Hawkinsové. K té se měl Bundy vrátit až třikrát, poté její ostatky začaly hnít.

Některých těl svých obětí či jejich částí se Bundy nechtěl vzdát, proto si je několikrát vzal domů, kde se jimi sexuálně uspokojoval. Ve svém bytě si vystavil i pár hlav. S mrtvolami ležel v posteli, kupodivu láskyplně je zabalil do peřiny, obejmul je a usínal s nimi. Zbavil se jich až poté, co kvůli rozkladu začaly zapáchat tak, že to pro něj bylo nesnesitelné. Případů mizení mladých dívek si všimla média a mezi lidmi se šířil strach. Začínalo být jasné, že se za vším skrývá jeden chladnokrevný, sériový pachatel.

14. července 1974 se Bundy vydal k jezeru Sammamish pro další oběti. Unesl tam dvě dívky. Bylo tam v té době na pět set mladých lidí. Janice Ott (23) a Denise Maria Naslud (19) se nechaly zlákat pohledným mužem se sádrou na ruce, který je žádal o pomoc při naložení vozu na jezerní přívoz. Díky množství lidí, které se na večírku u jezera nacházeli, měla konečně policie spoustu výpovědí svědků i různé indicie a podařilo se jim sestavit přibližný portrét údajného únosce. I to, že si říká Ted. Na horkou policejní linku anonymně mezi jinými zavolala nejen Ann Rule, ale hlavně tehdejší přítelkyně Teda Bundyho Elizabeth Kendall.

Tehdy se nic nestalo. Podobných tipů dostávala policie bezpočet. A úspěšný student práv, který pracoval v organizaci pro týrané ženy, skutečně nezapadal do profilu šíleného sériového vraha. Při prošetřování Tedů, kteří měli vztah k nějakému Volkswagenu, se vynořil i Ted Bundy. Ale uvědomme si, že tehdejší kriminalistika neznala DNA, měla velice omezené technické možnosti a Bundy se každou další vraždou zdokonaloval. Na těle jedné oběti se například nenašel ani jeden otisk ani žádný jiný důkaz, který by s ní spojil vlastně kohokoli. Vynořovala se další zmrzačená a posmrtně rozřezaná a zneuctěná těla mladých žen a  Bundymu došlo, že mu ve Washingtonu hoří zem pod nohama. Rozešel se s Elizabeth a rozhodl se přestěhovat do Utahu, kde zapůsobil na profesory univerzity v Salt Lake City a vybaven skvělým doporučením od stávajících profesorů byl v září 1974 přijat ke studiu práv.

Bundyho vražedná jízda

Již cestou do Utahu naložil stopařku, kterou uškrtil a posmrtně znásilnil. Její ostatky spálil v lese a později přiznal, že si u „táboráku“ opekl nad hořícím tělem marshmalow, a dokonce si okolo ohně zatancoval. Jeho vražedné řádění nabývalo na síle a Bundy se přestal kontrolovat. Navenek zůstával pořád uhlazeným, sofistikovaným studentem práv, ale večer se měnil v naprostého netvora. Modus operandi zůstal pořád stejný - berle, sádra, přestrojení za policistu - ale čím dál častěji už nepreferoval znásilnění ještě živých obětí, naopak - zcela se v něm probudily sklony k nekrofilii a ovládly ho. Mrtvá těla pohřbíval v mělkém hrobě, opakovaně se k ostatkům vracel a znásilňoval je.

Poprvé byl Bundy zatčen 16. srpna 1975 poté, co ujížděl hlídce, která ho chtěla zastavit a pokutovat kvůli vysoké rychlosti. Přestože při prohlídce jeho vozu byly nalezeny lyžařské kukly, pouta, provazy, páčidlo a jiné podezřelé předměty, jeho činy mu ani s těmito věcmi nikdo nebyl schopný stoprocentně připsat. Z vězení byl propuštěn, policie ho však od té doby sledovala. Bundy začínal pustnout, do školy již téměř nechodil, zcela ho ovládaly myšlenky na další vraždy. Carol da Ronch je označována pozdějšími vyšetřovateli jako klíčová postava, která vedla k dopadení Teda Bundyho, ačkoli jeho řádění mělo trvat ještě další tři roky. Carol se pokusil unést, když se mu ji podařilo přesvědčit, že je policista v civilu a potřebuje pomoc. Při rdoušení v autě se ale dívce podařilo otevřít dveře a vyskočit z auta ven. Policisté na základě její výpovědi opět sestavili portrét a opět žádali všechny, aby zavolali na horkou linku. Jednou z volajících byla opět Elizabeth Kendall, která Teda zase poznala.

