Článek
Po rozvodu jsem hledala nový začátek
Byla jsem čerstvě po rozvodu a připadala jsem si ztracená. Po dvaceti letech manželství jsem nevěděla, kdo vlastně jsem, a už vůbec ne, jak funguje seznamování. Přihlásila jsem se na několik seznamek, udělala si pár hezkých fotek a začala si psát s muži. Nejdřív to bylo vzrušující, chodila jsem na schůzky, zase se o sebe starala a učila se znovu flirtovat. Během dvou let jsem poznala několik mužů, s některými jsem se vídala jen krátce, jiní u mě zůstali déle. Ale ať to trvalo týdny nebo měsíce, pořád se opakovalo totéž.
Vždycky to začalo nadějně
Každý vztah vypadal ze začátku jako sen. Muži se snažili, psali mi hezké zprávy, volali, zvali mě na večeře. Byla jsem jako v euforii, připadala jsem si mladší a živá. Po pár týdnech nebo měsících jsem si ale všimla, že se něco mění. Začali být odtažití, nepsali tak často, schůzky se rušily na poslední chvíli. Já mezitím seděla nad telefonem, přemýšlela, co jsem udělala špatně, a snažila se to zachránit. Psala jsem jim víc než oni mně, nabízela, že přijedu, že počkám, ale jejich zájem slábl. Vždycky jsem skončila zklamaná a znovu sama. Po třetím podobném příběhu jsem si uvědomila, že problém nebude jen v nich.
Začala jsem přemýšlet
Jednou večer jsem seděla v kuchyni a přehrávala si všechny ty situace. Co měli všichni ti muži společného? A co jsem dělala já? Začala jsem si všímat, že pokaždé, když muž trochu ustoupil, já se snažila víc a víc. Volala jsem, psala, chtěla jsem vysvětlení a jeho ujištění. Jeden z nich mi tehdy řekl: „Potřebuju být chvíli sám, neznamená to, že tě nechci.“ Tehdy jsem se skoro urazila, vůbec jsem tomu nerozuměla. Ale ta věta ve mně zůstala.
Jiný pohled na věc
Postupně jsem začala chápat, že muži přemýšlejí jinak. Mluvit o pocitech pro ně není samozřejmé. Nechtějí řešit věci hned, často potřebují čas, aby si to v sobě srovnali. Jejich mlčení neznamená nezájem, ale jejich způsob, jak se vyrovnat se situací. Já si jejich odstup vždycky vyložila jako odmítnutí a okamžitě jsem začala tlačit. Čím víc jsem se snažila, tím víc utíkali. Ten vzorec byl pořád stejný.
Co jsem si odnesla
Dnes už na seznamkách nejsem. Dala jsem si pauzu a naučila jsem se víc naslouchat a méně tlačit. Vím, že pokud se někdo stáhne, nemusím ho okamžitě bombardovat zprávami, že mu mám dát prostor. Uvědomila jsem si, že láska není jen o tom, kolik slov kdo řekne, ale i o tom, co ukáže činy. To byla pro mě ta největší životní lekce.
