Článek
Nečekaný začátek večera
Byl páteční večer a po dlouhém týdnu jsme si chtěly dopřát klid. Vybraly jsme si menší restauraci v centru, kam jsem chodila často. Vždy tam bylo příjemně, obsluha se usmívala a jídlo nikdy nezklamalo. Tentokrát to ale mělo být jiné. Hned po příchodu nás usadil mladý číšník, který působil podrážděně, jako by ho už odpoledne někdo vytočil. Přesto jsme se usmály, objednaly si pití a doufaly, že to přejde.
Záměna, která všechno spustila
Po chvíli nám donesl dvě jídla, ale už na první pohled bylo jasné, že nejsou naše. Kamarádka si objednala těstoviny s lososem, já salát s kuřecím masem. Na stole před námi ale skončila pizza a guláš. Slušně jsem číšníkovi řekla, že asi došlo k omylu, a ukázala mu objednávku v mobilu. Místo omluvy se na nás podíval, jako bychom ho urazily. Bez jediného slova odnesl talíře pryč.
Nechápavý tón a rostoucí napětí
Čekaly jsme dalších dvacet minut, aniž by se k nám někdo vrátil. Když jsem ho znovu oslovila, řekl mi podrážděně, že jídlo je na cestě a že máme být trpělivé. Když jsem se pokusila vysvětlit, že jsme jen chtěly upozornit na chybu, přerušil mě s tím, že on přece ví, co dělá. V tu chvíli jsem začala cítit trapnost i vztek. Lidé u vedlejšího stolu se po nás otáčeli a já se jen snažila zachovat klid.
Zlomový okamžik
Nakonec nám přinesl znovu tu samou objednávku jako na začátku. Myslela jsem, že je to vtip, ale číšník se netvářil, že by žertoval. Řekla jsem mu, že to není naše jídlo a že bych ráda mluvila s vedoucím. On se ale prudce otočil a řekl mi, že jestli se mi nelíbí, jak pracuje, můžeme jít jinam. Myslela jsem, že to nemyslí vážně, ale pak přinesl účet za dvě jídla, která jsme ani neochutnaly, a prohlásil, že pokud nezaplatíme, zavolá ochranu.
Vyhození z restaurace
Kamarádka se pokusila situaci uklidnit, ale bylo to marné. Číšník zvýšil hlas a začal nám vyčítat, že děláme scény a že obtěžujeme ostatní hosty. Cítila jsem, jak mi rudne obličej, a v břiše se mi svíral vztek i ponížení. Nakonec opravdu přišel muž z ochranky a požádal nás, abychom odešly. Zaplatily jsme za jídlo, které jsme ani neviděly zblízka, a odešly v tichosti. Nikdo z personálu se ani neomluvil.
Ticho po bouři
Když jsme vyšly ven, bylo mi do breku. Nešlo ani tak o ty peníze, ale o ten pocit, že jsme udělaly něco špatně, i když jsme se jen snažily slušně upozornit na omyl. Kamarádka se mi snažila zvednout náladu, ale já cítila jen prázdno. Místo hezkého večera jsme skončily s pocitem ponížení a nepochopení. Od té doby kolem té restaurace jen procházím. Stačí se podívat dovnitř a znovu cítím ten stejný tlak v hrudi, jako ten večer.