Její upozornění ale opět zapadlo. Kendallová později vzpomínala v rozhovoru: „Z Utahu, kam se Ted přestěhoval, se vrátila moje kamarádka a řekla, že se to tam děje znova. Že tam mizí holky. Můj svět se zhroutil. To už bylo přece jen mnoho náhod najednou. Tak jsem znovu zavolala na policii a dala detektivovi nějaké fotky Teda.“ Policisté ukázali fotky znovu svědkům od jezera Sammamish, ti ho však nepoznali. Elizabeth tedy poslala fotografie vyšetřovatelům do Utahu, kde se mezitím mrtvá těla kupila. Bundy však nelenil a opět se odstěhoval, tentokrát do Colorada. Ani tam už neovládl své vražedné choutky a zabil tam několik žen.

Útěky z vězení

V srpnu 1975 se z predátora sám stal lovenou kořistí. Projížděl Utahem nepovolenou rychlostí, a když se ho snažila zastavit hlídka, Bundy šlápl na plyn. Po honičce, do které se zapojilo deset policejních vozů, byl zastaven odříznutím do jednosměrné ulice a jeho auto bylo prohledáno. Policisté našli jeho „vražednou výbavu“ - lyžařskou kuklu, punčocháče s vystřiženými otvory na oči, pouta. Policisté zatím Bundyho neměli za co zatknout, dostal se ale do jejich záznamů. Jeden z detektivů si při čtení zprávy uvědomil, že podobný vůz a předměty byly zmíněny v případu pokusu o únos Carol DaRonch. Po několika měsících shromažďování důkazů byl Bundy zatčen. Carol jej bez váhání identifikovala.

Soud ho poslal na rok až 15 let do vězení v Utahu za únos a později byl obviněn z jedné vraždy v Coloradu. Soud se měl konat v Aspenu, nikdo však nepočítal s tím, co se stane. Bundymu bylo povoleno během přestávky navštívit knihovnu, využil nepozornosti dozorců a vyskočil z okna ve druhém patře. Jeho první útěk trval šest dní, než byl znovu dopaden - byl zastaven v kradeném autě. Bundy však nehodlal ve vězení zůstat ani napodruhé. Se svou pověstnou pečlivostí si naplánoval každý detail. Zhubl 15 kilogramů, oddané fanynky mu do vězení propašovaly pilu a peníze, obstaral si plán vězení. Prořezal si otvor ve stropě a 31. 12. 1977 utekl. Personál si útěku všiml až druhý den ráno, kdy měl Bundy sedmnáctihodinový náskok. Při útěku se proboural až do bytu šéfa věznice. Vzal si jeho civilní šaty, odcizil auto a projel prakticky na druhý konec Spojených států, na Floridu. Uvědomoval si, že pokud nebude páchat žádnou trestnou činnost, může zůstat nepovšimnutý a nehledaný až do smrti. Neměl ale žádné doklady ani se neměl čím živit, kradl tedy peněženky. A opět v něm rostlo vražedné šílenství a touha po krvi.

Masakr na koleji Chi Omega

15. 1. 1978 se vloupal v noci do budovy sesterstva Chi Omega Floridské státní univerzity. Brutálně zabil dvě mladé ženy. Margaret Bowman spala, když ji začal surově bít a následně ji uškrtil silonovou ponožkou. Pak napadl Lisu Levy, uškrtil ji a mrtvé tělo sexuálně zneužil. Další dvě dívky brutálně zbil, ale přežily. To vše se podle policie odehrálo v rámci pouhých 15 minut. Jeho vražedné běsnění ale mělo mít svůj konec. Poslední obětí byla Kimberly Diane Leach. Bylo jí pouhých 11 let, když ji Bundy nalákal do své dodávky, před kterou byla naposledy viděna živá. Její tělo bylo nalezeno o sedm týdnů později, částečně svlečené. Dívenka byla podřezána a měla zohavené intimní partie. To už byl ale Bundy za mřížemi - za napadení policisty.

