Článek
První týdny bez práce
První týdny jsem měla pocit, že mám pořád dovolenou. Spala jsem déle, chodila pomalu na nákupy a říkala si, že konečně nikam nespěchám. Jenže asi po třech týdnech jsem otevřela internetové bankovnictví a seděla u něj déle než obvykle.
Nešlo o paniku, spíš o zvláštní vystřízlivění. Příjem byl najednou jinde a výdaje zůstaly stejné. Došlo mi, že jestli něco zmizí jako první, budou to věci, které vlastně k životu nutně nepotřebuju.
Káva ve městě a malé radosti
Dřív jsem chodila skoro každý den na kávu do centra. Sednout si, dát si dortík, chvíli koukat kolem sebe. Najednou jsem stála před kavárnou a počítala si v hlavě, kolik mě to stojí měsíčně.
Ne že bych na to neměla vůbec. Ale ten pocit, že si to musím obhájit sama před sebou, byl nový. Začala jsem si dělat kávu doma. Ze začátku to bylo divné. Ticho v kuchyni místo ruchu lidí. Časem jsem si zvykla, ale občas jdu kolem té kavárny a zpomalím krok.
Oblečení a věci navíc
Další věc bylo oblečení. Dřív jsem si prostě koupila hezkou halenku, když se mi líbila. Neřešila jsem, jestli ji opravdu potřebuju. Teď stojím v obchodě a ptám se sama sebe, kolikrát ji vezmu na sebe.
Prodavačka se mě jednou zeptala, jestli mi něco přinese jinou velikost. Odpověděla jsem: „Ne, já si to ještě rozmyslím.“ A věděla jsem, že už se pro to nevrátím.
Začala jsem víc nosit věci, které už mám. Zjistila jsem, že jich mám vlastně dost. Jen jsem to dřív neviděla.
Cestování a plánování
Nejvíc mě překvapilo cestování. Dřív jsem si klidně zaplatila víkend někde jen proto, že jsem chtěla změnu. Teď nad tím sedím s kalkulačkou. Pořád cestuju, ale jinak. Méně spontánně, víc plánuju dopředu.
Obyčejné dny
Postupně se změnily i běžné dny. Více vařím doma, méně objednávám jídlo. Více přemýšlím nad tím, jestli něco opravdu chci, nebo jen ze zvyku sahám po starém způsobu života.
Někdy si sednu večer do křesla a říkám si polohlasem: „Tak takhle to teď je.“
Pak si pustím televizi, uvařím si čaj a druhý den jdu normálně nakoupit. V obchodě si vybírám ovoce, kontroluju ceny a přemýšlím, co budu vařit další dny. Venku jede tramvaj, lidi jdou z práce a já jdu pomalu domů s taškou a hlavou plnou obyčejných věcí.
