Článek
Naše služba sociálně vyloučeným dětem začala později a zprvu nenápadně – pozornost pracovníků během streetworku upoutaly děti bezprizorně se potulující po ulicích. Bylo jim těchto dětí líto. Začali za nimi chodit, připravovat první program, který se odehrával v parcích – hry, sportování, vyprávění biblických příběhů.
Když sdílíme svoje zkušenosti, často se setkáváme s reakcemi typu (parafráze): „Ale oni dobře vědí o antikoncepci, nedělejte z nich hloupé!“ nebo „Jak jako že se jim nedostalo vzdělání, nedělejte z nich chudinky!“, případně staré známé „Kdyby chtěli, tak by měli!“
Ano, mnoho lidí se dokázalo poprat se znevýhodněním, diskriminací nebo odkazem předchozích generací a „normálně“ fungují, pracují, žijí. O těch ale my nemluvíme, protože ti k nám nechodí. Nepotřebují nás, a to je moc dobře! V našem pracovním týmu máme několik kolegů romského původu, kteří mají zkušenost se sociálním vyloučením, museli zabojovat víc než my ostatní. Jsou to skvělí kolegové a odvádějí dobrou práci.
Lidé, kteří k nám přicházejí z ubytoven (a my k nim), ale žijí v izolaci a bídě. Zde míra sociálního vyloučení nabývá svého maxima. Tito lidé jsou často vyloučeni nejen z většinové společnosti, ale i ze své komunity.
Zde vyrůstají dívky (i chlapci), které mají opravdu o antikoncepci jen mlhavou představu, opředenou různými mýty, které se mezi nimi povídají. Není to tím, že by byly hloupé, ale prostě se nedostanou k relevantním informacím (a asi se o to ani aktivně nesnaží, protože je to prostě nenapadne – mají třeba sedm nebo jedenáct sourozenců a v dalších rodinách, které je obklopují, je to podobné). V případě dětí neplatí ono známé „kdo chce, ten má“ - upřímně – kdo z nás by chodil sám od sebe každý den do školy, kdyby nám to tak nenastavili rodiče? Děti ze sociálně vyloučeného prostředí mají startovní čáru posunutou daleko dozadu. Především svou rodinou a okolím, ve kterém vyrůstají a které je formuje.
Známe rodinu, která má devět dětí a dlouhodobě žije na ubytovně. Jedna z dcer začala chodit s klukem z běžné rodiny, která ji přijala a poskytla jí podporu. Není překvapivé, že tato dívka zvládla vystudovat střední školu a žije jinak než její sourozenci, kteří zůstávají na ubytovně.
V dětských centrech usilujeme o to seznámit děti s jiným světem a způsobem života, než je ten z ubytovny, který vnímají jako normu. Podporujeme je, aby posunuli svou startovní čáru dopředu.
Pracujeme i s rodinami dětí, protože si uvědomujeme, že rodina má zásadní vliv a když se podaří zlepšit celkovou situaci rodiny, podpořit rodiče v péči a výchově, mají děti mnohem větší šanci v životě uspět.
Více informací o práci dětských center Teen Challenge najdete zde: www.cdmpraha.cz, www.teenchallengebrno.cz
