Článek
Fitti vyrůstal v běžné rodině. Když mu bylo čtrnáct, jeho rodiče se rozvedli a zůstal sám s matkou. Dospívající chlapec brzy zjistil, že matka mu nedokáže nastavit mantinely, a začal si dělat zcela, co chtěl. První cigarety, první opíjení, holky si vodil přímo domů. Začal mnohaletý kolotoč večírků a mezi nimi plynul život - vojna, první práce, první vážnější vztah. Fitti pokračoval v pití, a tak se začaly postupně objevovat první potíže s penězi, problémy v práci. Ani těhotenství přítelkyně nebylo důvodem ukončit bohémský způsob života.
„Všechno to vyvrcholilo tím, že já jsem nedokázal žít bez alkoholu. Já jsem prostě chlastal tak, že jsem měl několikadenní okna, že jsem si nepamatoval vůbec nic, že jsem se probral v jiném městě, s jinýma lidma, úplně prostě někde jinde.“
Jak Fitti vzpomíná, toto byl pro něj běžný režim. Takový způsob života je ale předzvěstí tragédie. Po jednom divokém domácím večírku zůstala Fittiho družka mrtvá, s probodeným srdcem. Fitti se odpovědnosti za čin nezříká, ale zároveň si nic nepamatuje – dodnes neví, co se stalo a zda přítelkyni opravdu zabil on.
Následovala záchytka, výslechy, obvinění z vraždy, vazba a soud. Fittiho bohémský způsob života byl rázem ukončen a on si pomalu uvědomoval, že se dostal někam, kde nikdy nechtěl být. Proč vlastně pil? Chtěl někým být, něco znamenat. Myslel si, že když se napije, bude odvázanější a dokáže lépe využít život. Teď však viděl, že alkohol fungoval přesně naopak – dovedl ho do bodu, kdy byl přesvědčen, že jeho život skončil.
Ale dokud člověk žije, má naději. Fitti potkal ve vězení narkomana, kterého znal z venku. Viděl, že je jiný – šel za ním a ptal se, co se mu stalo. Ten člověk mu řekl o své víře v Boha, který ho mění. Fitti měl jasno – buď je zfetovaný, nebo to hraje na okolí. Když ale viděl, že ten člověk je jiný nejen před druhými, ale i v soukromí, začal se zajímat. Začal číst Bibli, setkávat se s pracovníky z Teen Challenge.
Po propuštění z vězení Fitti absolvoval resocializační program, i když už se mu moc nechtělo. Začal se vracet do života, našel si práci i přítelkyni. Po nějaké době došel k závěru, že chlast už mám vyřešený, tak sem tam si pivo může dát. Začal ale rychle klouzat zpět tam, kam už se nikdy nechtěl dostat. Opět kvůli pití přišel o vztah.
Nakonec došel k závěru, že jedinou cestou je úplná a trvalá abstinence. Jeden pastor mu řekl: „Když má člověk problém s pitím a chce ho řešit, tak to nemůže být otázka měsíců, ale minimálně let, aby si mohl říct, hele, už je to dobré.“
Fitti se toho chytil a plně abstinuje již více než šestnáct let. Má také manželku a rodinu, alkohol už mu vztahy neničí.
