Článek
Chtěli jsme si jen v klidu sednout
Šli jsme si večer sednout do baru, kde jsme dřív párkrát byli. Nebyli jsme tam nijak často, ale měli tam klidnou atmosféru a člověk se tam necítil nepatřičně, i když si objednal něco jiného než gin s tonikem. Sedli jsme si ke stolu a čekali na obsluhu. Barmanka přišla za pár minut, mladá holka, která už na první pohled působila, že ji nebaví být tam, kde je.
Objednali jsme si drinky
Já jsem si dala nealko drink, manžel si poručil cider. Obyčejná věc, na kterou nikdo nic neříká. Jenže když jsme to vyslovili, barmanka se ušklíbla a pronesla něco jako: „To jste si nemohli dát aspoň něco normálního?“ Myslela jsem, že jsem se přeslechla. Ale ne. Stála tam a čekala na reakci, s výrazem, který dával jasně najevo, co si o nás myslí.
Manžel nezaváhal ani na vteřinu
Podíval se na ni naprosto klidně a řekl jí, že pokud si přejeme cider a nealko, tak to nejsou „nenormální“ nápoje, ale běžná objednávka. A že pokud ji její práce nebaví, neměla by si to vylévat na hostech. Celou dobu mluvil klidně, ale tak, že bylo jasné, že to myslí vážně. V tu chvíli ztichlo i okolí a barmanka jen kývla hlavou a odešla.
Nepřišla už k nám ani jednou
Pití nám donesla jiná servírka. Neřekla ani slovo, ale bylo vidět, že situaci pochopila. Barmanka se nám celý zbytek večera vyhýbala, a když jsme odcházeli, dívala se jinam. Bylo mi z toho vlastně smutno. Ne kvůli té scéně, ale kvůli tomu, že člověk dneska musí obhajovat i to, že si prostě objednal, co má rád.
Nešlo o cider ani o komentář
Nešlo o to, že někomu vadil náš výběr. Šlo o princip. Pokud má obsluha potřebu hodnotit hosty podle toho, co pijí, nemá za barem co dělat. Nečekám, že mi budou tleskat, ale minimální respekt snad ano. A i když to byla maličkost, tak v tu chvíli jsem si uvědomila, jak důležité je mít po boku někoho, kdo se vás umí zastat, když je to potřeba.