Soudní proces a Carole Ann Boone

Rozjel se soudní proces. Bundy jako narcistický psychopat s dvěma ročníky práv se rozhodl, že se bude obhajovat sám. Jeho proces byl vůbec prvním v americké historii, který byl vysílán médii napříč Spojenými státy. Z Bundyho vyrobil mediální senzaci. Kromě celostátních médií byla v soudní síni přítomna lokální média ze všech padesáti států a dokonce i devět zahraničních kanálů. Bundy si svých pět minut slávy neskutečně užíval. Pózoval kamerám, poskytoval rozhovory a vždy se za všech okolností usmíval. Soudní síň byla plná jeho fanynek, které ho milovaly tak, že psaly petice za jeho osvobození. Přece nikdo tak charismatický a pohledný nemůže být sériovým vrahem. Nejzarytější fanynkou byla Carole Ann Boone. Bundy vycítil šanci ke shovívavosti poroty a rozhodl se, že se s ní ožení. Žádný kněz je však nechtěl oddat, tak se začal probírat směrnicemi a regulemi, až narazil na to, že pokud se vezmou před soudem, bude jejich sňatek platný. Tak se i stalo.

Carole byla oddanou manželkou. Pašovala mu do vězení drogy, které měla zasunuté ve vagině, aby měl Bundy na uplácení dozorců. O způsobu početí jejich dcery Rose se dodnes vedou spory. Říká se, že Bundy podplatil strážce, aby manželce předal jeho sperma v kondomu, mnohem pravděpodobnější ale je, že podplacení dozorci nechali dvojici někde v zapadlém koutě věznice o samotě. Existují fotografie, kde maličká Rose sedí na klíně své matce při návštěvě otce Bundyho v cele smrti. Rose nyní žije pod falešnou identitou.

V červenci 1979 byl uznán vinným ze dvou vražd v komplexu Chi Omega. Dostal dva tresty smrti. Další rozsudek smrti pak vynesl soudce v roce 1980 při přelíčení ohledně zabití dvanáctileté dívky. I po odsouzení Bundy ve vězení nadále trval na tom, že žádný z činů nespáchal. Po několika letech bylo stanoveno datum popravy a Bundymu bylo jasné, že už nemusí mlčet. Během rozhovorů s psychologem a vyšetřovateli přiznal 30 vražd i s podrobnými detaily. Jeho přiznání během rozhovorů jsou zdokumentována a jsou ke slyšení na YouTube, kde je i jeho rozhovor, který poskytl americké televizi NBC pár měsíců před popravou.

Ted Bundy byl popraven 24. 1. 1989 na Floridě na elektrickém křesle.

Jeho vražedná kariéra inspirovala mnoho filmařů a dokumentaristů. Bylo natočeno nespočet kvalitních i méně kvalitních filmů, za všechny jmenujme např.

Zlo s lidskou tváří (Extremely Wicked, Shockingly Evil and Vile, 2019)

Ted Bundy: V mysli monstra (Ted Bundy: Mind of a Monste, 2019)

Ted Bundy (Ted Bundy, 2002)

Zdroje:

Kniha - Encyklopedie sériových vrahů

Krasavec s nechutným rituálem. Ted Bundy zabil desítky žen, těla pak znásilňoval - Deník.cz (denik.cz)

Rose Bundy: Jediná dcera sériového vraha a nekrofila Teda Bundyho – eXtra.cz

Encyklopedie sériových vrahů - Elizabeth Kendallová a její dcera Molly vzpomínají na Teda Bundyho (encyklopedievrahu.cz)

Sériový vrah Ted Bundy: Desítky zavražděných žen se staly obětí nekrofilie - Prima Zoom (iprima.cz)

Wikipedia.org